Zen není nedosažitelný, ani spojen s ezoterikou. Můžete v něm žít i vy
Zen je účinným lékem na chaos světa i úzkost v hlavě. Nemusíte kvůli němu odkládat své životy na prahu buddhistických klášterů, mistři zenu přetavují svou zkušenost do praktických rad pro naši každodennost. A rozumíme jim.
Jsem žena zenu, další z lístků, kterými si máma oblepuje počítač, je evidentně afirmace, protože ona je všechno, jen to ne. Vidina vyrovnanosti, klidu, meditace, vědomé bytí v daném okamžiku místo permanentních průletů minulostí a sněním o budoucnosti, je evidentně hojivá pro nejednoho nerváka, neurotika či radioaktivního nadšence s hlubokými emocionálními výkyvy. Když Národní galerie prodlužovala výstavu japonské zenové malby a kaligrafie Zenga, a trefili jste dobu, v relaxační místnosti se u stolu s miniaturní zenovou zahrádkou, přesněji japonskou „kare sansui“ na hru s pískem, kamínky a miniaturními hrabičkami čekalo, leckdy se špatně tajenou nezenovostí.
Cesta na západ nejen vsedě
Zen jako metoda „sedět v tichu s pránájámou a meditovat za účelem praktikování nyujo“ byla zavedena do buddhismu jako praxe k potlačení vlastních tužeb, introspekci vlastních činů a problémů a ochraně srdce před jakýmkoli zlem z vnějšího světa. Tato praxe se v buddhismu nazývá „meditace vsedě“ nebo „meditace“ a prostřednictvím introspekce, se člověk může osvobodit od vnějších vlivů a uklidnit mysl. Pro jasnou představu do introspekce zapojí poznávací čili kognitivní funkce mozku, zkušeností meditace se pak učí novému.
Historie zenové meditace šla nejprve od indického zenu k čínskému a až teprve poté k zenu japonskému, který se pak začal šířit do zemí západního světa. V procesu zenové cesty po Americe a Evropě sehrál významnou roli renomovaný učenec Daisetsu Suzuki: „Zen je v podstatě uměním získat vhled do podstaty lidského života, který ukazuje cestu z otroctví ke svobodě.“ A to je přesně to, po čem mnozí podvědomě toužíme. „Svobodu!“ nevolají jen demonstranti v utiskovaném světě, ale často ji volá i naše vyčerpaná a sevřená duše. A zen je i pro člověka západní civilizace intimní možnost, jak si k ní pomoct.
K tomu je ovšem nutný jeden předpoklad. Nemyslet si, že nemáte nárok na kousek zenu bez tréninku v buddhistickém klášteře, že svůj život musíte promeditovat v lotosovém sedu, byt a šatník proměnit nejlépe do stylu boho. Nebo si alespoň pořídit svou zenovou zahrádku v krabici. Ačkoli zrovna to vůbec není špatný nápad za předpokladu, že s vámi nežijí kočky a další tvorové, kterým by se ta parádní krabice s pískem hodila...
Mít svou krabici s pískem
Pravdou je, že kvůli vzájemnému prospěchu různých forem meditace a psychologie jako disciplíny se starověký buddhismus musel přizpůsobit proměnám společnosti a novým potřebám lidí. Moderní buddhističtí mniši vysvětlují a praktikují meditaci i celý zen z pohledu psychologie a duševního zdraví a věří, že pomáhá lidem zmírňovat bolest způsobenou psychickými a duševními chorobami. Například v některých buddhistických vysokých školách a institutech na Tchaj-wanu probíhají kurzy psychologických základů meditace pro mnichy a jeptišky, aby mohli po školení poskytovat psychologické poradenské služby.
Mnozí zenoví mistři dnes také nehovoří pouze o meditaci, svou zkušenost přetavují do praktických rad pro běžný život tak, aby každý, kdo chce a potřebuje, mohl mít svou krabici s pískem. Jedním z těch, kteří pracují na poselství zenu pro 21. století, je hlavní kněz 450 let starého zen- buddhistického kláštera v Japonsku, mimochodem respektovaný zenový zahradní architekt Shunmyo Masuno. Připomíná, že kvůli vyrovnanějšímu životu není nutné šplhat na horu Fudži nebo žít u moře. Počítají se i malé změny ve zvycích a nepatrné změny v úhlu pohledu.
„Pokuste se nenechat ovládnout hodnotami druhých, netrapte se nepodstatnými záležitostmi, ale snažte se žít nekonečně prostý život zbavený zbytečností. To je „zenový styl“, objasňuje základní přístup ve své knize Umění prostého života, která se stala roku 2019 bestsellerem.
Zen pro život podle Masuny
Je to vlastně vcelku prosté, což automaticky neznamená jednoduché. Jen zbavovat se tří jedů na duši, které buddhisté vidí v chamtivosti, vzteku a nevědomosti, je pořádná práce. Shunmyo Masuno připomíná, že hlavní, co pro sebe můžeme udělat, je snižovat množství věcí, vzdávat se jich a nechávat je za sebou, čímž nemyslí, že nás spasí pouze úklid podle Marie Kondo. Zbavit se chtivosti, bolesti vzpomínek, zbytečné úzkosti, strachu z věcí, které ve skutečnosti neexistují, nebo se nestanou. Tak to jsme u těch složitostí, které nás přivádějí do terapeutoven nebo na jógové podložky.
Zen ale nemusí mást ezoterikou a nervovat nedosažitelností. Je například i o tom, že když vstoupíme do bytu, sundáme si a srovnáme boty, když jíme, soustředíme se jen na jídlo, když je nám těžko, máme své místo, třeba jen křeslo v koutě, kde můžeme v klidu posedět, přemýšlet a snažit se nechat tísnivé myšlenky odplynout.
Je tady jaro a s ním i nutkavá potřeba „velkého úklidu“, pokud ji nemáte, možná vás s ním někdo blízký momentálně otravuje. Zkuste se nevztekat, protože má nejspíš pravdu, i když je na kilometry vzdálený od jakékoli duchovní nauky. Intuitivně se potřebujeme zbavit starých nánosů a věcí, pustit do domu vzduch a slunce. I zenoví mniši brzy vstávají a bez ohledu na počasí uklízejí, aby cítili osvěžení v čistém prostoru a lépe se soustředili na své poslání. Zen všedního dne je i to, že si každý den uděláte čtvrthodinovou pauzu, kdy se zahledíte na oblohu nebo zeleň v parku. Nezávoďte celé dny i večery s časem.
„Ráno si otevřete okno, když má váš byt balkon, můžete na něj vyjít, poslouchat zvuk větru nebo ptačí zpěv,“ radí Masuno. Zní to triviálně? Tak si nastavte budík o čtvrt hodiny dříve a než začnete zběsile chystat snídani, vztekat se nad brzkými pracovními esemeskami i nad úkoly, které vaše děti opět „zapomněly“, párkrát to udělejte. Možná také zjistíte, že vás tato „ranní meditace“ nakopne víc než double espresso a noční „meditační“ pohled na měsíc či světla z lidských příbytků zklidní spíš než „kamarád“ v platíčku z lékárny.
Zdroj: Shunmyo Masuno: Umění prostého života, Nedělejte si starosti, Haemin Sunim: Láska k nedokonalým věcem, autorský text
