S tebou i bez tebe: Proč je důležité nebýt spolu, i když se milujete
Určitě znáte oba pocity. Okamžiky, kdy se ve vztahu cítíte osamělí, i když je vám partner po boku. A také chvíle, kdy vám blízkost a neustálá propojenost přerůstají přes hlavu, a vy prostě zatoužíte na chvíli zmizet a užít si tolik vzácné chvilky samoty, v níž se váš svět točí jen a jen kolem vás. Oba pocity jsou čas od času v pořádku a dají se jednoduše vysvětlit. Důležité ale je, naučit se mezi nimi balancovat.
Asi to tak bylo vždycky, ale protože žijeme v době rozporů a nebývalé svobody, více na nás touha být s blízkou osobou a zároveň občas bez ní doléhá. Na jedné straně je často kladen důraz na to, abychom byli ve vztahu neustále propojení a tvořili nerozlučnou dvojici, na straně druhé se lidé stále více upínají k single stylu života. Ti, kteří fungují ve vztazích, se občas přistihnou, že touží po chvíli o samotě, a to i v harmonickém vztahu. Je tato potřeba normální? Ano. A nejen to, je naprosto zásadní pro zdraví vztahu i osobního života. Pozor ale na to, aby samota nesklouzla k osamělosti.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
Samota vnáší do vztahu sílu
Potřeba být ve vztahu občas sám, není slabostí ani problémem. Naopak, je to důkaz, že si vážíte nejen svého vztahu, ale také sami sebe. Naučit se pracovat s touto potřebou je podstatné pro dlouhodobé štěstí a spokojenost obou partnerů. Jedním z největších mýtů je, že potřeba být sám znamená odmítnutí partnera nebo problémy ve vztahu. Ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Když si dovolíme být sami, dokážeme do vztahu přinášet vyrovnanější a spokojenější energii. Ujistěte proto svého partnera, že vaše potřeba nějakého času stráveného o samotě neznamená, že ho máte méně rádi. Vysvětlete, že je to vaše cesta, jak se dobít a být lepším partnerem.
Každodenní život přináší stres a náročné situace. Když si dopřejete čas jen pro sebe, můžete se zbavit napětí a získat novou energii, kterou následně vložíte do vztahu. Zdravý vztah navíc neznamená, že musíte být neustále spolu. Naopak, dvě silné individuality vytvářejí pevný celek. Chvíle, kdy se věnujete svým zájmům a aktivitám, podporují vaši osobní identitu. Když jste neustále spolu, může se vztah stát rutinním. Pokud si ale dáte prostor, většinou zjistíte, že se začnete na společné chvíle více těšit. Menší odloučení jednoduše mohou posílit vaši vzájemnou přitažlivost.
Osamělost nemusí být selháním
Oproti potřebě samoty se občas ve vztahu může objevit i pocit osamělosti, který však nemusí být selháním. Naopak, může být impulzem k tomu, abychom se zamysleli nad svými potřebami, komunikací a vzájemným propojením. Osamělost nám dává příležitost přehodnotit své priority a vytvořit vztah, který je zdravý a naplňující pro nás i pro našeho partnera. Osamělost ve vztahu však nemusí vždy pramenit z partnerova chování. Často je odrazem naší vlastní nejistoty nebo nevyřešených vnitřních konfliktů. Pokud sami sobě nerozumíme nebo se necítíme dostatečně hodnotní, můžeme tento pocit promítat do vztahu.
Pocity osamělosti mohou mít různé projevy. Například když toužíte po větším zájmu a pozornosti, ale partner na vaše potřeby nereaguje. Nebo máte pocit, že vás partner nezná nebo si nevšímá vašich emocí, a tak raději trávíte čas sami nebo s přáteli než s ním, či vám chybí radost a vzrušení ze společných aktivit. Tyto pocity často spouští jeden z následujících faktorů.
Rutina a všednost: Každodenní život mnohdy vztah zahltí povinnostmi a stereotypem. Práce, děti, domácnost – to vše snadno zastíní romantiku a hluboké spojení, které byly na začátku vztahu.
Nedostatek komunikace: Když si partneři přestanou povídat o svých pocitech, vzniká prostor pro nepochopení a odcizení. Často se bojíme být zranitelní nebo máme pocit, že nás partner už neposlouchá.
Emoční nesoulad: Každý z nás projevuje lásku jinak. Pokud partner nepozná vaše potřeby nebo neví, jak je naplnit, může dojít k pocitu, že vás nezná nebo vám nerozumí.
Nevyřešené konflikty: Nevyřčené problémy se mohou hromadit jako neviditelná zeď mezi partnery. Tento tichý odstup může časem vést k hluboké osamělosti.
Mluv, mluv, zajímáš mě…
Prvním krokem, jak se přestat ve vztahu cítit osaměle, je začít mluvit. Člověk si mimovolně vzpomene na francouzskou komedii Mluv, mluv, zajímáš mě, v níž excelovali Annie Girardot a Jean-Pierre Marielle. Sdílejte své pocity bez obviňování. Naplánujte si čas, který strávíte jen spolu. Může to být společná večeře, procházka nebo víkend bez povinností.
VIDEO TIP: Jak si nastavit hranice v partnerském vztahu? Na to jsme se zeptali párové terapeutky Elišky Remešové
Důležité je soustředit se na sebe navzájem. Zaměřte se na malá gesta lásky, doteky, objetí, pohledy. Emoční blízkost často začíná tělesnou blízkostí. Někdy také pocit osamělosti pramení z našich vlastních problémů. Zamyslete se, zda nemáte nereálná očekávání nebo zda se cítíte naplnění a spokojení. Pokud máte pocit, že sami osamělost překonat nedokážete, nebojte se obrátit na párového terapeuta. Ten může nabídnout nový pohled a nástroje, jak vztah posílit.
Zdravý balanc
Ve vztazích mezi partnery je zásadním faktorem rovnováha mezi blízkostí a nezávislostí. Tento jemný, ale důležitý balanc je nezbytný pro dlouhodobou stabilitu, spokojenost a osobní růst obou partnerů. Zatímco blízkost umožňuje partnerskou intimitu a emocionální podporu, nezávislost dává každému partnerovi prostor pro osobní rozvoj, a tím i přispívá k celkové kvalitě vztahu.
„Jedním z nejdůležitějších kroků k udržení zdravé rovnováhy je, věnovat se pravidelně aktivitám, které nám poskytují osobní prostor. Tento čas nemusí být dlouhý, ale měl by být pravidelný. Může jít o cvičení, kreativní činnost nebo jen čas strávený v tichu s vlastními myšlenkami. Nejde o únik ze vztahu, ale o způsob, jak obnovit energii a zachovat si svou identitu. Partnerovi je důležité říct, že tento čas je pro nás osobně důležitý a že to neznamená žádný problém ve vztahu,“ vysvětluje Bc. Eva Hladíková, DiS., psychoterapeutka působící na on-line psychoterapeutické platformě Hedepy.
Zdravý vztah nezahrnuje jen společný čas, ale i prostor pro samostatné vztahy a zážitky. Přátelé, rodina a širší sociální okruh obohacují naše životy o nové perspektivy a zkušenosti. Udržování těchto vztahů nám pomáhá neztratit kontakt s našimi kořeny, zájmy a rozmanitostí, kterou nám přátelské a rodinné vztahy poskytují. Navíc takové vztahy podle psychoterapeutky podporují osobní růst, což se může následně pozitivně odrazit ve vztahu.
Ten je založen na komunikaci a respektování potřeb obou partnerů. Důležité je věnovat se pravidelně činnostem, které posilují vzájemnou blízkost, jako jsou společné večery, výlety nebo prostý čas strávený společně. K tomu je však nezbytné mít také prostor pro vlastní činnosti. „Komunikace o tom, kdy a proč potřebujeme čas pro sebe, by měla být otevřená a přímá, bez obav z toho, že by to narušilo vztah. Příkladem může být pravidelný večer pro sebe nebo víkend strávený individuálně s vědomím, že po něm nás čeká opět společný čas,“ radí psychoterapeutka.
Jasně vymezené osobní hranice jsou klíčové pro zachování rovnováhy mezi blízkostí a nezávislostí. Každý partner by měl mít prostor pro své vlastní potřeby, ale zároveň by měl přijímat hranice toho druhého. Stanovení a dodržování těchto hranic pomáhá budovat vzájemný respekt, což je základním stavebním kamenem pro dlouhodobý stabilní vztah. Pokud jsou hranice jasně definovány a přijímány oběma stranami, zůstane vztah zdravý a vyvážený.
Pravidelný „check-in“
Zájmy, které jsou naše vlastní, přispívají k našemu osobnímu růstu a naplňují nás, aniž bychom ztratili svou identitu. Ať už jde o sport, umění, nebo jakoukoli jinou činnost, je důležité si udržet prostor pro osobní vášeň. Tímto způsobem nejenže rosteme jako jednotlivci, ale také přinášíme do vztahu nové, inspirativní podněty a témata k rozhovorům. Osobní zájmy nám dávají smysl a naplňují nás, což posiluje naši schopnost být i v rámci vztahu šťastnými a spokojenými jednotlivci.
Také osobní reflexe je důležitým nástrojem pro udržení rovnováhy ve vztahu. „Každý partner by měl mít čas na zamyšlení nad tím, co mu v současnosti ve vztahu vyhovuje a co ne. To zahrnuje přemýšlení o vlastních potřebách, očekáváních a pocitech. Tato pravidelná reflexe může pomoct lépe pochopit, kdy je potřeba více prostoru a kdy více intimity, což umožňuje proaktivně řešit případné problémy dříve, než se stanou vážnými,“ tvrdí psychoterapeutka Eva Hladíková a doporučuje také pravidelný „check-in“ rozhovor.
„Aby vztah zůstal silný, je nezbytné mít pravidelné rozhovory o vzájemných potřebách. Tento ‚check-in‘ by měl zahrnovat jak otázky týkající se společného času, tak i individuálních potřeb. Otevřené sdílení pocitů, přání a obav zajišťuje, že oba partneři mají pocit, že jejich potřeby jsou respektovány. Tak mohou partneři navzájem uznat potřebu osobního prostoru a zároveň si zachovat blízkost,“ dodává psychoterapeutka na závěr.
Základním pilířem zdravé rovnováhy mezi blízkostí a nezávislostí je důvěra. Když si partneři vzájemně důvěřují, mají pocit bezpečí a jistoty, že jejich vztah není ohrožen, i když mají čas strávený o samotě. Otevřenost a komunikace o tom, co každý potřebuje a jaké jsou jeho obavy, podporují vztahovou stabilitu. Důvěra je zásadní. Bez ní je těžké najít rovnováhu mezi potřebou prostoru a touhou po blízkosti.
