Mankeeping: Po čem ženy netouží? Být ve vztahu neplacenou terapeutkou!
Spousta mužů má i v dnešní době problém otevřít se kamarádům a svoje trápení si nosí domů, kde ho „hodí“ na partnerky. Jde o další formu neviditelné práce, kterou vykonávají většinou ženy. Jenže „mankeeping“ může být ještě těžší, než udržovat v chodu celou domácnost. Z žen se stávají tak trochu osobní psycholožky, což není vyhlídka, která by je lákala.
Muži mají podle výzkumů stále méně osobních vazeb než ženy. Mnohem více tak spoléhají právě na svoje partnerky, když potřebují emoční podporu. Na první pohled to může vypadat nevinně, ale výzkumy naznačují, že to na ženy klade zbytečně velkou zátěž. Angelica Ferrara, postdoktorandka na Claymanově institutu pro genderový výzkum na Stanfordské univerzitě, říká, že některé ženy tráví klidně i několik hodin týdně tím, aby se muži v jejich okolí cítili psychicky v pohodě.
Angelica Ferrara vedla výzkumný tým na Stanfordu, který se tímto jevem zabýval a s pojmem „mankeeping“ přišel. Do češtiny bychom ho mohli volně přeložit jako „udržování muže“. Jádrem problému je takzvaná epidemie mužské osamělosti. Jak se mužům zužuje okruh blízkých lidí, všechno, co dřív sdíleli s kamarády, kolegy nebo známými, teď často přenášejí na partnerky. A ty pak musí zvládat spoustu rolí najednou, nejen být partnerkou, ale i kamarádkou, důvěrnicí a emocionální oporou v jednom.
Mladší muži jsou zranitelnější
Osamělost je obzvláště akutní u mladších mužů, dvě třetiny z nich uvádějí, že „je nikdo doopravdy nezná“. Christopher Pepper, spoluautor knihy Talk To Your Boys (Mluvte se svými chlapci), poznamenává, že generace Z je první generací, která se při komunikaci spoléhá převážně na své telefony: „Neexistuje žádná odpovědnost za to, kdo je na straně příjemce [online komunikace].“ Přičemž online prostor se často zvrhává v urážky a výhrůžky smrtí, „které by v jiných situacích nebyly přijatelné“.
Pro 60 % mladých mužů, kteří se setkávají s influencery propagující „mužnost“, se mění i samotný koncept přátelství: ambice, bohatství a popularita jsou upřednostňovány před důvěrou. V individualistických zemích, jako jsou Spojené království a USA, je tento posun výraznější – možná kvůli propagaci maskulinity na sociálních sítích, které představují ideál mužnosti jako osamělého vlka, který nesmí projevit zranitelnost. Paradoxně tak tyto „alfa samce“ musí následně v psychické pohodě udržovat jejich partnerky či kamarádky.
Emoční práce, nebo samozřejmost?
Ferrara vysvětluje, že čas, který ženy věnují „udržováním mužů“ v pohodě, zahrnuje spoustu neviditelné emocionální práce. Podle jejího výzkumu ji ženy nedělají jen v romantických vztazích, ale i pro příbuzné, kolegy a kamarády. Vykonávají ji proto, aby se muži cítili dobře a udrželi si alespoň nějaké sociální vazby. Celou tuhle práci pak Ferrara rozděluje do tří hlavních částí.
- Emoční podpora: Ženy se často stávají emoční kotvou pro muže ve svém okolí. Naslouchají, ptají se, jak se kdo má, a snaží se druhého podržet, když je potřeba.
- Budování sociálních vztahů: Hodně žen taky přebírá roli jakýchsi „sociálních manažerek“. Partnerům připomínají, aby se zase ozvali starému kamarádovi, nebo rovnou naplánují nějakou společnou akci. Pomáhají tím mužům udržovat hlubší a opravdovější přátelství.
- Učení sociálních dovedností: Podle Ferrary ženy muže v podstatě učí, jak fungují mezilidské vztahy. Jak se správně zeptat, jak naslouchat nebo jak dát najevo zájem. Ferrara říká, že zatímco holky k těmto věcem vedeme od malička, kluky v tomto směru zanedbáváme. Sociální dovednosti se tak mužům snaží předat jejich partnerky. Ať už vědomě nebo prostě „za pochodu“.
Zajímavé je, že muži často berou tyto úkony jako normální součást vztahu, zatímco ženy je častěji vnímají jako práci navíc. Tenhle rozdíl pěkně ukazuje, jak odlišně se na emocionální práci díváme, podle toho, zda se od nás očekává, nebo ne. Mnoho žen už do tohohle nastavení prostě jít nechce. Podle výzkumu od Pew Research momentálně v USA hledá vztah jen asi 38 % svobodných žen, zatímco u mužů je to až 61 %. Ten rozdíl mluví za vše. Ženy se nevyhýbají lásce, jen už nechtějí být něčí terapeutky s výhodami.
Ne všichni muži
„Jednou z hlavních překážek, kterou muži při hledání blízkých vztahů zažívají, je strach, že budou považováni za gaye,“ vysvětluje Ferrara. A jsou to právě gay a queer muži, kteří podle jejího výzkumu nemají takový problém s navazováním hlubších přátelství. I když to není vždy jednoduché, Ferrara zůstává optimistická. Epidemie mužské osamělosti je věc, o které se začíná v poslední době hodně mluvit, a když pomůžeme mužům cítit se méně izolovaně, může to v důsledku vést i k lepší rovnováze v tom, jak se ve vztazích dělí emocionální podpora.
