Dominance a odevzdání: Co je masochismus a v jakém případě jde sadismus za hranu sexuálního násilí?
Sadomasochismus – pro někoho slovo z červené knihovny, pro jiného stigma, o kterém se nemluví nahlas. A přitom nejde jen o biče, pouta, latex nebo sexuální násilí. Sadomasochismus může být ve skutečnosti spletitou směsí emocí a touhy po bezbřehé důvěře. Kdo je sadista, kdo masochista a kdy se může sadismus zvrhnout do nebezpečné podoby?
Co je to sadomasochismus?
Sadomasochismus je označení pro erotické chování, ve kterém se spojují prvky dominance, podřízenosti, bolesti nebo kontroly. Jde o kombinaci dvou odlišných, ale vzájemně se doplňujících tendencí – sadismu (potěšení z působení bolesti nebo moci nad druhým) a masochismu (potěšení z přijímání bolesti nebo podřízenosti).
U většiny lidí se tyto sklony projevují v rámci fantazií nebo hraných sexuálních scén, kde vše probíhá dobrovolně a podle předem stanovených pravidel. Často jde o rituální aktivity, které mají jasná pravidla a bezpečnostní signály.
Přestože se výraz „sadomasochismus“ často používá, ve skutečnosti bývá většina jedinců orientována buď sadisticky, nebo masochisticky.
Kdo je masochista?
Masochista nachází potěšení ve vlastní bezmoci, odevzdanosti, podřízenosti nebo bolesti – fyzické či psychické. Nejde ale jen o bolest samotnou. V submisivní roli se masochista cítí bezpečně a zároveň touží po hlubokém napojení na svého partnera. Podle některých teorií je masochismus jakýsi „sadismus obrácený proti sobě“, ale modernější pohledy už ho chápou jako způsob prožívání sexuality.
Kdo je sadista?
Sadista naopak získává vzrušení z bolesti, ponížení nebo podřízení druhého. To ale ještě neznamená, že by byl násilník. Většina lidí, kteří praktikují sadistické aktivity v rámci předem domluvených sexuálních her, odmítá jakoukoli formu skutečné agrese nebo nátlaku. Nezřídka sadista pouze naplňuje roli, kterou mu masochista sám nabídne.
Sadismus může mít ale i odvrácenou stranu.
Kdy je sadismus nebezpečný?
Sadismus se stává nebezpečným ve chvíli, kdy se vytrácí souhlas, empatie a respekt. Lidé, kteří si pletou sadismus se skutečnou agresí nebo používají bolest jako nástroj k ponižování bez vzájemné dohody, překračují hranice. Takové chování už nespadá do oblasti erotických her, ale do kategorie psychického či fyzického násilí.
Sadismus lze rozdělit do tří hlavních kategorií:
Fetišistický sadismus
V tomto případě jde o soukromé a zpravidla neškodné erotické aktivity. Sadistu vzrušuje nejen dovolené násilí (například BDMS praktiky), ale také jen fantazie nebo rekvizity jako jsou pouta nebo biče. Vzrušení mu může přinášet podrobení partnera, nebo specifická aktivita (například spoutání).
Pseudopedagogický sadismus
Zaměřuje se na „výchovu“, poslušnost a disciplínu. Projevuje se především snahou o absolutní kontrolu nad druhým člověkem – často prostřednictvím pravidel, trestů a symbolických aktů dominance. Objevit se může v:
- dlouhodobých partnerských vztazích nebo primárních rodinách,
- školách nebo jiných a výchovných ústavech.
Agresivní sadismus
Hlavním motivem trýznění, ponížení a psychické i fyzické zničení oběti. Agresivní sadista si oběť podrobuje násilím – často brutálním, bez snahy souhlasu. Typické projevy zahrnují:
- svazování, bití, škrcení, bodání,
- znehybnění pomocí drog nebo zbraní, mučení, ponižování,
- sexuální zneužití bez zájmu o vzájemnou interakci.
Zdroj: NIH, Psychology Today, Sexual and Gender Identity Disorders
