Superstudie nevěry: Digitální či emocionální podvádění vede. Liší se u mužů a žen?
Nevěra je s námi prakticky od úsvitu lidstva, ale každý si pod ní představíme něco jiného. Dokonce i výzkumy, které se tomuto fenoménu věnují, poskytují protichůdné informace. Nová meta-analýza publikovaná v Personal Relationships dala dohromady stovky studií, aby si posvítila na nevěru i na samotné výzkumy.
Nevěra ovlivňuje vztahy napříč kulturami a má na svědomí nejeden vztah. Tak bychom asi mohli nevěru jednoduše shrnout. Co už si ale ne zcela uvědomujeme – obzvláště v našich končinách, kde je běžná asi jako chleba s máslem – že se jednoduše shrnout nedá. Jde o komplexní problém, který zanechává hluboký dopad na duševní a dokonce i fyzické zdraví těch, kterých se týká. Není divu, že fascinuje výzkumné týmy rozmanitých oborů po celém světe.
Výzkumný tým z New Yorku proto provedl systematický přezkum, ve kterém shromáždil a analyzoval velké množství již existujících výzkumů nevěry, s cílem najít zastřešující trendy a vzorce. Z tisíců identifikovaných článků a databázích jako jsou PsycINFO, PubMed a Web of Science, 305 splnilo kritéria pro zařazení do studie. Tato kritéria vyžadovala, aby studie byly recenzovány, zahrnovaly lidské účastníky a poskytovaly jasné údaje o míře nevěry. Konečný soubor zahrnoval neuvěřitelných 508 241 respondentů ze 47 zemí, což z něj dělá dosud jeden z nejkomplexnějších přehledů výzkumu nevěry. Zjištění ukazují významné genderové rozdíly a zdůrazňují nedostatek jasných definic a měření ve stávajících výzkumech.
Hlavní formy nevěry
Tým pod vedením Benjamina Waracha rozdělil nevěru do tří hlavních forem: sexuální, emocionální a elektronická. Sexuální nevěra byla definována jako jakákoli sexuální aktivita mimo primární vztah, emoční nevěra zahrnovala vytváření hlubokých citových vazeb s někým mimo vztah a elektronická nevěra se týkala intimního chování online – sexting nebo online romantické vztahy.
Vědci a vědkyně poté zkoumali, jak byly tyto tři formy nevěry ve studiích měřeny – ať už prostřednictvím anonymních dotazníků, rozhovorů nebo jiných metod. Do úvahy vzali samozřejmě také demografické faktory – pohlaví, věk, vztahový status a národnost, aby viděli, jak tyto proměnné ovlivnily výsledky.
Meta-analýza odhalila významné rozdíly ve výskytu různých typů nevěry. Sexuální nevěra zůstává nejvíce zkoumanou formou (tvoří přes 58 % studií), přičemž k sexuální nevěře se přiznává přibližně 25 % mužů a 14 % žen. Nesexuální formy nevěry ale nejsou dostatečně prozkoumány. Navzdory jejich výbušnému potenciálu poškodit vztahy, se drtivá většina studií zaměřuje na sexuální nevěru. Emoční nevěra tvořila jen 9,5 % studií, zatímco elektronická nevěra byla uvedena pouze v 5,6 % výzkumu.
Přesto emocionální a elektronická nevěra také převládá: přibližně 35 % mužů a 30 % žen uvedlo, že jsou emocionálně nevěrní a vytvářejí si intimní emocionální spojení mimo své primární vztahy. Elektronickou nevěru jako online flirtování nebo sexuální chaty přes internet, přiznalo 23 % mužů a 14 % žen.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Emocionální a elektronická nevěra může být stejně škodlivá, ne-li více, v závislosti na dynamice vztahů. Určitě si dokážete představit, že bude třeba vaše kamarádka cítit větší zradu delší emocionální investicí svého přítele, než když by se jednalo o jednorázové „uklouznutí“ v opilosti. Vzestup digitální komunikace navíc vytváří nové příležitosti pro nevěru, ale výzkumy nedrží krok s technologickými změnami.
Co je vůbec nevěra?
Meta-analýza ukázala, že metody, které se používaly ke shromažďování dat, mohou ovlivňovat výsledky – v anonymních výzkumech se účastníci častěji přiznávali k nevěře než při osobním kontaktu či telefonickém šetření. Rozdíl byl zvláště zřetelný u sexuální nevěry, ale tento účinek „pláštíku anonymity“ nebyl pozorován u nevěry emoční, která může být paradoxně méně stigmatizována než sexuální nevěra. Díky tomu jsou lidé ochotnější ji přiznat i v neanonymním prostředí.
Účastníci studií by se také měli vybírat ze širšího vzorku populace, nejen z lidí, kteří jsou „dostupní“, tedy se třeba do výzkumu sami přihlásí. Už to může naznačovat, že jsou v otázkách romantiky a sexu otevřenější a výsledky tak mohou být zkreslené i díky tomu.
Nejdůležitějším zjištěním ale je, že mnoho studií používá ne úplně přesné či nekonzistentní definice nevěry, což má další dopady na zkreslení výsledků. Například o slovech jako „nevěrný“ nebo „podvedený“ mají lidé velmi rozdílné představy a dokázala to již předchozí šetření.
Výzkumný tým z New Yorku proto upozorňuje, že by se měly výzkumy nevěry zaměřit na vývoj jasnějších definic toho, co to nevěra je. Bez sdíleného porozumění zůstává porovnávání výsledků napříč studiemi náročné a omezuje to použitelnost zjištěných dat na problémy vztahů v reálném světě. Zkrátka a dobře – čím víc toho o nevěře zjišťujeme, tím více vidíme, jak málo toho víme. „Naše studie ukazuje, že nekonzistentní definice a metody měření přispívají k nejasnostem ohledně výskytu romantické nevěry ve výzkumné literatuře,“ upozorňuje Warach.
Co to nevěra je a jak si s ní poradit zkrátka zatím nevyčteme ani z neuvěřitelného vzorku dat, který zahrnuje přes půl milionu lidí. To dokazuje, jak důležitá a nenahraditelná je jasná komunikace v našich romantických vztazích. Promluvte si s partnerem o hranicích a očekáváních exkluzivity – to, co vy považujete za zradu, se může výrazně lišit od jeho chápání.
