Psychologika 13: Proč davová psychóza neexistuje a jak nás masa ovlivňuje doopravdy?
Myslíte si, že kdyby 300 lidí před vámi skočilo z okna, skočíte taky, protože dav přece ví, co dělá? Omyl. Ve skutečnosti to, čemu s oblibou říkáme „davová psychóza“, je naprostý mýtus. Není to totiž ani davové, ani to není psychóza (pokud tedy zrovna nehledáte stejnojmennou slovenskou punkovou kapelu). Místo toho se pod tímto ustáleným pojmem skrývají dva úplně odlišné a navzájem nesouvisející jevy: dynamika davu a hromadná psychogenní choroba.
Náš pohled na to, jak se lidé chovají ve skupině, je totiž pokřivený už od 19. století. Tehdy se intelektuálové jako Gustave Le Bon začali děsit toho, co děsivého se asi stane, když se srotí chudá lůza.
Pokud si tedy myslíte, že se lidé v krizové situaci automaticky mění v bezcitná a sobecká monstra, budete zklamaní. Realita je taková, že například při bombových útocích v londýnském metru lidé projevili nečekanou solidaritu, pomáhali si a tahali ostatní z hořících vozů. A když už dojde k masové tragédii, jako je ušlapání lidí na pouti v Mekce, není to kvůli nějaké agresivní „vůli davu“. Jde o čistě mechanický problém, který funguje jako dopravní zácpa lidských těl – tlak tisíců lidí zezadu prostě fyzicky hrne ty přední do úzkého prostoru.
Na opačném konci spektra je pak hromadná psychogenní choroba. Vzniká v úzce propojených skupinách, které se nacházejí pod tlakem. Představte si to: Jste vyčerpaní, ve stresu a někdo vedle vás legitimně omdlí. Vaše hlava okamžitě spustí alarm a vaše tělo najednou vyprodukuje naprosto reálné fyzické symptomy – třes, zimnici nebo horečku, přestože k nim neexistuje sebemenší biologický důvod. Mozek zkrátka přesvědčí vaše tělo, že to, co se děje ostatním, se děje i vám. Lidé takto bláznili už v 17. století, kdy jeptišky věřily, že je posedl démon, a děje se to i v moderní době při panice kolem antraxu nebo očkování. Nejde přitom o záměrnou manipulaci vůdcem, jako tomu bývá v sektách, ale o čirý vliv stresu a vyčerpání.
Proč omdlíte při odběru krve, když vidíte někoho jiného padnout k zemi? Proč není dobrý nápad věřit 130 let starým psychologickým studiím? A proč byste se pro jistotu měli raději vyhýbat lidem, kteří se moc smějí nebo moc omdlévají? Na všechny tyhle otázky odpoví další díl podcastu Psychologika. Už teď na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
