Od zamilovanosti k závazku: Znáte pět fází randění?

...

... Zdroj: Priscilla Du Preez 🇨🇦 on Unsplash

Markéta Burleová
Moderní vztahy

Šťastné rande a hned v hlavě znějí svatební zvony. Měla to tak Bridget Jones a má to tak spousta lidí bez ohledu na to, zda se při té představě zatetelí štěstím, nebo ji odežene jako dotěrnou mouchu, protože svatba je to poslední, do čeho by se pustili. Ať je to jak chce, dlouhodobému vztahu většinou předchází randění i s jeho kritickou třetí fází.

Randění je jedna z nejzábavnějších částí vztahu. Období, kdy potkáte někoho nového, nebo se z dlouholetého kamaráda začíná stávat partner, je vzrušující. Spousta očekávání, těšení se, výzev a nových možností. Plánování společné budoucnosti často přichází hned s prvními zamilovanými esemeskami, a s každou další schůzkou se ve vaší hlavě stává reálnější. Každý vztah je něco jako živý organismus. Neustále se mění, vyvíjí, a pokud mu nedáte pravidelně najíst, určitě zemře. Vztahy jsou krásné, ale je na nich spousta práce. Jistě existují dvojice, kde všechno šlo skoro samo, najednou oba stáli před oltářem, ale rozhodně to není pravidlo. Vědci popsali, jak to s randěním a počátkem vztahu je, jakými fázemi procházíme a jak se hned v počátku vyvarovat tomu, aby skutečná láska neskončila dříve, než vůbec měla možnost začít.

Každý dlouhodobý vztah prochází pěti fázemi, a většina párů se rozchází v té třetí. Proč tomu tak je? Jak se měníme v partnerství a kdy je dobré si uvědomit, že chození na rande a budování vztahu není vždy jen zábava? Chcete zjistit, proč váš vztah skončil, a vyvarovat se podobným chybám v tom budoucím?

Zamilovanost – Hormony – Chemie

Když potkáte někoho, s kým se cítíte dobře, často to přijde neskutečně rychle. Motýli v břiše, červenání se, neovladatelné přihlouplé úsměvy. Jsou to emoce, chemie, věci, které lze jen těžko ovlivnit a kontrolovat mozkem. V období zamilovanosti je naše tělo zaplaveno hormony. Je to dopamin, oxytocin, serotonin, testosteron, estrogen, bohatý koktejl hormonů, který může za většinu vnějších i vnitřních projevů zamilovanosti popsaných výše. V tomhle období se cítíme naprosto skvěle a máme plno velkých plánů s objektem naší touhy na zítra i do budoucnosti. Vysněný protějšek se v našich očích jeví jako dokonalý, jestli existují objektivní nedostatky, vymyslíte si tisíc důvodů, proč jsou to malichernosti, které rozhodně nemohou překážet vaší lásce.

Ale zpět k hormonům – oxytocin podporuje sexuální přitažlivost, posedlost tím druhým, pocity zamilovanosti. Když pracuje, náklonnost je snadná, když se pár vrhne do fyzických projevů lásky příliš brzo, snadno se může stát, že nikdy nepřekročíte jednu nebo dvě schůzky. V počátcích vztahů se vyplatí si na věci trochu počkat, a nevrhat se bezhlavě doslova do náruče druhého hned na první schůzce. Ale ani druhý extrém není žádoucí. Nevyplatí se na věci jako první polibek a první sex čekat příliš dlouho.

Statistiky o tom vědí své. Na první sex si počká většina lidí tři měsíce, ačkoli devět procent připustilo, že skončí s partnerem v posteli už týden po seznámení. Fyzická blízkost akcentuje možnost posunu vztahu do další fáze. Jestliže tam chemie není, nedá se s tím nic dělat kromě toho, že to můžete zkusit ještě jednou, a uvidíte, jestli se něco změní. Pokud se cítíte obzvlášť osamělí a opuštění, nebo se toužíte posunout ve svém životě dál, snadno si namluvíte, že vaše očekávání byla příliš vysoká, uvěříte, že tento vztah a člověk je dost dobrý. Výzvou je být k sobě upřímný, udělat si čas na zamyšlení a utřídit si své skutečné pocity i pod návalem hormonů a momentálního emočního ohňostroje. Zkuste nedělat kompromisy tam, kde to není nutné. Základem je pokusit se vnést upřímnost a opravdovost do vztahu od začátku, aby druhá osoba získala skutečnou představu o tom, kdo opravdu jste, co chcete a co je pro vás důležité. Toto je jediný způsob, jak zjistit, zda jste skutečně kompatibilní.

Usazování

Už uběhlo pár měsíců a začínáte mít pocit, že váš vztah se změnil? Z neschopnosti se partnera nabažit zase hledáte svůj čas a prostor, nejste si jistí, že ten druhý je skutečně ten pravý na celý život? Takové nejistoty ke vztahu i životu patří, ale když se vám podaří je společně s partnerem překonat, dostane se váš vztah do fáze usazování. I zde jsou v jedné z hlavních rolí hormony. S déle trvajícím vztahem si většina dvojic všímá, že sexu je méně, a občas se z něj stává rutina. Není to o vině jednoho z partnerů, ale o chemii – oxytocin, který podporuje sexuální přitažlivost, klesl. Vědci zjistili, že hladina oxytocinu přirozeně klesá u párů někde mezi 9 a 18 měsíci.

V případě, že spolu s partnerem už žijete, mohou se objevit i snahy jednoho z vás ze vztahu tu a tam zmizet. Za rodinou, do práce, na víkendy s kamarády. Je to špatně? Někdy je dobré, a dokonce nutné, nechat druhému prostor pro to, aby si ujasnil, co od vztahu očekává a zda je v něm spokojený. Může se stát i to, že se jeden z dvojice snaží navázat další vztahy, aby si otestoval, zda mu není lépe samotnému nebo ve společnosti někoho jiného. Jestliže to ovšem praskne, riskuje hodně, měl by počítat s tím, že partnera zraní natolik, že pokračování vztahu už nedá šanci.

Překonali jste nástrahy vašeho vztahu až sem? Gratulujeme, teď jste se stali pro partnera exkluzivní a je čas zaměřit se na budování společné budoucnosti. Až v této fázi by u zdravě se vyvíjejícího vztahu mělo dojít i k plné fyzické intimitě. Pro správnou chemii by žena vždy měla mít pocit, že ona dostává více. Je důležité, aby muži nezapomínali, že jejich vztah je stále na začátku. Neměl by vzniknout stav, kdy žena má pocit, že se snaží víc. Takový stav časem nejspíš povede k zániku správné dynamiky a vzájemné přitažlivosti. Ale když vše funguje dobře, na konci této fáze by si měla dvojice být bližší, a vzhledem k hlubšímu propojení vám bude s partnerem možná ještě lépe než předtím. Divokost, nespoutanost a svobodu nahradilo uspokojení, jistota a bezpečí. Cítíte se milovaní, opečovávaní, oceňovaní a doufáte, že to bude trvat věčně.

Rozčarování a nepochopení

Jak se váš vztah prohlubuje, přicházejí i první vážné problémy a možná musíte řešit zásadní životní situace. Jeden z partnerů přijde o práci, druhý ztratí blízkou osobu, nebo se jednoduše dostanete do finanční nouze či jednoho z vás zradí zdraví. Dvojice se dostává do situace, kdy je okolnostmi přinucena jednat jako jednotka. Podpořit se finančně, být oporou při hledání nového místa, vyrovnání se se ztrátou blízkého nebo musí společně čelit zdravotním problémům. To vše je zkouška síly vztahu a schopnosti každého partnera vypořádat se s krizemi, stresem i dočasným nepohodlím.

Je to čas, kdy pár začíná vážně mluvit o budoucnosti a prioritách. Konečně začnete řešit, jestli mít děti, kde chcete bydlet, jak výhledově naložíte s financemi. Stále víc párů také řeší, jestli se oba chtějí zaměřit na kariéru, nebo se z jednoho stane živitel rodiny a druhý bude opečovávat hnízdo. Přicházejí první skutečné zkoušky. Řešíte, jestli jste s partnerem na stejné vlně, máte shodné vize a priority. Může se stát, že budete zažívat rozčarování, když váš protějšek bude automaticky počítat s tím, že dvoukariérový vztah není možný, nebo vám bez vašeho souhlasu přisoudí roli, která vám nebude sedět. Velkou a zásadní výzvou je mít odvahu a odhodlání se tím vším prodřít a vztah si odpracovat. V ideálním případě dojdete k tomu, že se oba dokážete přizpůsobit, aniž byste se vzdali podstatných priorit vašeho života a věcí, které jsou pro vás podstatné. Aby partnerství fungovalo, musíte se naučit vést obtížné a náročné rozhovory, spíš než problémy zametat pod koberec a odkládat.

Některé páry zjistí, že je pro ně nemožné dosáhnout kompromisů v zásadních otázkách budoucnosti. Rozejdou se buď proto, že je to všechno příliš těžké, nebo proto, že zjistí, že jsou skutečně na jiných vlnách a jejich priority nejsou kompatibilní.

Skutečná láska, vztah, budoucnost

Překonali jste všechny nástrahy počátku vztahu. Začínáte se vydávat na cestu k budoucnosti, možná manželství, vytvoření společné rodiny. Mnoho traumat a vzorců chování ve vztazích si neseme z dětství a naší rodiny. V dětství jsme se naučili řešit konflikty i budovat vztahy. Snadno se může stát, že se s partnerem budete lišit právě v přístupu k řešení konfl iktů, nebo pro vás budou v komunikaci podstatné jiné věci. Ale právě otevřená a pravdivá komunikace je klíčem k tomu, aby se randění proměnilo v budoucnost. Navíc v tom nemusíte být sami. Dnes už není ostuda se v kterékoli fázi partnerství, když vám na něm záleží, obrátit na experta nebo terapeuta. Třeba i proto, abyste se vyhnuli efektu nevěsty na útěku. Označuje se tak situace, kdy si jeden z partnerů těsně před rozhodujícím okamžikem uvědomí, že to, co se mu v životě odehrává, není to, co chce.

Závazek

Dalo by se říct, že tady končí legrace. Dostali jste se do fáze, kdy máte poslední možnost rozhodnout, zda váš vztah opustí půdu randění a přesune se do poslední fáze, kdy bude následovat už jen společná budoucnost. Je to přesně ta chvíle, v níž ještě můžete vyndat všechny karty na stůl, abyste se mohli cítit bezpečně, sebejistě a čestně ve vztahu k sobě i osobě, kterou milujete.

Důležitá poznámka od terapeutů: Je naivní očekávat, že váš partner plně uspokojí všechny vaše nároky a potřeby. Vztahy jsou o přizpůsobení a odvaze stát se součástí páru i s rizikem, že občas budete muset dělat kompromisy, a leckdy upozadit vlastní názory či nároky. Není to nic jednoduchého, pro šťastný vztah se musíte jeden druhému přizpůsobit, a zároveň dbát na to, abyste neztratili sebe, což se minimálně na čas zhusta stává. V poslední fázi vztahu ideálně už nic neskrýváte, znáte silné i slabé stránky partnera i svoje a jste na nejlepší cestě k budoucnosti.

Vztahy se v průběhu času mění, protože lidé se v čase mění. Představte si sami sebe před deseti nebo dvaceti lety – poznali byste se vůbec? Když člověk prochází životem dál, potřebuje zaplňovat emocionální díry, které se na cestě objevují, aby do nich opakovaně nepadal. Změna rovná se výzva, nikoli nutně průšvih a ztráta, život nám jejím prostřednictvím říká, že jsme přerostli sebe sama a je čas se posunout. Pomůže nám v tom upřímnost. Pokud to dělají oba partneři, mají velké šance jít po společné cestě dál. A to je přece nadějné.

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 7/2024"