Proč někteří muži odmítají dospět? Odpovědí může být syndrom Petra Pana
Už jste se někdy setkali s termínem „syndrom Petra Pana“? Ne? Ale o mužích, kteří sice disponují dospělým tělem, ale jejich emoce, zodpovědnost a chování zůstaly zavřené v dětském pokoji, už jste slyšeli určitě.
Co je syndrom Petra Pana?
Ač není syndrom Petra Pana oficiální diagnóza, v osmdesátých letech ho ve své knize zpopularizoval americký psycholog Dan Kiley. Mezi hlavní projevy v každodenním životě patří chronická neschopnost přijímat dlouhodobé závazky, silná finanční a emocionální závislost na okolí (často na rodičích či partnerovi) a paralyzující strach z kritiky nebo selhání. Petr Pan neustále investuje enormní množství energie, času a financí do okamžitého uspokojení (typicky do videoher, večírků a sociálního uznání mezi přáteli). Jakmile však přijde konfrontace s realitou, jako je nutnost platit účty, řešit partnerské krize nebo budovat stabilní pracovní zázemí, volí ústup a útěk do bezpečné role dítěte.
A kde se tito „věční kluci“ berou? Odpověď přinesl výzkum profesorky H. R. Ortegy. Výzkum se zaměřil na rodinné prostředí jedinců vykazujících silné rysy tohoto syndromu a přinesl poměrně dobré vysvětlení. Pokud rodiče odstraňují z cesty svých dětí veškeré překážky, řeší za ně sebemenší interpersonální konflikty a úzkostlivě je chrání před prožitkem zklamání či neúspěchu, páchají na nich medvědí službu. Dítě si totiž v klíčových fázích vývoje nedokáže vybudovat takzvané copingové strategie, tedy mechanismy důležité pro zvládání stresu. V dospělém životě pak takový jedinec vnímá běžný tlak okolí jako extrémní ohrožení a podvědomě se vrací k chování, které mu v dětství zajišťovalo stoprocentní bezpečí a servis.
Svalovat vinu pouze na chyby ve výchově nebo na individuální psychickou (ne)odolnost by ale bylo nespravedlivé. Nedávná mezinárodní studie z publikovaná vEsculapio Journalzkoumala chování studentů v moderním akademickém prostředí a potvrdila silnou souvislost mezi ekonomickými tlaky a právě rozvojem rysů syndromu Petra Pana. Extrémní růst životních nákladů, nedostupnost bydlení a vysoké nároky na vzhledání kvůli požadavkům trhu práce vedou k tomu, že mladí lidé dospělost neodmítají z lenosti, ale spíše z bezradnosti. Strategie „zůstat raději dítětem“ se totiž stává až obranným mechanismem.
Nechcete přijít o žádný nový článek? Odebírejte nás a čtěte jako první.
Petr Pan a Wendy ve vztahu
Žít s mentálně nedospělým dospělým je pro většinu lidí asi nepřekonatelný problém. Podle studie psychiatričky C. Quadrio ale lidé se syndromem Petra Pana podvědomě přitahují partnerky, které vykazují takzvaný „syndromem Wendy“. Jde o ženy, které přebírají roli hyper-funkční matky. Wendy za partnera organizuje čas, uklízí, vaří, omlouvá jeho nespolehlivost před rodinou a často ho i finančně dotuje. Vztah sice navenek působí dysfunkčně, ale oběma stranám přináší uspokojení: Petr Pan nemusí nést žádnou odpovědnost a Wendy získává pocit absolutní nepostradatelnosti a kontroly. Jenže tento typ partnerské dynamiky ale není zdravý ani dlouhodobě udržitelný, začíná například vytrácením sexuální přitažlivosti a končí vyhořením obou partnerů.
Jak opustit Zemi Nezemi?
Z Nezemě se odejít dá. Vyžaduje to ale vědomé opuštění komfortní zóny a podporu okolí, aby Petr Pan konečně narazil na přirozené, někdy i tvrdé následky jeho vlastního chování. Ideální samozřejmě je se poradit s odborníkem. Zkušený psycholog je schopný dotyčnou osobu systematicky provést malými, striktně měřitelnými úkoly jako je samostatné vyřízení úředních záležitostí, striktní dodržování osobního rozpočtu bez finančních injekcí od rodiny, či převzetí plné odpovědnosti za konkrétní segment domácnosti.
