Máme míň sexu než dřív, ale jsme spokojenější. Co odhalil průzkum CzechSex
Máme míň sexu než dřív, ale jsme spokojenější. Nejen to odhalily první výsledky průzkumu CzechSex, uskutečněného Centrem pro sexuální zdraví a intervence Národního ústavu duševního zdraví. Proč bychom ale sexuální zdraví vlastně měli zkoumat? A jak na tom tedy jsme?
Ač se to může zdát neuvěřitelné, za posledních deset let nemáme v Česku k dispozici žádná data o sexualitě našeho obyvatelstva. Mezi lety 1993–2013 sice probíhaly unikátní průzkumy tohoto typu realizované Sexuologickým ústavem 1. LF a VFN, poslední se ale uskutečnil přesně před deseti lety. Od té doby nic. Potřebujeme je ale vůbec? A není jednou za deset let dost? Odpověď je ano a ne.
Článek si poslechněte v audioverzi:
Rok dotazů na sexualitu
Jedním z důvodů je, že nám v současné době například chybějí aktuální data v oblasti problémů se sexuálním zdravím, jako je erektilní dysfunkce nebo nedostatek sexuální touhy. Nemáme ani aktuální data týkající se sexuálně přenosných nemocí, přestože z podkladů krajských hygienických stanic vyplývá, že v Česku v posledních letech alarmující rychlostí narůstá výskyt syfilidy, a naopak se zdá, že se daří poměrně úspěšně zvládat výskyt viru HPV.
Pravidelné průzkumy sexuálního zdraví potřebujeme ale také proto, že je významně propojeno se zdravím tělesným i duševním a vzájemně se ovlivňují. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je sexuální zdraví stav fyzické, emoční, sociální a duševní pohody ve vztahu k sexualitě. „Nejde jen o tělesné fungování, ale také o pocity, které lidé zažívají během sexuálních aktivit, možnost prožívat sexualitu bez nátlaku, násilí, stigmatizace či strachu nebo úzkosti a moct svobodně vyjadřovat svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci. Sexuální zdraví zahrnuje také pozitivní sebehodnocení a respekt vůči partnerovi*partnerce. Důležitou složkou je rovněž ochrana proti pohlavně přenosným nemocem nebo neplánovanému těhotenství,“ vysvětluje Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence NÚDZ a vedoucí výzkumu CzechSex.
Právě CzechSex je projekt Centra pro sexuální zdraví a intervence Národního ústavu duševního zdraví, který si jako vůbec první v Česku dal za cíl soustředit se během průzkumu na sexuální zdraví, potěšení a wellbeing, mapovat potřeby péče v této oblasti a také problémy se sexuálním zdravím. Navíc coby první výzkum tohoto typu na našem území respektuje mezinárodní doporučení pro metodiku provedení reprezentativních výzkumů sexuality a genderu. Probíhal od listopadu 2023 do března 2024 a zúčastnilo se ho celkově na šest tisíc respondentů*respondentek. Data se sbírala pomocí dotazníků jak online, tak osobně na základě kvót. To znamená, že respondenti*respondentky byli vybíráni podle pěti stanovených charakteristik – pohlaví, věku, nejvyššího dosaženého vzdělání, kraje bydliště a velikosti obce, kde žijí. Právě tyto charakteristiky zajišťují, aby bylo dosaženo reprezentativního vzorku. Věkové rozmezí účastníků*účastnic pak bylo 18-75 let.
Jak jsme na tom?
V době průzkumu žilo v dlouhodobém partnerském vztahu 74 % respondentů. Z nich 27 % uvedlo, že mají kromě něj také vztah pouze sexuální. Potvrdilo se, že nejčastěji se seznamujeme přes přátele, ve škole nebo práci a teprve potom online.
Průměrný věk, kdy máme první sex, je u mužů 18 let, u žen 17. Pokud byste ovšem měli pocit, že doba se v tomto ohledu zrychluje a mladí začínají sexuálně žít dřív, než tomu bylo v minulosti, mýlili byste se. Průměrný věk prvního sexu se za posledních třicet let téměř nezměnil. Co mírně roste, je počet uváděných sexuálních partnerů, které jsme za svůj život měli. Zatímco v roce 1993 uváděly ženy 5 sexuálních partnerů a muži 10, letošní čísla říkají, že ženy mají za život průměrně 8 sexuálních partnerů a muži 11. „Tento rozdíl v počtu partnerů mezi pohlavími, kdy ženy mají průměrně méně sexuálních partnerů než muži, sledujeme dlouhodobě. Může být dán jednak společenským stigmatem, jednak nevhodně zvolenou metodologií analýzy dat,“ říká psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová a dodává: „Podíváme-li se na střední hodnotu našich dat, nejčastěji mají muži i ženy 5 sexuálních partnerů, počet je tedy napříč pohlavími vyrovnaný. Zejména ženy v našem průzkumu udávají více sexuálních partnerů než v minulých průzkumech, což může být dáno zvýšením tolerance společnosti k tématu ženské sexuality.“
Jak často je dost často
Co se sexu obecně týče, jsme se svým sexuálním životem spíše spokojení. Alespoň taková byla většinová odpověď napříč věkovými skupinami. Navzdory dobře míněným špatným radám v nejrůznějších lifestylových médiích a v diskusích na internetu, kde se propírá jak často je ideální mít sex, ho v reálu máme průměrně jednou za měsíc. „Frekvence sexuálních aktivit se snižuje s věkem. I mezi současnými mladými lidmi ale zůstává překvapivě nízká. Ve věkové kategorii 18-25 let měly ženy za poslední měsíc sex s druhou osobou 1,7krát za poslední měsíc a muži 1,3krát. U lidí, kteří měli v době sběru dat dlouhodobý partnerský vztah, byla frekvence sexu s partnerem za měsíc průměrně pětkrát,“ popisuje prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., DSc., garant výzkumu.
Průzkum pak ukázal také to, že 6 % žen a 8 % mužů nemělo sex nikdy v životě. Tyto údaje samozřejmě hodně ovlivňuje skutečnost, že ve věkové kohortě 18-25 let se toto týká 54 % mužů a 30 % žen, ovšem je nutné v této souvislosti zmínit, že i mezi nejstarší generací se najdou lidé, kteří sex nikdy neměli. Jedná se o 4 % žen a 2 % mužů ve věkové kohortě 65-75 let.
Kde hledat pomoc
- Detaily o průzkumu, jeho postupu a dílčích výsledcích najdete na intimitavcr.cz.
- Online poradenství, krizovou intervenci a terapii pro lidi s odlišnými sexuálními preferencemi hledejte na parafilik.cz/poradna.
- Anonymní krizová Národní linka pro sexuální a genderové zdraví, kde zodpovědí vaše otázky týkající se sexuality a genderové identity, a zároveň vám pomohou, pokud vám vaše sexualita či sexualita vašich blízkých činí problémy nebo se setkáváte s nepochopením: sexhelplinka.cz.
Překonaná 4 %
To, že lidé s jinou než heterosexuální orientací jsou „čtyřprocentní“, je nyní už i daty podložený mýtus. Podle průzkumu je totiž LGBTQ+ lidí v populaci 7 %, to znamená v Česku nějakých 736 230 lidí. Nejčastější neheterosexuální orientace je bisexualita/ pansexualita, která se v populaci týká 3 % obyvatel. Druhou nejpočetnější skupinou jsou gayové, mluvíme o 2 %, leseb je pak 0,6 %. Nebinárních a genderově rozmanitých osob se v populaci nachází 0,4 %. A důležitá věc, pro 34 % obyvatel Česka je zcela přijatelné, aby homosexuální páry měly stejná práva jako páry heterosexuální. Pro 14 % populace je to však stále naprosto nepřijatelné.
Občas „selhat“ je normální
Sexuální potíže se v průběhu života po dobu alespoň několika měsíců objevují u 61 % žen a 55 % mužů, ne všem ale způsobují stres. „Sexuální potíže nejsou výjimečnou záležitostí ani u žen, ani u mužů, nejčastěji se u žen někdy v životě objevila snížená sexuální touha (u 45 %) nebo potíže s dosažením orgasmu (u 45 %). Potíže se sexuálním vzrušením se objevily někdy v životě u 43 % žen, bolest při pohlavním styku u 20 % žen a sexuální kompulzivita (tj. problémy se zvládáním sexuálních nutkání, např. nadměrná konzumace pornografi e) u 16 % žen. U mužů se nejčastěji objevují potíže s erekcí, ty se vyskytly někdy v životě u 26 %, častěji přitom souvisejí s vyšším věkem. Snížená sexuální touha se vyskytla někdy v životě po dobu alespoň několika měsíců u 24 % mužů, předčasná ejakulace u 25 %, opožděná ejakulace u 23 % a sexuální kompulzivita u 24 %. I přesto odbornou péči kvůli sexuálním potížím vyhledalo pouze 5 % mužů a žen, u kterých se nějaká z potíží vyskytla,“ popisuje MUDr. Libor Zámečník, Ph.D., přednosta Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN.
Poměrně smutnou skutečností je, že hrozbami nebo násilím bylo k sexuálním aktivitám někdy v životě donuceno 17 % žen a 5 % mužů. To je 896 720 žen a 254 141 mužů v přepočtu na počet obyvatel. Kromě toho má minimálně 30 % žen a 17 % mužů zkušenost se sexuálním obtěžováním. „Z našich dat také vyplývá, že u žen, které zažily sexuální násilí, se to u 19 % z nich poprvé stalo ve věku mladším než 15 let. U mužů je to u 8 %. K nejvíce alarmujícím výsledkům patří to, že oběti v drtivé většině případů sexuální obtěžování a znásilnění nenahlašují na policii. V našem vzorku uvedlo 93 % žen a 98 % mužů, že situaci nenahlásilo. Mezi nejčastější důvody, proč oběti situaci nehlásily na policii, patří nevyhodnocení situace jako znásilnění (u 42 % žen a 58 % mužů) a na druhém místě stud (29 % žen a 15 % mužů),“ popisuje doktorka Klapilová.
