Veronika Beskydiarová alias Besky a Adam Vacula: Učíme se od sebe
Ona je vítězka kuchařské soutěže MasterChef, on herec, momentálně známý hlavně ze seriálu Zlatá labuť. Dohromady tvoří Veronika Beskydiarová alias Besky a Adam Vacula pár zdánlivě protikladný, ale společného toho mají opravdu hodně. O tom, co propojuje svět herectví a gastronomie, jsme si povídali v rozkvetlé pražské botanické zahradě.
Obrátila vám televize život naruby?
Besky: Totálně. Díky tomu, že jsem byla v MasterChefovi, se mi od základů změnil absolutně celý život. No a díkybohu, že se v televizi objevil taky Adam.
Adam: Neřekl bych naruby, ale spíš dohromady. Díky tomu, že jsem začal natáčet seriál Zlatá labuť, jsme se o sobě dozvěděli.
Takže jste se potkali na televizní akci?
Besky: Vůbec ne. Stalo se to díky naší společné známé, která mi jednoho dne řekla, že tu existuje nějaký Petr Kučera.
Adam: Já jsem o Besky vlastně do té doby vůbec nevěděl, její úspěch v MasterChefovi mi unikl.
Ty jsi Zlatou labuť viděla?
Besky: Taky ne! Stalo se to ještě předtím, než seriál běžel na obrazovkách. Takže to ještě Adam nebyl slavný.
Dnes byste o sobě už řekli, že jste slavní? Poznávají vás lidé na ulici?
Besky: Adam je. Zažili jsme to teď na festivalu ve Zlíně. Lidé ho poznávají hodně často.
Adam: Já si pamatuju, že jsem spíš fotil tebe s tvými fanoušky.
Besky: Cítíme se jako normální lidi. Nějakou mediální pozornost samozřejmě zažíváme, ale není to nic extrémního. Přijde mi to přirozené vzhledem k tomu, že se objevujeme na obrazovkách. Žádnou slávu ale nepociťuji a pozornost lidí určitě nemá ani vliv na to, že bych žila nějaký diametrálně odlišný život. Takže mi to nevadí.
Adam: Já s tím, upřímně, trošku bojuju, ale beru to jako daň za to, čím se živím.
Když se o vás v médiích píše, tak jako o fešákovi ze Zlaté labutě a vítězce MasterChefa, která neskutečně zhubla. Neštve vás, že se o vás mluví nejčastěji v souvislosti s vaším vzhledem?
Besky: Přijde mi to úsměvné, to je asi tak jediné. Už jsem to zmiňovala mnohokrát, že jsem předtím nebyla o nic horší, ani o nic lepší člověk, než jsem dnes. Celý svět je ale bohužel nastavený a orientovaný na vzhled. Byla bych ráda, kdybychom se víc zaměřovali i na jiné kvality člověka, než je jen to, jak to vypadá.
Adam: Mám to stejně, taky mi to přijde úsměvné. Petr Kučera je moje první výrazná role, takže to vše zatím jen tak pozoruju.
Oba jste původně studovali něco jiného, než čím se momentálně živíte. Besky, ty za sebou máš marketing, Adame, ty sociální práci se zaměřením na aplikovanou psychoterapii. Jak pro vás bylo složité, i mentálně, překopat si vlastně od základu život a pustit se do něčeho úplně nového?
Adam: Pro mě to bylo vlastně spíš vysvobození. Konečně jsem se našel a osvobodil od očekávání, jaký můj život bude. Protože když jsem se dostal k herectví, poprvé jsem nějakým způsobem pocítil, že vím, co chci v životě dělat. Cítil jsem, že ať už to dopadne jakkoli, jsem na správném místě.
Besky: Já jsem taky šťastná, že jsem se oprostila od excelových tabulek v počítači a sedavé práce, a že teď žiju velmi různorodý život, který mě hrozně baví. A hlavně to není úplně odlišné od toho, co jsem vystudovala, protože marketing, management a všechno okolo je v podstatě každodenní součástí mého života. Všechny sociální sítě si spravuji sama, celý byznys vedu sama, takže v tom mi škola dala opravdu hodně a je mým opěrným pilířem. Druhá věc je ale gastronomie, to je segment, který vystudovaný sice nemám, ale jsem kreativní člověk, takže se ráda učím, přizpůsobuji a baví mě to.
Tobě tvůj předchozí obor taky pomáhá, Adame? Jdeš si přes psychologické znalosti i na psychologii postav, které hraješ?
Adam: Škola mi pomohla spíš v osobnostní rovině, dozvěděl jsem se tam něco sám o sobě, a to zejména díky povinným praxím a sebezkušenostnímu terapeutickému výcviku.
Díky tomu je možné, že pak můžu být, doufejme, komplexnější herec. Že díky takové zkušenosti dokážu obsáhnout i širší spektrum postav.
V jednom rozhovoru jsi řekl, že když jsi šel na casting Zlaté labutě, měl jsi na účtu jen pár tisíc korun. Ani tehdy jsi nepřemýšlel, jestli se k psychologii nevrátit?
Adam: Od té doby, co jsem nastoupil na DAMU, jsem vlastně žádný plán B neměl. Objevil jsem způsob života a způsob práce, které mi sedly, a od té doby nemám touhu ani potřebu dělat něco jiného.
Jsou si gastronomie a herectví podobné v tom, že nikdy předem nemůžete vědět, jestli nějakou roli dostanete, nebo jestli přijdou zákazníci? Je v obou oborech podobná míra nejistoty?
Adam: Tak třeba během covidu jsme v divadle tu nejistotu zažívali dost. Říkal jsem si ale, že pořád díkybohu existuje spousta jiných, důležitějších profesí, které jsou v této době potřebné, a rozmýšlel se, jakou brigádu si začnu hledat. Naštěstí mě pak potkalo natáčení Jacka Ryana v zahraničí, což se ukázalo jako ta nejlepší zkušenost v mé dosavadní kariéře.
Besky: Covid byl určitě bod, který jsme, samozřejmě mimo zdravotnictví, v segmentu gastronomie a kultury pocítili nejvíc. Já jsem měla výhodu, že jsem v podstatě člověk, který hodně funguje na sociálních sítích, takže jsem gastro komunikovala přímo přes ně. Naštěstí jsem nebyla odkázaná na to, že bych vedla gastro provozovnu, ale pravda je, že velkou součástí mojí práce je vedení kulinářských kurzů. Tam jsem pocítila, že všechno není úplně jednoduché.
Je právě ta nejistota i jedním z důvodů, proč sis ještě neotevřela vlastní podnik?
Besky: To ani ne. Myslím si, že když se najde dobrá lokalita, člověk má správný koncept a dělá práci poctivě, tak lidi za vámi přijdou. U mě jsou ty důvody čistě ekonomické a racionální. Nemám zkrátka dostatečný počáteční kapitál na to, abych rozjela něco vlastního.
Oba děláte profese, ve kterých je velmi snadné sklouznout k workoholismu, nechat se jimi úplně pohltit. Umíte relaxovat?
Adam: Pro mě celý život relax znamená aktivní trénink, sport. Před dvěma lety jsem se našel v boxu, což je pro mě způsob, jak vypnout. Cítím se pak maximálně uvolněný a klidný.
Besky: Já jsem před pár dny zjistila, že asi jsem workoholik.
Adam: To můžu potvrdit.
Besky: Je to samozřejmě nadsázka, ale měla jsem takové prozření, že je se mnou asi něco špatně. Takže na sobě cítím velký tlak. Ale i tlak na Adama. Mnohokrát má i dvě vystoupení za den. Já mám také dvě práce v jeden den, na jiných místech, s jinými lidmi, a musím podat stoprocentní výkon. Musím klienty něco naučit, být reprezentativní. Takže ten tlak je opravdu obrovský, cítím ho a stále hledám balanc. Je to teprve rok a půl, možná dva roky, co žiju tímhle způsobem, takže jsem ho ještě úplně nenašla. Ale co se relaxu týče, velmi mi pomáhá, když si lehnu k Adamovi, tehdy se nabíjím a relaxuju.
Na to jsem se právě chtěla zeptat, jestli to jde samo, nebo jestli se musíte hlídat a vědomě si vyčlenit čas, ať už sami na sebe nebo na sebe navzájem?
Besky: Primárně máme společný kalendář, kde si hlídáme aktivity, abychom ten společný volný čas měli. Jsme šťastní, že spolu můžeme bydlet, takže každou volnou minutu, která se naskytne, ať už je to při čištění zubů, nebo když si spolu jdeme večer lehnout, si užíváme naplno, a to je na tom krásné.
Adam: Proto jsme se i poměrně rychle sestěhovali k sobě. Protože jsem pochopil, že když spolu nebudeme bydlet, tak se při takovém tempu moc potkávat nebudeme.
Jak to máte se samotou? Potřebujete být občas každý jen sám se sebou?
Adam: Asi jsem větší introvert, než jsem si myslel, což v posledních letech znamená, že si musím udělat nějaký ten čas sám pro sebe. Častokrát si nejdřív potřebuju myšlenky utřídit a až pak věci dovedu sdílet. A vlastně i to, že fotím, je pro mě způsob určité meditace.
Besky, v jednom podcastu jsi říkala, že jsi velmi organizovaná a večer si vždy naplánuješ, jak bude vypadat následující den. Opravdu to zvládáš každý večer?
Besky: Absolutně ano.
Adame, ty to máš stejně?
Adam: Já se to učím a pracuju na tom. Ona je pak spousta věcí snadnějších, když má člověk nějakou disciplínu a pořádek ve věcech, lépe se mu potom v sobě orientuje.
Přijde mi, že máte společných moc věcí – oba jste rozvedení, máte velký vztah ke sportu, hráli jste závodně basket, oba jste odmalička trávili hodně času v zahraničí, živíte se něčím jiným, než co jste vystudovali… V čem se obohacujete?
Besky: Kultura. Adam mě učí takové složky umění, ke kterým jsem v podstatě nikdy neinklinovala, protože jsem neměla možnosti a nebyla jsem k tomu vedená. Takže s ním objevuji divadlo, filmy, různé hudební žánry, jiný pohled na svět. Vždycky říkám, že Adam je takový snílek na obláčku, a já jsem ta pevná, racionální, s nohama na zemi. To je ten jin a jang, které dohromady tvoří jeden celek.
Adam: No já jsem si myslel, že umím nějakým způsobem přijímat a dávat lásku, ale Veronika mi za tu dobu, co jsme spolu, ukazuje, že to jde vždycky víc, a za to jí jsem moc vděčný.
Tématem červencového čísla Mojí psychologie je jídlo. Tobě, Besky, se kolem něj asi teď točí většina dní, ale co je jídlo pro tebe, Adame?
Adam: Nemůžu říct, že jsem čistý vegetarián, ale už několik let nejím maso. Sem tam si dám rybu a obecně se snažím vnímat, co jím. Baví mě, když je strava lehká a moc nezatěžuje. Při mém povolání se ale stravuju dost nepravidelně, takže i v tom se teď snažím hledat nějaký balanc. Díky tomu, že spolu žijeme, jím líp, než kdykoli předtím.
Oba hodně sportujete a cvičíte. Adame, ty už jsi mi na to částečně odpověděl, ale přemýšlíte nad tím, co jíte, nebo si to můžete dovolit neřešit?
Besky: Já to mám rozdělené na dva segmenty. Buď jde o stravu, která se musí řídit nějakým vyváženým poměrem sacharidů, tuků a bílkovin v situaci, kdy chce člověk upravit jídelníček a nějak slušně vypadat. No a potom je tu ten druhý segment, kdy jídlo vnímám spíš celkově. Že je to nějaká forma energie na talíři, že jím umíte potěšit druhého člověka, že ho skrz ten talíř obejmete. A existují tak plná, krásná, tučná jídla. Mám zkrátka ráda oba styly stravování.
Loni jsi vydala kuchařku Vaříme nebesky, ve které hrají hlavní roli smetana, slanina, teď chystáš druhou Pečeme nebesky, kde to zase asi nepůjde bez másla a cukru. Říkáš, že tuk je chuť a cukr je život. Vaříš tedy podle svých kuchařek?
Besky: Jasně. Myslím si, že se to dá udržet v rovnováze. Dobré jídlo, comfort food, jako je třeba čočkový dhal vás opravdu dokážou obejmout, a to je někdy potřeba. Hlavně když chce člověk vypnout, na to sedí skvěle a udělá dobře na srdíčku.
Co vaříš Adamovi za „objímající“ jídlo?
Besky: V podstatě i hodně receptů ze své kuchařky, a snažím se je přetransformovat do vege verze. Takže i pro mě je to velká výzva, vlastně už půl roku vařím vegetariánsky a sama sebe v tom zdokonaluju. Vařím všechno, co dobře znám, třeba vepřo-knedlo-zelo, ale místo masa je tam tofu.
Adam: Nejvíc miluju tvoje kung pao.
A ty vaříš? Třeba podle kuchařky od Besky?
Adam: K tomu jsem se ještě nedostal. Mám rád Jamieho Olivera, který vydal vege knížku, z které čerpám asi nejvíc, když přijde návštěva.
Řekli byste, že jídlo je jedním z prostředků, jak vybudovat spokojený vztah? Hraje to roli?
Besky: Myslím si, že je mnoho šťastných párů, které nevaří, a tráví svoje večery v restauraci, a je to úplně v pohodě. Já do toho dávám kus sebe, svůj čas, energii a zase tu lásku, takže je to nějaký můj podpis a dalo by se říct přidaná hodnota projevu lásky.
Bez jakého jídla si už nedokážete představit svůj život?
Adam: Bez grenadilly.
Besky: Ano, to je naše společné ovoce. Svět by byl smutný, kdybychom ji už nemohli ochutnat. Je to vlastně druh marakuji, ale má tak padesátkrát intenzivnější chuť a chutná jako ovocný koktejl. Adam mi ji přinesl, když jsme se ještě poznávali…
Adam: Moderoval jsem silvestr na Maledivách a tam jsem ji čmajznul.
Besky: A nedávno jsem je objevila tady, takže jsme si zavzpomínali. Určitě to není každodenní záležitost, ale váže se k ní asi větší emoce než k takovému rohlíku.
Adam: Ale rohlíky máš taky ráda.
Bez čeho si naopak život představit dokážete?
Adam: Třeba právě bez masa.
Besky: To by byla spousta věcí, ale v rámci gastra asi bez vnitřností, ty nemusím. A taky bez alkoholu.
Alkohol nepije ani jeden z vás. Jak jste si k tomu došli?
Besky: U mě je to úplně prosté. Výjimečně si dám víno, nebo prosecco, ale zaprvé mi to moc nechutná a zadruhé má alkohol spoustu kalorií, a to si radši dám čokoládu.
Adam: Já bych řekl, že střízlivý život je v mém případě mnohem smysluplnější než život s alkoholem.
Besky: On je takový poetický.
Co teď oba chystáte?
Adam: U mě je to pokračování Zlaté labutě. Dnes jsem byl na kostýmové zkoušce pro seriál The Wheel of Time, který v Praze začíná už třetí sérii. Dotočili jsme film Dagon, což je napůl hraný, napůl animovaný projekt, který tematizuje rozpad osobnosti a traumata vojáků na pozadí první světové války. To se točilo před zeleným plátnem, takže hodně zajímavá zkušenost. A jinak po prázdninách mi začíná pátá sez ona v Divadle Pod Palmovkou.
Besky: U mě je to pořád vaření ve víkendových Snídaních s Novou, vedení kulinářských kurzů, které teď rozšiřuji z Prahy a Brna do Bratislavy, a potom je to kuchařka Pečeme nebesky. Chtěla bych taky víc tvořit gastro obsah na Instagram. Moc mě to baví a myslím si, že je tam ještě hodně možností, jen si na to musím najít čas. No a co dál? Plánuju spokojený život.
Čeho byste ve své profesi chtěli dosáhnout? Co je váš realistický sen?
Besky: Chtěla bych mít svůj vlastní pořad o vaření. Ne nutně jen o receptech, ale klidně i nějakou formu kulinářské soutěže, prostě být pořád na obrazovkách a spojená s jídlem. I tam vidím spoustu možností. Takže to je takový můj tajný sen. A v budoucnosti, třeba za deset let, bych možná chtěla mít vlastní cukrárnu, nebo nějaký větší smysluplný portál s kurzy, který by byl i v angličtině a oslovoval by lidi v celé Evropě.
Adam: Konkrétní sen, ten asi nemám. Chtěl bych se jednoduše dál zlepšovat jako herec. Obklopovat se dobrými projekty, a režiséry, ať už ve filmu, nebo v televizi, a samozřejmě dál na sobě pracovat.
A kdybych se vás zeptala na ten největší sen? Kdybyste ulovili zlatou rybku, o co byste si řekli?
Besky: Asi o domeček v Klánovicích, ale to je opravdu jen sen.
Adam: Jo, to je oblast, kterou máme oba hodně rádi. Vyrůstal jsem v domech, které měly vždycky nějakou zahrádku, svůj prostor. V poslední době se na to často tak nějak rozpomenu. Nikdy jsem si nemyslel, že to budu řešit, ale s Veronikou cítím, že bych ten dům vlastně jednou rád měl.
