Strach z odmítnutí brzdí naše vztahy i kariéru. Získejte nad ním převahu
Kolikrát jste chtěli něco říct, udělat první krok nebo se pustit do něčeho nového, ale nakonec vám v tom zabránil strach z odmítnutí?
Ať už jde o pracovní příležitost, vztahy, nebo každodenní rozhodnutí, strach z odmítnutí nás často drží zpátky. Proč se tolik bojíme a jak si pomoci, abychom mohli žít svobodněji a sebejistěji? „Tak to mám taky,“ reaguje spontánně kamarádka Bára, když načnu téma o strachu z odmítnutí a o tom, jak nám brání v životě. Kolikrát chceme něco říct nebo udělat, ale když si představíme, že nás někdo může odmítnout, radši to úplně vzdáme. Strach z odmítnutí je přirozený, ale když mu dáme příliš velkou moc, může nás držet zpátky od věcí, na kterých nám skutečně záleží.
Strach z odmítnutí není něco, s čím se narodíme, je to pocit, který se formuje během našeho života. Často má své kořeny v dětství, kdy se učíme, že přijetí a láska okolí závisí na našem chování. Možná jsme zažili chvíle, kdy nás někdo kritizoval, ztrapnil nebo nám dal najevo, že nejsme dost dobří. Postupně se v nás usadil pocit, že odmítnutí znamená selhání, nebo dokonce ohrožení naší hodnoty.
Ale nejde jen o osobní zkušenosti. Společnost, ve které žijeme, nás učí, že být úspěšný znamená být přijímaný. Sociální sítě, výkonová kultura i tlak na dokonalost v nás prohlubují obavu, že pokud nebudeme dost zajímaví, chytří nebo atraktivní, lidé nás zavrhnou.
Kdo se bojí víc
„Strach z odmítnutí vzniká tam, kde pojetí o své hodnotě činíme závislým na někom jiném více než na vlastním Já. Takové místo se dá charakterizovat jako prostor, kde nemáme pevnou půdu pod nohama a kde význam našeho bytí jako by závisel na osobě, jež je objektem našeho zájmu,“ říká terapeut Max Vykoukal, který působí v institutu Moderní láska. Podle něj strach z odmítnutí prožívají intenzivněji lidé, kteří si ve svých mezilidských vztazích a životě prošli zkušenostmi, jež jim zabránily ve zvědomění vlastních pozitivních kvalit a usazení v nich, a jsou zvyklí se o obrazu sebe samých ujišťovat skrz přijetí ostatními.
Zásadní je přijmout, že strach z odmítnutí tu s námi jako se společenskými tvory bude vždycky. „Nejsme první ani poslední, kteří budou někým odmítnuti. Rozdíl však panuje v tom, jak se situací naložíme. Můžeme čerpat sílu z rozhodnutí, že i když nebudeme přijati, tak s touto skutečností budeme nakládat jako s příležitostí k projevení hodnot, které nás v konečném důsledku posílí a v budoucnu třeba zvýší naši šanci na to, nebýt odmítnuti. Sem může spadat odvaha čelit náročné intrapsychické situaci, respekt k rozhodnutí druhého, vlídnost k sobě samému a další,“ dodává terapeut.
Vnímání sebe samé
„Když jsem šla do první třídy, byla jsem vytáhlá holka s krátkým sestřihem, velkými neforemnými brýlemi a krátkými kalhotami. Dneska by to bylo šik, ale tenkrát jsem se styděla. Někteří moji spolužáci na mě pokřikovali ‚Sůvo‘ a dělali si ze mě někdy menší a jindy velkou srandu. Moje sebevědomí se dostalo na bod mrazu. O něco později jsem začala závodně hrát tenis, ze začátku jsem se hrozně podceňovala, a proto jsem pořád prohrávala.
A když byl turnaj, tak jsem se tak bála zeptat spoluhráček, jestli by se některá stala mou partnerkou debla, že to tehdy za mě musela dělat maminka. Myslela jsem si, že když se zeptám, vysmějí se mi do obličeje, že s takovou nulou nechtějí mít nic společného. Ale spletla jsem se. Bylo to moje vnímání sebe samé,“ vzpomíná Gabriela Teissing, CEO úspěšné společnosti Creative Dock. Ostatní ji jako nulu neviděly a klidně s ní hrály. Postupně se ale začala osmělovat a kousek po kousku se zlepšovala, až začala i vyhrávat a spoluhráčky za ní začaly samy chodit, jestli se nechce stát jejich deblovou partnerkou.
„Jak jsem šla životem, postupně jsem si budovala sebedůvěru. Ale i dnes občas zaváhám, v tu chvíli si vzpomenu na tu malou holčičku, která se bojí, že pro ostatní není dost dobrá, a tak se zhluboka nadechnu, vydechnu a zase nadechnu a jdu do toho. A je to venku. Mám ráda práci s dechem, protože fakt nesnáším, když je na mně poznat nervozita a třese se mi hlas. A je jasné, že se mi stává, že se na mě lidé dívají, ale s odmítnutím to v drtivé většině případů nemá nic společného, jsou buď soustředění, či překvapení, nebo se nějak snaží zpracovat, co jsem řekla,“ dodává žena, kterou loni časopis Forbes zařadil mezi nejúspěšnější ženy Česka.
Připravit se a zazářit
Podvědomý strach z odmítnutí nám často brání v navazování nových kontaktů. Přijít do místnosti plné cizích lidí bývá nepříjemné. Přitom takzvaný networking je důležitý, a to nejen v pracovním životě.
„Networking není pro nikoho přirozený, není spontánní ani vrozený. Všichni jsme z toho přirozeně nervózní. Důležité za mě je vnímat networking šířeji než tu samotnou událost, kde nabírám kontakty. Je to o přípravě, například dát předem vědět, že na akci jdu, vytipovat si dopředu lidi, za kterými chci jít. Možná se s nimi spojit už před akcí – to nejtěžší, přijít za někým cizím, je rázem mnohem jednodušší,“ radí Petra Krištof, lektorka kurzu Networking je skill: Jak se připravit a zazářit, který pořádá organizace Holky z byznysu.
Podle ní je třeba si také uvědomit, že networking není o tom, že člověk zištně navazuje kontakty, aby je pak využil ve svůj prospěch nebo něco prodal. „Jdete na tu akci představit sebe, nabídnout svoje know-how a chcete zajistit, aby si na vás lidi vzpomněli, až vás budou potřebovat,“ říká Petra Krištof a sdílí ještě jednu zajímavou radu: „Pokud to jde, beru na akci něco, co mě odliší – ať už módní doplněk, nebo psa. V poslední době dvouletého syna. Je to ten nejlepší icebreaker, a díky tomu, že na akcích už často jsou dětské koutky (díky organizaci Sto skupin), reálně vyřídím i pracovní věci.“
Jak zmírnit následky odmítnutí
Často si navíc přehnaně představujeme samotné negativní důsledky odmítnutí. Realistické zhodnocení situace nám tak může pomoci vidět, že odmítnutí obvykle není tak velkým problémem, jak si myslíme. „Pro šikovnou práci s odmítnutím je klíčové od myšlenek a emocí s ním spojených neutíkat. Přirozeně se snažíme od stavů, které ohrožují naše sebepojetí, distancovat. Tím se můžeme ochuzovat o cenné lekce, které takové situace skýtají. Postoj ‚takhle se teď prostě věci mají, a to, že mé sebevědomí trpí, je vlastně přirozené a v pořádku‘ může být základem pro přítomné a odvážné prožívání, ve kterém se rozvíjíme tváří v tvář nesnázi,“ vysvětluje terapeut Max Vykoukal.
JAK BÝT SEBEJISTĚJŠÍ PODLE GABRIELY TEISSING
Abych se dostala na moji dnešní verzi ženy, „která se nedá“, tak se celý život poctivě cvičím, a to tím, že schválně samu sebe dávám do situací, které ve mně vyvolávají velkou nervozitu, strach, jako je třeba vystupování před mnoha lidmi, složitá jednání jen s muži, cestování za prací jen samotná a mnoho dalšího. Posouvám si tak neustále hranici. Pravidelně překonávám další a další obtížné situace. Je to asi trochu extrémní, ale mě to baví a cítím se v životě jistější sama se sebou.
Dalším krokem může být psaná refl exe toho, co se v situaci odmítnutí stalo. „Co jsme u druhé osoby hledali? Jak nám je? Jaké kvality jsme v situaci prokázali a co si z celé situace můžeme odnést? Přenesení myšlenek na papír nám pomáhá lépe myslet a integrovat nepříznivé okolnosti do mozaiky našeho života tak, aby nás dále netížily,“ nabízí krok k řešení terapeut.
Bojujme se svým strachem z odmítnutí a pojďme se tak všeobecně méně bát, protože… „Víte, co dělá strach? Zatemňuje a otupuje mysl. Ze strachu vzniká násilí. Ze strachu něco uctíváte, aniž byste o tom více věděli. Vytváříte si k tomu různé myšlenkové systémy, názory,“ nabádal indický fi lozof Džiddú Krišnamúrti. No šlo by to říci lépe?
Zdroj: autorský článek
