Psychologika 14: Jak funguje déjà vu? Část záhady rozluštili Češi
Máte pocit, že když vámi projede to zvláštní mrazení a v hlavě vám bleskne myšlenka „tohle už se přece přesně takhle jednou stalo“, nahlédli jste právě do svého minulého života? Omyl. Ve skutečnosti je to spíš jen chvilkový zkrat vašeho vyčerpaného mozku. Tento fenomén, nazývaný déjà vu (z francouzského „již viděno“), zažívá zhruba 80 % celosvětové populace a může trvat od zlomku vteřiny až po několik sekund. Není to ovšem důkaz nadpřirozena, nýbrž pouhá chyba v našem neurologickém hardwaru.
Představy o tom, co tento jev způsobuje, se vyvíjely po staletí a lidstvo si je velmi kreativně racionalizovalo. V antice jej Pythagoras vysvětloval jako záblesky z minulého života, zatímco Platon věřil, že jde o vzpomínku nesmrtelné duše na dokonalý svět idejí. Středověká teologie v čele se svatým Augustinem tento pocit připisovala démonům, kteří se snaží člověka zmatením svést ze správné cesty, případně se věřilo, že jde o přímé vnuknutí od Boha. Odbornější, avšak stále překonané teorie přinesla psychoanalýza: Sigmund Freud hledal příčinu v potlačeném traumatu či podvědomé fantazii, zatímco Carl Gustav Jung jev vysvětloval jako okamžik, kdy se vědomí jedince dokonale synchronizuje s archaickou sdílenou pamětí celého lidstva.
Moderní věda však nabízí mnohem prozaičtější vysvětlení. První stopy přinesla 50. léta 20. století, kdy neurologové zjistili, že intenzivní déjà vu zažívají pacienti trpící epilepsií jako takzvanou auru těsně před vypuknutím záchvatu. Skutečný průlom pak přišel v roce 2012. Tým českého profesora Milana Brázdila z institutu CEITEC podrobil stovku lidí vyšetření na magnetické rezonanci a zjistil zásadní rozdíl: Osoby, které déjà vu zažívají, mají v určitých oblastech mozku znatelně méně šedé hmoty. Konkrétně jde o menší hipokampus ve spánkovém laloku. Tento prostor je tak náchylnější k chybám – funguje podobně jako příliš citlivě nastavená počítačová myš. Mozek se omylem „překlikne“ a právě probíhající vjem okamžitě uloží a interpretuje jako starou vzpomínku.
Jaká věková skupina je k déjà vu nejnáchylnější? A děje se více inteligentním jedinům?Jak s tím vším souvisí britský lékař z 19. století a jeho nadčasová teorie o asynchronně spících mozkových hemisférách? Proč se tento fenomén prakticky nedá vědomě vyvolat u zdravých jedinců? A jakou roli hrají testy ve virtuální realitě plné prázdných krabic? Na všechny tyto otázky odpoví tento díl podcastu Psychologika. Poslechnout si jej můžete již nyní na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
