Chybí vám čas pro sebe? Pár tipů, jak najít víc volných chvil
Před sto lety si vědci mysleli, že lidé v jednadvacátém století budou pracovat jen tři hodiny denně. Většinu práce zastanou stroje a lidé budoucnosti budou nejvíc řešit, co udělat s tou spoustou volného času. Nějak to nevyšlo. Otázka, kde vzít čas pro sebe, je stále palčivější.
Průměrná pracující žena má prý třicet hodin volného času týdně. Alespoň to tvrdí americký sociolog John Robinson, který k tomu dospěl mnohaletým studiem diářů lidí z nejrůznějších sfér společnosti. Podle něj všichni pracujeme nějakých 40–50 hodin týdně, dalších 50–60 hodin týdně spíme. K tomu připočtěme nějaké hodiny péče o domácnost, děti, a ejhle… v konečném součtu stále zbývá třicet volných hodin! Takže každá z nás může více než čtyři hodiny denně věnovat meditaci, masážím, malování akvarelů nebo vyšívání křížkovým stehem. Akorát že vůbec ne.
Ctihodný sociolog totiž započítal jako „volný čas“ všechny ty drobečky času, které se v průběhu dne tu a tam oddrolí: Postávání na zastávce autobusu, sezení v čekárně u doktora, čekání, než se začne vařit voda ve varné konvici. Nikdo z nás nedostane ty hypotetické čtyři hodiny úhledně v jednom balíčku převázaném mašlí. Otázka tedy zní, jak z těch zlomků času, které máme k dispozici, vytvořit pár hodin týdně skutečně jen pro sebe. Kde vzít víc času na radost, relaxaci a obnovení sil? Tady je třináct praktických tipů.
Udělejte si časový audit
Ve své knize Šťastnější to doporučuje profesorka Pensylvánské univerzity Cassie Holmes. Navrhuje začít malým pozorováním: Během dne si každých třicet minut poznamenejte, co jste v uplynulé půlhodině dělali, a na škále od jedničky do desítky ohodnoťte, jak jste se přitom cítili. Tak získáte vlastní personalizovaná data dokumentující, co vás osobně nejvíc těší. Patrně vás přitom leccos překvapí. Cassiini studenti, kteří se pustili do tohoto cvičení, byli téměř vždy zaskočeni zjištěním, kolik času tráví na sociálních sítích a že jim to přináší méně pozitivních emocí, než by čekali. „Asi tak po týdnu je čas začít hledat ve svých záznamech určité schéma. Které dvě tři aktivity vám dělají největší radost? A při kterých se naopak cítíte nejhůř?“ doporučuje Cassie Holmes. Už tato zjištění vám mohou pomoct lépe si organizovat čas tak, aby ho co nejvíc zbylo na to, co vám opravdu přinese radost.
Plánujte si volný čas jako úkol
Když se nakupí práce nebo přijde časová krize jakéhokoli druhu, aktivity, které vám pomáhají nabrat sílu, obvykle spadnou ze stolu jako první. Zkuste si je plánovat do diáře jako pracovní schůzku nebo termín u doktora, prostě jako něco „povinného“. Nečekejte s nimi, až jestli zbude čas, protože nezbude. Musíte si ho udělat. Dejte času pro sebe prioritu, kterou si zaslouží.
Zrušte, co vás už netěší
Možná se každý den učíte cizí jazyk na Duolingu, ale už dávno to děláte jen mechanicky, protože aplikace se vám stále připomíná smutnými zelenými smajlíky. Anebo stále ještě chodíte na zumbu a je vám hloupé se odhlásit, protože co by tomu cvičitelka řekla. Zamyslete se nad tím, jestli vám vaše současné volnočasové aktivity pořád přinášejí radost. Nebo už je děláte jen ze setrvačnosti? Vyškrtnout ze svého života cokoli je vždycky tak trochu nekomfortní, může to přinést pocit zklamání ze sebe sama, pocit, že jste to vzdali. Zkuste si to údajné selhání přerámcovat jako příležitost, prostor otevřený něčemu novému, co vám v nové životní fázi přinese více radosti a energie.
Dopřávejte si mini přestávky
Jak naložit s drobečky času zmíněnými v úvodu tohoto článku? Co dělat, když máme pár minut „volna“ někde, kde se to vůbec nehodí? Většina z nás v takovou chvíli zírá na displej telefonu. Vymyslete si pro sebe pár alternativ, které vás uspokojivě zaměstnají a přitom vás nabijí energií: Pusťte si do sluchátek oblíbenou hudbu, mějte v kapse rozečtenou knihu básní nebo si zapište pár řádků do deníku.
Pracujte jako dobrovolníci
Lidé, kteří věnují svůj čas práci pro druhé, si připadají časově bohatší. Cassie Holmes si to v knize Šťastnější ověřila zajímavým experimentem. Polovina jeho účastníků strávila část sobotního dopoledne tím, že se zdarma věnovala nějaké bohulibé činnosti. Měli například napsat dopis nemocnému dítěti nebo pomoct neznámému středoškolákovi s opravou jeho školní práce. Strávili tím půl až tři čtvrtě hodiny. Kontrolní skupina dobrovolníků měla celé dopoledne pro sebe, nedělali nic. Výsledek? Ti, kteří věnovali část svého času na pomoc někomu jinému, měli pocit, že mají víc volna. „Lidé, kteří pracují pro druhé, si připadají schopnější a užitečnější, což jim umožňuje vnímat své časové možnosti velkoryseji,“ říká Cassie Holmes.
Omezte čas na sociálních sítích
Já vím, já vím. Je to ta nejčastější rada, kterou v souvislosti s volným časem dostanete. A není to vůbec snadné, protože na druhé straně obrazovky počítače nebo displeje mobilu sedí tisíce lidí, kteří jsou placeni za to, aby vás tam udrželi co nejdéle. Na druhou stranu si přiznejme, že jim podléháme docela rádi. Není to tak, že si zlý Zuckerberg naši pozornost uzurpuje proti naší vůli, dáváme mu ji k dispozici sami, většinou když chceme uniknout nějaké nepříjemné emoci – nudě nebo úzkosti z obtížné práce. Zkuste si to připomenout, než příště bezmyšlenkovitě kliknete na ikonku Facebooku nebo Instagramu.
Zapojte péči o sebe do denní rutiny
Cvičení, šálek kávy, procházka parkem, krátká meditace nebo zápis do deníku, to všechno se může stát součástí vašich ranních rituálů, nad kterými pak už nemusíte přemýšlet. Jen pozor na to, abyste si svoje ráno „nepřebookovali“ spoustou činností, které vás nakonec budou spíš stresovat. Dělejte skutečně jen to, co vás nabíjí.
Nechte si nadělit čas pro sebe jako dárek
Ptají se vás vaši blízcí, co chcete k narozeninám? Místo hmotných dárků si řekněte o masáž, pobyt ve wellness, lekce jógy nebo kurz, který vás bude těšit. Spolu s poukazem získáte také čas pro sebe, který bude vaše rodina automaticky respektovat, protože vám ho přece sama darovala.
Vyzkoušejte něco nového
Zvědavost a učení se novým věcem jsou skvělým způsobem, jak zpomalit duševní stárnutí a současně vnést do každodenního života novou energii. Dobrým začátkem mohou být kurzy něčeho, co vás vždy lákalo, ale byli jste přesvědčeni, že na to nemáte talent. Může to být zpívání ve sboru, hodiny kreslení nebo argentinského tanga. Důležité je odložit zakonzervované představy o tom, že tohle není nic pro vás, a udělat první krok. Mentalita začátečníka vás osvobodí od strachu ze ztrapnění a je nesmírně osvěžující.
Tři až čtyři hodiny denně
Vědecké studie opakovaně dokazují, že intenzivní duševní činnosti se nemůžeme kvalitně věnovat více než tři až čtyři hodiny denně. Pokud pracujete v běžném zaměstnání, samozřejmě to neznamená, že po čtyřech hodinách se můžete zvednout od stolu a jít domů. Ale pokud možno si plánujte práci tak, že soustředěnou přípravu důležitého projektu po této době vystřídáte nějakou rutinní činností.
Nastavte si automatickou odpověď
„Dobrý den, děkuji za Váš e-mail. Právě pracuji na své nové knize, a proto se odpovědi na Vaši zprávu budu věnovat v pondělí mezi osmou a dvanáctou hodinou.“ Tuto odpověď na mail jsem kdysi dostala od spisovatele Josefa Formánka. Tehdy poprvé jsem si uvědomila, že funkci automatické odpovědi nemusím využívat jenom když odjíždím na dovolenou, ale kdykoli, když se potřebuji na něco soustředit a nechci stále nahlížet do e-mailové schránky.
Zpomalte
S časem se pojí jeden paradox: Pokud stále spěcháme, ušetřený čas mizí neznámo kam. Jestliže na chvíli zpomalíme a začneme s ním tak trochu plýtvat, třeba tím, že si vychutnáme úplně „zbytečnou“ kávu na zahrádce nebo jen tak upečeme ovocný koláč, najednou máme pocit, že ho máme víc.
Žasněte!
Emoce úžasu prodlužuje život. Ne že bychom se díky ní dožívali vyššího věku, ale zážitky spojené s úžasem nám subjektivně zpomalují prožívání času, tvrdí psycholožka Melanie Rudd ze Stanfordovy univerzity. Je to jeden z důvodů, proč nám čas v dětství subjektivně ubíhá o tolik pomaleji než v dospělosti. Zkuste být aspoň několikrát týdně znovu dítětem a žasnout, ať už s pohledem upřeným na hvězdnou oblohu, nebo do krajiny, na výstavě, nebo nad knihou.
