Máte dobré kokoro? Japonská moudrost vnímá citlivost jako sílu, ne slabost
Je nejspíš načase objevit kokoro. Japonskou cestu srdce propojeného s intelektem a duchem. Ze světa tradic, umění, přírody a hluboce prožívaného života vede do světa technologií.
Možná nám Japonci připadají rezervovaní, možná příliš formální, možná tvrdí tak, jako je tvrdá celá japonština pro slovanské ucho našince, ale pro srdce mají hned tři slova. A nemusíme se hrabat v lexikologii, aby nám jen z tohoto faktu došlo, jak jsou pro ně srdeční záležitosti zásadní. Shinzou je výraz pro srdce fyzické, ha-to pro srdce lásky a potom je tu kokoro – obtížněji definované, zahrnující dohromady tři prvky: srdce, mysl a ducha.
Jedno bez druhého nemůže v dobrém životě existovat. Ideál je jejich harmonie, ale to máme podobné s křesťanským desaterem a ctnostmi. Jde o to, pěstovat je, snažit se desatero naplňovat, a ne je vzít jako bič na sebe, pokud nejsme ve svém úsilí dokonalí. Cesta může být desatero, stejně jako kokoro. Ta japonská má ale jeden důležitý aspekt, jímž se liší od ostatních konceptů – piluje v nás citlivost vůči okolnímu světu i naše reakce na něj.
Její nedílnou součástí je estetické vnímání přírody, stejně jako běžných činností, v Japonsku tradičně souvisejících s čajovou kulturou. My se ale nemusíme zabývat čajovým obřadem, cestou kokoro můžeme jít při osazování balkonu květinami, psaní básně či žehlení prádla. Jde o to, zda to děláme opravdově, víme, co činíme, a ponoříme se do momentální činnosti. Je v tom zájem, prožitek i intelekt. Žít kokoro není úplně snadné, ale rozhodně to není zbytečně vynaložená energie. „Studuji, jako bych se měla dožít sto dvaceti, a žiji, jako by dnešek byl všechno, co mám,“ zachytila ve své knize Kokoro (vydané loni v Česku nakladatelstvím Jota) myšlenku zpovídané sensei čili učitelky školy tradičních bojových umění v Kjótu japanoložka Beth Kempton.
Mít tak dobré kokoro
„Význam kokoro je jasný v japonštině, ale hůře se vysvětluje v angličtině,“ říká Sakiko Yoshikawa, ředitelka výzkumného centra kokoro na Kjótské univerzitě. Koncepčně sjednocuje představy o srdci, mysli a duchu: Tyto tři prvky vidí jako neoddělitelné jeden od druhého. Zcela se s ním ztotožňuje. „Například když řekneme ‚má dobré kokoro‘, znamená to srdce, duši i mysl dohromady.“ A týká se to všech oblastí života.
Paul Swanson, profesor humanitních věd na japonské Nanzan University, vidí jeho užitečnost pro propojení vědních disciplín a lepší pochopení toho, jak lidé myslí a cítí. „Myšlenky, pocity a touhy nebo vůle jsou všechny vzájemně propojené aspekty toho, co znamená být člověkem, a bylo by moudré vzít je všechny a jejich vzájemný vztah v úvahu, abychom porozuměli lidské zkušenosti. Což je komplexně obsaženo v kokoro,“ říká.
Principy kokoro podle Kempton
Beth Kempton shrnula v knize výsledky svého zkoumání dobře prožitého života do dvanácti principů kokoro. Jaké jsou ty nejdůležitější? Dobře prožitý život je dobře prozkoumaný a dobře prožívaný skrze uvedomělost srdce. Je to život s vůlí žít a zároveň s vědomím pomíjivosti všeho. Život obohacený klidem, žitý v přítomnosti, prostoupený hořkosladkou chutí lásky, také život plně vyjadřovaný, žitý naplno a s vděčností. Je to odvíjející se cesta vydlážděná tím, co nám připadá správné. Zdá se vám to jako hodně vysoký cíl? Když se ale podíváte na jednotlivé principy, jde vesměs o věci, které mnozí řešíme, nad nimiž uvažujeme, často se s nimi i pereme, protože takový je úděl všímavosti a citlivosti spojených s intelektem. Není nám to prostě jedno.
Kokoro vyznávají i vědci
Zajímavé je, že ač je kokoro spojováno s přírodou, věda začíná zkoumat to, co umělci, spisovatelé, mystici a snílci mnoha kultur již dlouho uznávali – tajemné pouto mezi srdcem, myslí a duší alias kokoro. Jde o jeho komplexnost. Například vědci v Japonsku přemýšlejí o tomto konceptu i při práci na počítačových simulacích, v robotice, primatologii. Umožňuje jim zkoumat způsobem, který je jinak v akademickém prostředí nemožný, bere totiž v úvahu jak psychiku, tak duši.
Boj o kokoro
Tetsuya Sato, ředitel Earth Simulatoru v japonské agentuře pro vědu a technologii Marine-Earth, používající k předpovědi přírodních katastrof superpočítače, připouští, že hodně přemýšlí o kokoro a o tom, jak odlišuje lidskou mysl od vyspělých technologií. Ve srovnání se stroji lidé k předvídání toho, co se může stát, používají vzpomínky a různá úsudková kritéria. Stroje zároveň nezvládají prvek chaosu nebo nepředvídatelnosti, který lidem umožňuje bořit vzorce a hranice všeho druhu, lepší mohou být jen v tom, že jim úsudek nezatemňují touhy a očekávání. „V našem oboru je kokoro zásadní, technologie ho nedokážou nahradit. Lidské srdce je bohaté na intuici, má atributy jako nelogičnost, hlad po novosti, kreativitu a otevřenost. Počítačová simulace je vždy deterministická, postrádá rozmanitost.“
To Shuji Hashimoto, ředitel Humanoid Robotics Institutu na Waseda University, myslí jinak. „Sním o vytvoření robotů s vůlí žít. Chci, aby se sami reprodukovali a byli schopni zabývat se otázkami filozofie, aby zvládali všechny prvky kokoro.“ To je přece výzva, ani ne tak pro technickou inteligenci, jako pro nás samotné. A zároveň důvod, proč se ukazuje jako prozíravé, aby cesta kokoro překročila japonské hranice. Proč má cenu ji objevovat a proč ji v sobě pěstovat.
Zdroj: Kyoto University, World Economic Forum, Kokoro: Japonská moudrost pro dobře prožitý život
