Chtějí rozumět sobě i okolí, i proto studují psychologii, říká pedagožka Jana Ter-Akopow Čemusová
O studium psychologie je mezi vysokoškoláky a vysokoškolačkami dlouhodobě značný zájem a rozhodně neklesá. Naopak. Mladé lidi duševní zdraví zajímá nejen v rámci vlastního wellbeingu, ale i jako studijní obor. Jaká je nejčastější motivace ke studiu? Jací jsou vlastně příslušníci GenZ studenti a na co by se měli připravit v souvislosti s vlastní kariérou? Nejen o tom jsme hovořili s vedoucí katedry psychologie na University of New York in Prague Janou Ter-Akopow Čemusovou.
V našem rozhovoru se budeme bavit o takzvané generaci Z. Pojďme si na začátku říci, o kom bude vlastně řeč a jestli se dá říci, co mají toti mladí lidé společného.
Generace Z nebo také takzvaní zoomeři je název pro skupinu lidí, kteří se narodili přibližně v letech 1996 až 2010. Každý pokus o definování nějaké takové skupiny je ale už z podstaty nepřesný, zobecňující či zavádějící. Takže hned na začátku bych chtěla říci, že pokud budu mluvit o gen Z či mladých lidech, bude to můj pohled, který ovlivňují jak výzkumy, tak i má dlouholetá pedagogická zkušenost. A určitě jsem si vědoma i toho, že studenti naší univerzity jsou také jen výsek té generace. Zrovna nedávno připravila kolegyně z GenZ pro studující i vyučující workshop na téma, co se o generaci Z říká a jak to oni sami vnímají.
A shoduje se to, co se o nich říká, s tím, jak se vidí oni sami?
Jak v čem. V něčem souhlasí, něco spíše dovysvětlují. Obecně se o nich tvrdí, že jsou první generací, který vyrůstala s internetem, její doménou jsou tedy technologie a online svět. To je samozřejmě pravda, ale neznamená to, že musí být nutně nějak odstřiženi od reality nebo že je to špatně. Já naopak vidím, jak se učí technologie a online svět využívat pro svůj prospěch - pro studia, pro soukromý život i třeba právě pro duševní zdraví.
Z různých výzkumů dále vyplývá, že hůře udrží pozornost. Je pravda, že právě schopnost soustředění mají o pár pár sekund kratší v porovnání s generací Y neboli mileniály. Oni to ale vědí a snaží se s tím pracovat - a tady je právě vidět, jak umí využívat technologie. Mají například aplikace, které jim pomáhají strukturovat čas nebo si vyčlenit čas na soustředěnou práci, aplikace na mindfulness a podobně. Společně s vyučujícími využívají technologie i během výuky.
Jak konkrétně technologie využíváte a jak se stavíte k AI?
Na začátku semestru si vždycky stanovíme, za jakých podmínek bude výuka probíhat, definujeme si společně pravidla. Pravidla dáváme dohromady společně se studenty a studentkami, což je tedy další vlastnost, kterou u této generace pozoruji - jsou rádi od začátku zapojeni a spolupracují. Využíváme konkrétně třeba padlet (virtuální nástěnka, na které může každý ze skupiny sdílet názory, odkazy apod. - pozn. red.). Ten mimochodem poskytuje mimořádně bezpečný prostor pro sdílení názorů nebo zkušeností. Obecně vidím, že studentstvo rádo diskutuje a sdílí, ale je nutné k diskusi vytvořit vhodné prostředí.
Jana Ter-Akopow Čemusová je pedagožka pohybující se na mezinárodní úrovni se zkušeností s výukou mezikulturní komunikace a schopností, pedagogiky vyššího vzdělávání a personal leadershipu - učí jak studenty vysokých škol, tak i jejich pedagogy.
Získala magisterský titul z kulturní antropologie a vzdělávání, oba obory absolvovala na Karlově univerzitě. Jeden akademický rok strávila jako stipendistka Fulbrightova programu na University of Kansas.
Je členkou akademické rady na Archip (Architectural Institute in Prague). Také působí jako expert mezikulturní komunikace pro Institute for Excellence in Internationalisation na Palackého univerzitě v Olomouci.
Když stojí vyučují před třídou a vyzve studenty či studentky, aby se postavili a něco řekli, skončí to většinou tak, že se ozvou tři nejstatečnější a tím to končí. Padlet umožní každému vyjádřit se, anonymně, v bezpečném prostředí, nebýt kritizovaný. Nás zajímá konkrétní názor, nad kterým pak můžeme diskutovat - buď jako celá třída, nebo třeba v menších skupinách, což obecně preferují více. V tom podporujeme i vyučujcící - aby studenty zapojovali a v tomto směru promýšleli a připravovali výuku. Samozřejmě to neznamená, že nikdy neprobíhá takzvaná frontální výuka. Ale sami vyučující vidí, jak cenná je diskuse, jak zajímavé je, pokud s vámi třeba student nebo studentka nesouhlasí.
A tady se dostávám k další vlastnosti, kterou u Gen Z pozoruji - oni se nebojí mít svůj názor a vyjádřit ho. Nebojí se, jak jsem to vnímala více u své generace, takzvaně “říct něco špatně”. V tom jsou kreativnější nebo svobodnější. A to je za mě skvělá příprava pro budoucnost - nebát se a zkoušet.
Vidíte, a já měla za to, že o Gen Z se říká, že komunikují nejraději písemně, že neradi telefonují, neradi se setkávají…
Ano, ten titulek jsem v nějakém online deníku také zaznamenala. O tom jsme s našimi studenty a studentkami také mluvili a tam jsme se shodli, že je to velmi individuální - typická Gaussova křivka. Někdo volá rád, někdo ne, tam to vidím spíše na osobnostním nastavení. Co se týče osobního setkávání, to si naopak užívají velmi. Ale tam vidíme jasný vliv covidové pandemie - část života, kdy se měli socializovat, museli sedět před obrazovkami a mají toho dost. Ten čas osobní interakce jim chybí.
Pokud jim dám na výběr něco si přečíst nebo sledovat video, dají z mých zkušeností přednost videu. A co se týče čtení - a tady se zase vrátím k technologiím - pokud mají číst nějakou odbornou literaturu, využívají třeba shrnutí, které jim udělá právě zmiňovaná AI. Obecně se na škole nebráníme tomu, aby AI využívali. I například při psaní seminárních prací. Ale musí se ji naučit využívat tak, jako jsme se my učili používat internet - hledat relevantní zdroje, vědět, jak a co citovat a podobně.
V jednom podcastu jste říkala, že tato generace není zvyklá na neúspěch. Je to opravdu tak?
Samozřejmě to neplatí obecně, ale všímám si, že někteří studenti či studentky teprve na vysoké škole zažijí, že dostanou špatnou známku nebo se jim něco nepodaří - kupříkladu zkouška nebo seminární práce. Vnímám, že je tu určitá skupina rodičů, která ve snaze bránit dušičku svého potomka je nenechá skoro nic dělat a nikdy selhat. Je v tom částečně strach - nenechají je krájet chleba, aby se neřízli, raději je vozí autem, než by je posadili do hromadné dopravy, protože jsou tam přece divní lidé. Já si nemyslím, že bychom žili v nebezpečnější společnosti. Tito rodiče pak vyřeší za své potomky konflikt s kamarádem ve třídě, nedorozumění s paní učitelkou, dohlédnout, aby se připravovalo na všechno do školy, kontrolují ho… ale takové dítě se nenaučí odolnosti. I když je to těžké a je jasné, že rodiče to dělají v dobré víře a také v reakci na nějakou svoji výchovu, je důležité nechat dítě pomalu za sebe přebírat odpovědnost a nechat ho v něčem si takzvaně vymáchat čenich. A mít s ním svatou trpělivost.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
S každým studentem či studentkou děláte motivační pohovor - co je obecně vede k tomu, že chtějí studovat psychologii?
Pozorujeme takové tři základní oblasti: jednou z nich je, že chtějí pomáhat. Mohli se setkat s někým ve svém okolí, kdo se potýkal s tíživou životní situací, s krizí nebo měl třeba duševní onemocnění. Nebo o tom četli zajímavou knihu nebo viděli film. A tak chtějí vědět, co dělat, jak se zachovat. Druhá častá motivace je touha porozumět světu a okolí - pochopit to, co se děje v nich, co se děje v myslích ostatních a podobně. Proč se chováme tak, jak se chováme, proč mne vyprovokuje k něčemu určité chování, zatímco kamaráda nebo sourozence to nechává klidným. A třetí motivací je výzkum. Hodně populární jsou například neurovědy, neuropsychologie.
To koresponduje s představou, že Gen Z dává hodně velký důraz na své duševní zdraví.
Ano, obecně se dá říct, že duševní zdraví je zajímá hodně, tady ale například vidím pozitivní vliv právě sociálních sítích, která dříve třeba tabuizovaná témata zviditelňují. Také vidím, že mladí lidé z gen Z hodně hledají rovnováhu mezi prací nebo studiem a volným časem. Možná je to i reakce na workoholismus generace jejich rodičů, odpověď na tlak na výkon, kterému jsou vysravování, určitě ale - a to má na generaci mladých lidí velký vliv - oni jsou pod obrovskou palbou negativních zpráv. Těch se na ně skutečně valí tolik - pandemie, válka, důchodové reforma, klimatická krize, velmi často slyší, že budoucí generace to budou mít těžké, jak je to na nich, aby s tím něco pak udělali - a oni cítí, že je na ně kladena obrovská odpovědnost. A možná o to víc hledají nástroje, jak se z toho s prominutím nezbláznit.
Když budeme hovořit o tom, co čeká dnešní studenty a studentky na pracovním trhu - jisté je asi to, že se bude měnit a během jejich života asi často. Na co by se měli při studiu zaměřit?
Je to tak, pravděpodobně je čeká to, že se budou přizpůsobovat. Asi bych řekla, že je dobrá určitá interdisciplinarita, uvědomit si, že žádná znalost, co máte, není navíc. Že předměty, které teď vypadají, že se jim do portfolia nehodí, jednou využít mohou. Ale to je hlavně výzva pro školy. Měl by učit studenty pracovat na takzvaných kompetencích - komunikovat, pracovat v týmu, flexibilitě, učit se využívat nové věci, technologie, kritické myšlení. Znalosti si oni najdou. Ale dovednosti a komunikaci musí člověk trénovat. Brát to tak, jakože i cesta je cíl. Samozřejmě cílem je splnit projekt, ale je důležité i pozorovat, co se děje během toho.
Dám příklad - třeba při psaní větších prací se studenty pracujeme po celou dobu, co práce vzniká.Školitel nebo mentor je jim k dispozici během celého procesu, mohou se ho ptát ve chvíli, kdy si nejsou jisti, na práci se zdroji, není to zkrátka jen člověk, se kterým si definují zadání a on pak napíše posudek. A máme na to výborné zpětné vazby. Studentstvo ví, co a kdy se od nich čeká, mají jasné zadání a v případě jakéhokoliv dotazu právě mentora.To samé oceňují i v zaměstnání, kde je pro ně důležité mít někoho, kdo je provede začátky a na koho se mohou obrátit s otázkami, aniž by se cítili neschopně. Ale to ocení každý, kdo přichází na nové místo – nejen generace Z.
