Muži hledají krásu a ženy jistotu? Akorát že vůbec, ukázala studie o výběru partnerů
Studie publikovaná v Evolution and Human Behavior narušuje stereotypy, které si pěstujeme ohledně výběru atraktivního partnera. Prostředí, ve kterém se pohybujeme, v tom hraje mnohem větší roli než naše pohlaví.
Tým postdoktorantky Anthoniete Looman Mafry sledoval přes tisíc mladých lidí z různých sociálních vrstev v Brazílii. Účastníci popisovali, jak vnímají sami sebe například z hlediska vzhledu, sociálních vztahů nebo financí, a zároveň uváděli, co hledají u svého protějšku pro krátkodobé i dlouhodobé vztahy. Část z nich navíc narazila na „konkurenci“ v podobě fiktivních profilů velmi atraktivních nebo společensky úspěšných lidí.
Lidé z méně majetného prostředí ve výběru více zdůrazňovali důležitost fyzické atraktivity u sebe i u partnera, jako by právě vzhled fungoval jako důležitá měna. Naopak lidé z bohatšího prostředí přikládali větší váhu sociálním dovednostem, jako jsou schopnosti komunikovat, navazovat vztahy a pohybovat se v různých společenských situacích. Preference se tak neřídí jedním univerzálním pravidlem, ale přizpůsobují se podmínkám, ve kterých žijeme.
Muži a ženy na jedné lodi
Rozdíly mezi muži a ženami se sice objevily, ale nebyly tak zásadní, jak by naznačovaly populární stereotypy. Například u krátkodobých vztahů muži o něco více zdůrazňovali fyzickou přitažlivost, zatímco ženy hodnotily kombinaci více faktorů. Celkově ale hrál větší roli kontext než samotné pohlaví. Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy ženy z méně privilegovaného prostředí „čelily“ velmi atraktivním soupeřkám. Nevedlo to k dramatickému poklesu sebevědomí, ale spíš k jemné změně strategie a preferovaly pak spíše partnery se statusem a zdroji. Jako by si přenastavily priority podle situace, ve které se ocitly.
Je fér dodat, že studie pracovala s fotografiemi a popisy, takže nešlo o plnohodnotnou simulaci skutečného randění, a navíc vycházela z konkrétního brazilského prostředí. Přesto dobře ilustruje, že naše preference nejsou pevně dané ani neměnné. Nevycházejí jen z „biologie“, ale z velké části z toho, jaký život žijeme a jaké máme možnosti. A taky opět vidíme, že muži a ženy se od sebe zas tak neliší ani v nárocích na potenciální partnery.
Ostatně už v roce 2005 zkoumala psycholožka Janet Shibley Hyde v rámci tzv. gender similarities hypothesis představu, že muži a ženy jsou „dva různý živočišný druhy“. Analyzovala desítky velkých studií a ukázalo se, že ve většině vlastností, od inteligence přes komunikaci až po osobnost, jsou si muži a ženy překvapivě podobní a rozdíly bývají malé nebo žádné. Výraznější odchylky se objevují jen v několika specifických oblastech, jako je třeba fyzická agrese. Statisticky vzato je často větší rozdíl například mezi dvěma ženami navzájem než mezi průměrnou ženou a mužem. Naše chování se mění podle situace, kultury a životních podmínek.
