Celulitida neexistuje! Co se doopravdy skrývá za ďolíčky na vašich stehnech a co s tím?
Pohled do zrcadla, lehké stisknutí kůže na stehně a povzdech. Scénář, který zná téměř každá žena. Celulitida se stala synonymem pro nedostatečnost, lenost nebo zanedbanou péči. Co když je to ale všechno jinak? Co když bojujeme proti nepříteli, kterého si pro nás před necelým stoletím vymyslel kosmetický průmysl, aby nám mohl prodat řešení na problém, který neexistuje?
Celulitida neexistuje. Tedy alespoň ne jako diagnóza nebo zdravotní problém. To, co s takovým odporem nazýváme „pomerančovou kůží“, je ve skutečnosti naprosto přirozená struktura podkožního tuku a vazivové tkáně. Přesto jsme se naučili ji nenávidět.
Z psychologického hlediska je celulitida fascinujícím příkladem toho, jak lze přirozený fyziologický jev proměnit v „estetickou vadu“. Zatímco barokní mistři v 17. století vykreslovali dolíčky na hýždích jako symbol ženské krásy a hojnosti, moderní doba z nich udělala projev selhání. Jak se to stalo?
Kde se vzala celulitida?
Historie celulitidy jako problému se začala psát v meziválečné Francii. Paříž byla tehdy centrem módy a rodícího se průmyslu krásy. V roce 1933 publikoval časopis Votre Beautéčlánek, který navždy změnil vnímání ženského těla. Poprvé zde byla celulitida definována jako „směs vody, tuku a toxinů“, proti které je ženské tělo bezmocné.
Načasování nebylo náhodné. Ženy se po první světové válce stávaly finančně nezávislejšími, obsazovaly pracovní pozice a měly vlastní prostředky. Aby tento nový kapitál neskončil jen u úspor, bylo potřeba vytvořit novou potřebu. A tak byl stvořen démon celulitida. Pokud jste měla peníze a svobodu, průmysl se postaral o to, abyste měla i nový komplex, za jehož „léčbu“ můžete utrácet.
Boj s větrnými mlýny
Pokud se rozhodneme s celulitidou válčit, je potřeba si uvědomit, že se jedná o boj s vlastními biologickými procesy v těle. Celulitida není způsobena toxiny, které by šlo „vydetoxikovat“, ani špatným oběhem, který by vyřešil jeden váleček. Je to zkrátka tuk, který prosvítá skrz pojivovou tkáň.
Možná se ptáte, proč ji mají ženy a muži téměř vůbec (a ano, jsou muži, u kterých se celulitida objeví také). Ženy mají pojivová vlákna uspořádaná svisle, což tuku umožňuje snadněji vyhřeznout k povrchu. Muži mají naopak strukturu síťovitou, která tuk drží pevněji. Zároveň ženám boj s větrnými mlýny neusnadňuje ani fakt, že hormon estrogen přirozeně podporuje ukládání tuků v oblasti boků a stehen.
Boj s celulitidou je tak spíš bojem proti 90 % ženské populace. To, co vidíme v reklamách a na Instagramu, není výsledek zázračných krémů, ale práce grafiků a filtrů. Psychologický dopad je drtivý: honíme se za nedosažitelným ideálem, který neexistuje dokonce ani u modelek, které ho propagují.
Dá se celulitidy zbavit?
Pokud se rozhodnete s celulitidou přeci jen bojovat, je důležité odlišit marketingové sliby od skutečné reality. Žádný krém na světě nepronikne kůží tak hluboko, aby rozpustil tukové buňky. Látky jako kofein, retinol nebo vitamin C ale dokážou pokožku dočasně zpevnit, hydratovat a vyhladit. Výsledek? Celulitida je pod zdravější a napnutější kůží méně vidět. Jakmile ale přestanete produkt používat, efekt zmizí. V galerii v úvodu článku pak najdete krémy, které vám s hladší pokožkou pomohou a při pravidelném používání udělají alespoň základní retuš.
Jedinou cestou, jak reálně ovlivnit množství podkožního tuku, je ale klasická a dokola omílaná trojka: vyvážená strava, dostatek pohybu a hydratace. Silový trénink navíc může pomoci tím, že zpevní svaly pod tukem, čímž se povrch kůže vypne.
Nejdůležitějším krokem je ale přijetí. Uvědomění si, že nejste „rozbitá“ ani „nemocná“. Celulitida je, ať se nám to líbí, nebo ne, známkou dospělého ženského těla. A to skutečně skoro každého.
