Feťáci lásky: Jak poznat, že jste závislí na zamilovanosti a potřebujete detox
Závislost na lásce bolí. Ta neutišitelná touha být milován a opakovaně prožívat zklamání nebo odmítnutí, zoufalé emocionální vzlety a pády bývají drtivé. Cesta ven ale naštěstí existuje.
Kdo by nechtěl být zamilovaný? Motýli v břiše, pocit, že se člověk vznáší metr nad zemí, všechno je krásné, všechno je růžové. Lásku potřebujeme. Evolučně vznikla jako podpora rozmnožovacího chování a usnadnění kognitivního a sociálního učení. Láska, stejně jako milostná vášeň, je dobrá a zdravá, nepromění-li se v posedlost.
Pokud je láska opětovaná, bývá všechno v pořádku. Není nic špatného na tom, nechat se trochu unést a zapomenout chvilku na svět. Když se nám podaří najít stejně zamilovaný protějšek, bývají to jedny z nejkrásnějších chvil v životě. Samozřejmě můžeme debatovat o tom, jak moc společnost vyzdvihuje, nebo dokonce přeceňuje romantickou lásku. V západních společnostech je zamilovanost často považována za velmi hodnotný stav, možná až samotný smysl života. Tato představa je vyjádřena v ideálu „umírání pro lásku“. A to má svá rizika, včetně závislosti.
Ti, kdo trpí závislostí na lásce, mají neutuchající potřebu cítit se milováni. Jsou ochotni vynaložit mimořádné úsilí, aby lásku našli nebo se zalíbili svému partnerovi, i kdyby to mělo znamenat velké omezení jejich vlastních potřeb. Mezi příznaky závislosti na lásce patří zoufalství či neklid i při krátkodobém odloučení od partnera, přemrštěný zájem o nový vztah na úkor všeho ostatního, případně využívání vztahu k útěku před negativními pocity či situacemi.
„Závislost na lásce je nutkavá chronická touha po romantické lásce anebo snaha o získání pocitu bezpečí a hodnoty od druhé osoby. Během zamilovanosti věříme, že tuto jistotu máme, abychom byli po odeznění její intenzity opět zklamaní a prázdní. Nepříznivé důsledky mohou být závažné, přesto se závislý člověk nadál drží víry, že pravá láska všechno napraví,“ popisuje americká terapeutka Ann Smith pro Sydney Morning Herald.
Láska jako droga
Feťáci lásky, což je oblíbený termín psychoterapeuta Honzy Vojtka, se často zaplétají do mnoha nebezpečných vztahů, protože mají potíže být sami. Stejně jako u jiných závislostí tkví jádro problému v mysli jedince. Postižení často trpí nízkým sebevědomím a věří, že pokud nemají vztah, jsou bezcenní. Často tolerují toxické chování svého partnera, protože věří, že si nic jiného nezaslouží a že je to pořád lepší než být sám. Mnoho lidí trpících závislostí na lásce si neuvědomuje ani svou psychickou nemoc, ani reálnost pomoci a léčby.
Příznaky závislosti na lásce
Pocit potřeby neustále být v partnerském vztahu.
Rychlé přecházení z jednoho vztahu do druhého s nadějí na nalezení uspokojivější lásky.
Posedlost, případně vypjatá závislost na partnerovi.
Zanedbávání svých potřeb nebo potřeb své rodiny kvůli udržení partnera.
Projevování žárlivosti, obecně vlastnické chování vůči partnerovi, pokud tráví čas s ostatními lidmi.
Izolování se od přátel nebo zanedbávání osobních povinností, když jste s partnerem.
Názorný příklad z filmového světa: Americký seriál Love líčí vztah netradiční milostné dvojice třicátníků. On je nosatý a chytrý, ale často se chová jako blbec. Ona je krásná, ale komplikovaná, protože má problémy se závislostmi. V seriálu Mickey několikrát přiznává, že je „závislá na sexu a lásce“, což jí přináší nemalé problémy v partnerských vztazích. Nejen s tímto problémem chodí na setkání Anonymních alkoholiků, kde se řeší závislosti obecně.
V USA je závislost na sexu a lásce samostatnou patologickou kategorií a tak se s ní pracuje i v tamních léčebnách, kam Američané chodí na drogový detox. V Česku se člověk, který by se rád osvobodil od závislosti na vztazích, musí obrátit na klasickou psychoterapii. „Bohnice“ pro feťáky lásky zatím nemáme.
Kdo nejspíš propadne „peklu“
Do závislosti na lásce mají větší tendenci spadnout lidé hluboce prožívající strach z opuštění. Jejich problémy často pramení z dětství, kdy rodiče nebo pečovatelé dítěte fyzicky či citově „nebyli přítomni“ čili chyběli. K závislosti na lásce může v pozdějším životě vést také opuštění milovaným nebo dlouhodobým partnerem.
Větší pravděpodobnost, že propadnou závislosti na lásce nebo sexu, mají také osoby, které v dětství prožily traumatickou událost, jako je vyrůstání v prostředí, kde o dítě nebylo dobře postaráno, což může v pozdějším životě podněcovat vznik nezdravých vztahů.
Svou roli sehrává i naučené chování. Pokud je dítě vychováváno v rodině, kde jeden z partnerů projevuje závislost na lásce, může uvěřit, že je to normální, samo se tak později začne chovat a nepřijde mu to vůbec divné.
Zralá i nezralá láska
Opravdová a zralá láska – na rozdíl od sobecké závislosti spojené s návykovou láskou – zahrnuje závazek partnerů ke vzájemnému růstu a naplnění. Pro nezralou lásku jsou podle amerického výzkumníka Steva Sussmanna typické hry o moc, majetnické myšlenky a chování, obsedantní obavy o partnerovu věrnost, tendence ke lpění, nejistota a úzkost. Zamilovaní se podle tohoto nezdravého modelu „cítí zoufalí a osamělí, když nejsou ve vztahu“. Často pokračují ve snaze romantizovat objekt lásky ještě dlouho po rozpadu vztahu a okamžitě nahrazují ukončené vztahy navzdory prohlášením typu „už se nikdy nezamiluji“.
Změnit způsob chování k ostatním lidem je přitom možné. Zejména kognitivně-behaviorální terapeut může člověku pomoci naučit se rozpoznat a upravit zkreslené vzorce myšlení, které vedou k problémovému chování. Může mu také pomoci rozvinout dovednosti, které jsou důležité při navazování zdravějších vztahů v budoucnosti, jako je komunikace, stanovení jasných hranic, dovedné řešení konfliktů a udržování pozitivní úrovně sebeúcty.
V ideálním světě by lidem, jejichž život je negativně ovlivněn závislostí na lásce, měla být nabídnuta podpora a možnosti léčby obdobné těm, které poskytujeme osobám zneužívajícím návykové látky. Lásku není třeba dávkovat, není jí nikdy dost, ale nesmí nás dusit a ničit. Pak to není láska…
