Seriálové a knižní maratony mohou mít psychologické výhody, naznačuje studie
Už jste si někdy pustili celý seriál na jeden zátah? Nebo se zvedli z gauče teprve tehdy, až jste měli dočtenou celou knihu? Podle jedné studie to může mít i docela zajímavé psychologické benefity a nejde jen o typický únik z reality.
Studie z roku 2025 naznačuje, že příběhy, které konzumujeme „v kuse“ (jako při seriálovém maratonu nebo během dlouhého čtení), si pamatujeme výrazně lépe.
A nejen to. Častěji se k nim pak v myšlenkách vracíme, znovu je prožíváme
a představujeme si „doplňující“ scény nebo alternativní konce. V psychologii se tomu říká retrospektivní imaginativní zapojení. Příběh skončí, ale v hlavě běží dál.
To dává smysl i z širšího pohledu. Milujeme příběhy, protože nám pomáhají organizovat zkušenosti do smysluplných vzorců. Díky nim dokážeme lépe chápat motivy druhých, důsledky činů nebo složité sociální situace. Fikce k tomu nabízí bezpečný prostor, kde můžeme prožít silné emoce jako strach, lásku nebo ztrátu, aniž by nám v reálném světě hrozilo nějaké riziko. Není divu, že si i k některým postavám vytváříme vztah (takzvané parasociální vazby).
Zmíněný výzkum sledoval, které příběhy si lidé pamatují nejlépe a co ovlivňuje, jestli se k nim v myšlenkách vracejí. V první části studie odpovídalo přes 300 vysokoškoláků, ve druhé téměř 240. Účastníci uváděli nejzapamatovatelnější
a méně zapamatovatelné příběhy z knih, filmů nebo seriálů a výzkumný tým pak zkoumal jejich vztah k příběhu, motivaci ke sledování i to, jak často o něm později fantazírují. Obě části studie pracovaly pouze se studenty vysokých škol, takže výsledky se mohou u jiných skupin samozřejmě lišit.
Nejen únik z reality
Výsledky byly poměrně jasné: seriály a knihy „na jeden zátah“ měly větší šanci stát se zapamatovatelnými a častěji vyvolávaly následné fantazie. Čím více se
do příběhu ponoříme, tím spíš nám zůstane v hlavě. Ale zajímavé také je, proč
se takhle intenzivně „zasekneme“. Lidé, kteří seriály a knihy používají jako únik
z reality, měli k imaginativnímu zapojení větší tendenci. Ještě silnějším faktorem ale bylo sledování příběhů kvůli „rozšíření obzorů a novým zkušenostem“. Seriály
a knihy, které účastníky přiměly přemýšlet nebo je nějak „posunuly“, měly větší šanci žít dál v jejich představivosti.
Mezi seriály, které lidé nejčastěji sledují „na jeden zátah“, patří zejména Breaking Bad, House of Cards, Game of Thrones, Stranger Things, Orange Is the New Black, The Boys, Yellowstone nebo Bridgerton. Typicky jde o seriály s napínavým dějem a silnými cliffhangery.
Důležitou roli hrálo i to, jak lidé příběh prožívali. Zábavné a lehké příběhy si lidé spíše jen mentálně „přehrají“. Naopak hlubší, emocionálně komplexní vyprávění častěji vyvolává fantazii. A ještě jeden praktický detail, který vás asi také napadl. Návraty k příběhům v naší fantazii jsou častější, když máme více volného času. Naopak vysoký stres je tlumí, pravděpodobně proto, že stres vyčerpává mentální kapacitu potřebnou pro představivost a denní snění.
Celkově tak studie naznačuje, že seriálový maraton nebo dlouhé čtení nemusí být jen „zabitý“ den. Intenzivní ponoření do příběhu může vytvářet silnější mentální modely vyprávění, které pak v hlavě dál pracují. A možná dokonce pomáhají zpracovávat každodenní stres, na to bude ale potřeba další výzkum. Až vám příště někdo opovržlivě řekne, že jste zase strávili víkend u seriálu, můžete to klidně označit za experiment s vlastní představivostí.
