Když jdete na první rande podvacáté, je to jednodušší. Nakonec svůj protějšek potkáte

.

. Zdroj: y Jonathan J. Castellon on Unsplash

Online seznamování funguje. Chvíli to trvá, někdy vyčerpává, ale dostanete se ze své sociální bubliny. A nakonec svůj životní protějšek potkáte. Bezpečně vás v tomto světě dokáže provést psychoterapeutka Markéta Šetinová.

Kde se v dnešní době seznámit? Mám ještě jinou možnost než jít na internet?

Pokud jste single, je nejlepší se seznamovat všude. Je ale pravda, že nejvíc párů se už dnes seznámí přes internet. Vyplývá to například z výzkumů amerického sociologa Michaela Rosenfelda, který seznamování dlouhodobě zkoumá, a i náš průzkum seznamování v Česku od výzkumné agentury Behavio ukazuje, že tento trend je čím dál víc na vzestupu.

Založila jste Institut Moderní láska, ve kterém se zaměřujete na psychoterapii a vzdělávání v mezilidských vztazích. Dokážete na základě zkušeností s klienty říct, jak jsou na tom Češi a Češky v seznamování? Umíme to?

Nejen v seznamování, ale i ve vztazích máme představu, že buď to někdo umí a jde mu to, nebo neumí a nejde mu to. Realita ale není tak černobílá. Obecně by se dalo říct, že seznamování, láska nebo vztahy jsou dovednost, ve které se můžeme zlepšovat. A lidé po celém světě, Českou republiku nevyjímaje, se v posledních letech snaží být lepší, co se mezilidských a romantických vztahů týče. Makají na sobě.

Takže je to jako s vařením? Čím víc kuchařek si přečtu a zhlédnu videí, čím víc budu trénovat a zkoušet, tím líp mi to půjde?

Částečně ano. Když jdete například na své vůbec první rande, jste hodně nervózní, nevíte moc, co dělat, o čem se bavit. Ale když už jdete na první rande podvacáté, je to mnohem jednodušší. Naučíte se přirozeně konverzovat, dávat druhému najevo zájem, víc ho vnímat, flirtovat. Když uvaříte nějaké jídlo podle receptu, a ono není dobré, neuděláte ho příště stejně. Budete přemýšlet, co bylo špatně, kde jste mohli udělat chybu, a podobně to funguje i při seznamování.

Jak se zorientovat v návodech, které radí, jak na vztahy? Protože na webech i sociálních sítích jich najdeme spoustu, ale všechny určitě ke zlepšení nevedou…

Je to náročné. Jsme zavalení nejrůznějšími informacemi i návody, a je potřeba k nim přistupovat s odstupem a kriticky. Ve vztazích nejlépe funguje autenticita. Někomu, kdo má konzervativnější hodnoty, budou vyhovovat spíš genderově tradiční rady, někomu, kdo chce liberální rovnocenný vztah, zase bude vyhovovat něco úplně jiného. Musíte si zkrátka sami najít, co vám sedne.

Takže žádný univerzální návod, jak na vztahy, neexistuje?

Ne. A pokud vám ho někdo nabízí, tak ho neberte.

Kdy tedy začít o online seznamování uvažovat?

Nejmladší generace, tedy Gen Z, už ani nerozlišuje svět na online a offline. Je to pro ně prostě jeden svět, ve kterém mají nějaké potřeby, a neřeší to, je to pro ně první volba. Obecně pak platí, že lidé k online seznamování nejčastěji sklouznou ve chvíli, kdy mají pocit, že mají málo příležitostí seznámit se v offline životě. Když je vám třicet, čtyřicet, padesát, tak už většinou moc nových lidí nepoznáte. V práci nebo mezi přáteli máte pořád ty stejné lidi, a váš seznamovací trh se zmenšuje. Pokud jste třeba po rozvodu, z menšího města nebo queer, můžete si příležitosti hodně rozšířit právě díky online seznamování.

A co od něj reálně očekávat?

Že bude nějaký čas trvat a že bude frustrující. Potkáváte lidi mimo svoji sociální bublinu, což je samo o sobě fascinující. Dostanete se díky tomu do nových situací, začnete poznávat sami sebe. Ale budete také zažívat odmítnutí, to k tomu zkrátka patří. Také se budete muset naučit komunikovat o tom, co vlastně chcete a co hledáte. Je dobré nemít očekávání, že to bude procházka růžovým sadem nebo že vás to bude extrémně bavit. Naopak většina klientů, se kterými pracuji, je z toho trošku vyčerpaná, ale data ukazují, že když člověk vydrží, tak se seznámí.

Můžeme se zamilovat jen na základě psaní, aniž bychom se poznali osobně?

Ano, můžeme. Otázka ale je, jestli je to dobré. Ve skutečnosti se totiž zamilováváme jen do svých představ o tom druhém člověku. Klávesnice toho snese hodně a vy nemůžete vědět, jak se ten druhý chová v reálných situacích, neznáte jeho neverbální komunikaci. V extrémním případě se může stát, že takto narazíte na jednoho ze sňatkových podvodníků, který se z vás bude snažit vytáhnout peníze. Já osobně mám seznamky ráda, fandím jim, ale je potřeba je brát jen jako nástroj, jak poznat lidi. Vzájemnou kompatibilitu totiž dokážete odhadnout až při osobním setkání. Takže se vám může i velmi snadno stát, že s tím člověkem on-line strávíte mnoho času. Píšete si, flirtujete, zamilujete se, ale pak jdete na schůzku a během prvních pár minut zjistíte, že tady vám pšenka nepokvete. Vztahy vznikají offline.

Jak rychle bychom se tedy měli potkat naživo?

Přijde mi důležité to takzvaně nepřepsat a po třeba týdnu dvou už směřovat k osobnímu setkání. Někdy funguje i zavolat si přes videohovor. Je to dostupnější, časově efektivnější a z videa člověk získá víc informací, než když si jen vyměňuje zprávy.

To už mi trošku připomíná spíš pracovní pohovor než randění.

Někdy to tak může vypadat. Někdo k randění skutečně přistupuje trošku jako k hledání práce a do jisté míry to v něčem může být i podobné. Snažíme se to prostě zefektivnit.

Jak na seznamce zjistím, jestli protějšek hledá to stejné co já? Měli bychom si říct hned na začátku, co od seznamování očekáváme?

Pokud jsem si hodně jistá, že hledám dlouhodobý vážný vztah, je určitě dobré to uvést. Samozřejmě to nic nezaručuje, ale ze statistik vyplývá, že se vám častěji ozvou lidé, kteří to mají stejně. Strategie „nejdřív ho nebo ji do sebe nechám zamilovat a pak řeknu, že chci vážný vztah, abych ho nevystrašila“ není moc vhodná. Určitě ale není nutné si hned na prvním rande ujasnit, co chceme. Občas to totiž ani sami nemusíme vědět.

Nemůže nám protistrana lhát? Tvrdit, že chce také vážný vztah, i když ve skutečnosti třeba hledá jen nezávazný sex na jednu noc?

Samozřejmě že může a také se to děje. To je právě na seznamování to frustrující, že se vídáte s lidmi, které neznáte, a nemáte tušení, jestli jim můžete věřit. Pochopitelně se tak najdou i lidé, kteří nemají čisté úmysly, a je dobré na to myslet. Přistupovat k randění obezřetně, důvěřovat s opatrností. Svou citovou vazbu prohlubovat přiměřeně situaci.

Jak moc vlastně na internetových seznamkách lžeme? A v čem nejčastěji?

Data ukazují, že spousta z nás lže o svém věku. Muži si upravují výšku a společenský status, ženy zase váhu. Lidé dávají na profil fotky, na kterých jsou mladší, mají méně kilo nebo více vlasů. Je otázka, jestli to dělají proto, že chtějí někoho skutečně oklamat, nebo proto, že se sami sobě na deset let staré fotce líbí víc a chtějí si zvýšit šance na seznámení. Určitě je ale lepší říkat pravdu od začátku, protože jednou stejně vyjde najevo.

Co dělat, když si tedy chvíli píšeme, potkáme se naživo, máme pocit, že všechno šlo fajn, ale ten druhý najednou přestane odepisovat, nebo si nás dokonce zablokuje? Zkoušet to znovu?

To, co popisujete, označujeme jako ghosting, děje se bohužel poměrně často a je to zraňující. Určitě bych především nechala být toho člověka, který mě ignoruje nebo si mě rovnou zablokoval. Přijde mi ale současně velmi důležité se celkem rychle vrátit zase zpátky do procesu seznamování. Obecně jsou v něm úspěšnější lidé, kteří odmítnutí moc neřeší a umějí se přes ně rychle přenést. Máme tendence si druhé lidi hodně idealizovat, je to přirozená reakce na odmítnutí. A je potřeba sundat růžové brýle a začít si aktivně připomínat věci, které nám třeba nesedly, chování, které nám nepřišlo úplně v pořádku, a zkoušet konstruktivně přemýšlet, co si z toho můžu vzít propříště. Jenže to se samozřejmě strašně lehce říká a špatně dělá, když se nám to stane.

MARKÉTA ŠETINOVÁ

Markéta Šetinová

Psychoterapeutka a socioložka vystudovala na Oxfordské univerzitě. Specializuje se na práci se singles, seznamování a na proměnu partnerských vztahů. Píše blog Moderní lásky a založila Institut Moderní láska, ve kterém se tým odborníků zaměřuje na terapeutickou pomoc a poradenství včetně mediace.

Proč ke ghostingu vlastně dochází?

Většinou ho nedělají zlí lidé, kteří vám chtějí ublížit. Naopak, motivace je přesně opačná. Mají pocit, že když vás náhle utnou, je to vlastně milosrdný způsob, jak dát najevo, že už v ničem nechtějí pokračovat. Bohužel to má ale přesně opačný efekt. Naprostá většina lidí preferuje upřímnost a jasnou informaci. Je mnohem lepší říct: „Hele, byl to fajn večer, ale nemyslím si, že hledáme to stejné“ nebo „Myslím si, že nejsme romanticky kompatibilní. Ale děkuju za fajn večer a držím palce se seznamováním“. Není potřeba vaše pohnutky vysvětlovat do hloubky, vymýšlet si nějaké propracované důvody. Jen je dobré být upřímný a citlivý.

Přistupujeme k seznamkám s nějakými genderovými stereotypy? Očekáváme třeba, že muž se má ozvat jako první?

Ano a s hodně stereotypy. Podle výzkumu socioložky Ellen Lamont dokonce i některé hodně liberální ženy, které touží po rovnocenném, genderově vyrovnaném vztahu, při randění očekávají, že muž bude proaktivní, bude jako první zvát na schůzku, bude iniciovat první dotek, první sex, bude zkrátka dobývat. Že to bude on, kdo poklekne a požádá o ruku, a že bude dominantní. Jenomže po svatbě chtějí, aby se to proměnilo a vyrovnalo, a to se samozřejmě neděje. Ve chvíli, kdy si najdeme protějšek, který je v genderových rolích tradičnější a silnější, bude se to jako červená nit linout celým vztahem.

Takže pokud na seznamkách chceme být úspěšní, musíme tu hru na genderové stereotypy hrát taky?

Určitě nemusíme. Ale přijde mi důležité vědět, že genderové stereotypy a normy seznamování ovlivňují. Kladou na nás nějaká očekávání. Také se tam pohybujeme v určitém konkurenčním prostředí. Mužů ve věku mezi dvaceti a třiceti lety je tam výrazně víc než stejně starých žen, a tak se musí hodně snažit, aby někoho zaujali. S tím, jak stárneme, se to pak samozřejmě proměňuje, žen přibývá a pro muže je seznamování mezi třicítkou a čtyřicítkou naopak snadnější. Mají už nějaký status a jsou atraktivnější nejen pro své vrstevnice, ale i pro mladší ženy.

Teď máme léto – je to z hlediska seznamování lepší období, nebo na tom nezáleží?

Léto je skvělé období pro lásku. Třeba během cestování vzniká spousta příležitostí se seznámit. Asi všichni máme zkušenosti s letní láskou, a když je hezké počasí, tak lidé víc chodí ven, víc myslí na intimitu, na romantický kontakt, mají o lásku větší zájem. Jsou bezstarostnější a víc to zkoušejí.

A co seznamování na dovolené v cizině? Je to dobrý nápad?

Záleží, co člověk hledá. Pokud chcete prožít jen nějaký románek, nezávazný sex nebo letní vzplanutí na pár dní či týdnů, pak to dává velký smysl. Neměla bych ale v takovém případě velká očekávání ohledně vážných vztahů. Aby se mohl vztah na dálku rozvíjet, stálo by to z obou stran hodně úsilí. Pokud se znáte jen pár dnů nebo týdnů, je to náročné. Samozřejmě to ale neznamená, že se to nemůže podařit. Každopádně důležité jsou i letní lásky, nejen dlouhodobé vážné vztahy. I krátké vzplanutí nebo nezávazný sex vás dokážou obohatit a něco vám do života přinést.

S tím trošku souvisí i otázka bezpečí na seznamkách. Na co si obecně dát pozor? Nejen v cizině, ale i doma.

V první řadě si hlídejte informace, které na sebe na seznamce prozrazujete. Pokud nejste o. k. s tím, aby o vás něco věděli úplně všichni, nepište to tam. A znovu musím opakovat, že na seznamkách se potkáváme s cizími lidmi. Když dojde na rande, měli bychom se setkat na veřejném místě a být extrémně opatrní s návykovými látkami, ať už jde o drogy nebo alkohol. Také bych doporučovala vždy vědět, jak se z místa schůzky dostanete do bezpečí, to platí obzvláště v cizině. A samozřejmě je dobré o první schůzce někomu říct, kamarádům, rodině, aby věděli, kdy a kde jste. Nejdůležitější je cítit se bezpečně a v pohodě, ale to samozřejmě může pro každého znamenat něco jiného.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 7/23