Kamarádka vs. partner: Proč se vyplatí pečovat o přátelství, i když jsme zamilovaní
Na první pohled to může vypadat, že když máme lásku, máme všechno. Partneři často plní roli spojence, milence, nejlepšího kamaráda, zkrátka parťáka do nepohody. Jenže právě tím na ně často klademe příliš velké nároky. Navíc kvůli tomu mohou utrpět i naše přátelské vazby, které často ustupují do pozadí, a my zapomínáme, jakou mají hodnotu. Možná je načase si připomenout, proč je tak důležité mít jak partnera, tak i přátele.
Přátelství a partnerství jsou jako dvě kotvy, které člověka pevně drží. Každá v jiném směru, každá trochu jinak, ale obě jsou zásadní. Kamarádi často znají tu verzi nás samých, kterou partneři nemají šanci poznat – tu před vztahem, tu svobodnou, tu divokou, bez kompromisů. Umožňují nám zůstat ve spojení s vlastní identitou a udržují nás „při zemi“. Často nám také připomínají, že jsme víc než jen role partnera, milence, milenky nebo rodiče.
Na druhé straně partnerský vztah přináší něco jiného. Hluboké napojení, společnou budoucnost, sdílenou každodennost. Je to blízkost, která může být krásná, ale i náročná. A právě proto je zdravé, když se neopíráme jen o jednoho člověka, ale máme vedle něj i přátelství, které dává vztahu prostor dýchat.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
Přátelství aneb Volný prostor pro duši
Na přátelství je krásná jeho svoboda. Není v něm tolik očekávání, tlaku, často nabízí i více pochopení. Kvalitní přátelský vztah funguje jako prostor, kde člověk může upustit páru, zasmát se nebo jen mlčet a být přijatý přesně takový, jaký je.
Psychologové dlouhodobě poukazují na to, že lidé s pevnými přátelskými vazbami lépe zvládají stres, jsou spokojenější a dokonce žijí déle. Studie Americké psychologické asociace z roku 2023 potvrzuje, že právě přátelství je jedním z nejsilnějších prediktorů dobrého duševního zdraví. Dokonce silnějším, než je počet kontaktů v adresáři nebo rodinné zázemí.
Ne všechna pouta jsou stejně hluboká
Ne všechna přátelství mají stejnou podobu a to je v pořádku. Jsou lidé, s nimiž sdílíme spíše volnočasové aktivity, zábavu nebo společné zážitky. A pak jsou tací, kterým se můžeme ozvat i ve tři hodiny ráno, když je nám nejhůř. Ti, kteří znají naše chyby, minulost i sny a přesto zůstávají nablízku.
Oba typy přátelství mají své místo. Není třeba jedno z nich podceňovat. Je však dobré vědět, na koho se skutečně lze spolehnout v těžkých chvílích. Hluboký, důvěrný vztah nevzniká automaticky, vyžaduje čas, péči a otevřenost. Právě taková kamarádství výrazně přispívají k duševní rovnováze, pocitu bezpečí a smyslu žití.
Partnerský vztah naopak přináší jiný druh blízkosti. Může být intenzivní, hluboký a často i zranitelný. S partnerem sdílíme domov, zásadní životní rozhodnutí, finance, někdy i děti nebo domácí mazlíčky. V tomto typu vztahu hraje roli nejen láska, ale i závazek, loajalita a důvěra. V ideálním světě by mohl být partner zároveň i nejlepším kamarádem, realita ale bývá složitější. Výzkum z roku 2019 publikovaný v časopise BMC Public Health naznačuje, že lidé žijící v dlouhodobých stabilních vztazích vykazují nižší hladinu stresu, lepší fyzické zdraví a méně trpí depresemi. Ale to neznamená, že by jim k plnému štěstí stačil jen partner. Právě naopak.
Nadměrné spoléhání se na partnera jako na jediný zdroj opory, pochopení i zábavy může vztah zatížit. Na svůj protějšek totiž přenášíme tolik zodpovědnosti, kolik nemůže ani ten nejlepší člověk na světě unést sám. A právě proto přátelé často pomáhají uvolnit tlak a udržet ve vztahu zdravou rovnováhu. Není to známka slabosti. Naopak! Je to známka zdravého fungování. Vztah, který stojí vedle přátelství, má větší šanci růst, rozvíjet se a nezacyklit se do pouhé izolace dvou lidí.
A co často probírané přátelství mezi mužem a ženou? Jedná se o funkční vazbu, nebo je to jen mýtus? Může opravdu existovat neposkverněné přátelství mezi mužem a ženou? A lze ho udržet i tehdy, když je člověk zadaný? Odpověď zní: Ano, ale je to o důvěře, zralosti a otevřené komunikaci. Ne každý muž musí být potenciální hrozbou pro vztah, stejně jako ne každá žena je skrytá sokyně. V bezpečném respektujícím vztahu s jasně nastavenými hranicemi může být takové přátelství nejen možné, ale i obohacující. Přináší jinou perspektivu, nadhled a často i potřebný odstup od partnerské dynamiky.
VIDEO TIP: Jak si nastavit hranice v partnerském vztahu? Na to jsme se zeptali párové terapeutky Elišky Remešové
Když chybí jedno nebo druhé
Ne každý má to štěstí, že stojí zároveň na dvou pevných březích – vedle partnera i přátel. Jsou období, kdy se člověk ocitne úplně sám. Rozpad vztahu, stěhování, vyhoření, nemoc. Život někdy odvane i ty nejsilnější vazby. Nikdy ale není pozdě začít znovu. Není ostuda říct si o blízkost, hledat ji, být aktivní. Ať už skrze zájmy, dobrovolnictví nebo zdánlivě malé kroky, jako je třeba oslovení bývalého spolužáka, přihlášení se na kurz nebo oslovení souseda, který na to možná čeká.
Nezapomínejme také, že přátelství ani láska nejsou výsadou mládí. Jsou pro každého, kdo má odvahu se otevřít. Ať už budujeme jakýkoli vztah, základem je zdravý vztah k sobě. Ten nám pomáhá lépe nastavovat hranice, přijímat blízkost i zvládat samotu. Sebepřijetí a laskavost k sobě jsou základy každého hlubšího spojení, ať už partnerského, přátelského nebo rodinného.
Přátelství v on-line světě
Žijeme v době, kdy jsme neustále on-line propojeni na sociálních sítích, obklopeni „přáteli“ v digitálním světě. Paradoxně však právě tato doba přináší stále častěji pocit osamělosti. Sociální sítě často vytvářejí iluzi spojení, avšak skutečné vztahy nahrazují jen velmi povrchně.
Lajky nejsou objetí, příběhy na Instagramu nenahradí upřímný rozhovor a „přátelství“ na jedno kliknutí často postrádá hloubku. Chybí nám opravdový kontakt, povídání, sdílené ticho, pohled do očí, fyzická přítomnost. Osamělost dnes neprožívají jen lidé bez vztahů, často se objevuje i u těch, kteří žijí v páru nebo mají stovky kontaktů. Jak se jí tedy vyhnout?
Má smysl začít drobnými kroky. Místo pasivního sledování sociálních sítí lze zkusit oslovit někoho konkrétního jednoduchou zprávou: „Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?“ Nebojme se být iniciativní. A když už jsme mezi lidmi, zkusme být opravdu přítomní, odložit telefon, projevit zájem, naslouchat. Skutečná blízkost vzniká právě tam, kde dáváme druhému člověku plnou pozornost.
Jak si vztahy udržet
Udržet hluboký vztah, ať už přátelský nebo partnerský, není samozřejmost. Ale nemusí to být složité. Pomáhá dodržet pár jednoduchých principů:
- Nečekat na „až bude čas“. Přátelské schůzky si zaslouží stejné místo v kalendáři jako ty pracovní.
- Zavolat příteli jen tak. Klidně i bez důvodu.
- V partnerství mluvit o svých potřebách, ale nebát se je sdílet i s někým jiným. Jedna nádoba nepojme všechno.
- Nezávidět si vztahy navzájem. Když partner potřebuje své přátele a my své, není to odcizení, ale důkaz vzájemného respektu.
Stačí maličkosti jako vědomý čas, zájem a laskavost. Nebojte se dávat vztahům potřebnou péči. Protože ta se vždycky vrátí. Ne každý má vedle sebe životní lásku, ale každý si zaslouží mít někoho, kdo stojí po jeho boku. A právě proto jsou přátelé často těmi, kteří člověka drží nad vodou, když partnerství chybí, nebo se zrovna bortí.
Přátelství může být celoživotní. Překlene fáze, kdy jsme single, i období, kdy se v partnerství ztrácíme. Pomůže znovu se postavit na nohy, když padneme. A může být i mostem ke znovunalezení sebe sama. Vztahy jsou to nejcennější, co v životě máme. Ale nejsou to jen ty romantické. Skutečná blízkost má mnoho podob a každá z nich má své místo.
