Proč milujeme roztomilost? Mozek je nastaven na „ňuňací“ režim, který může vést až k agresi
Můj brácha je chlap jako hora, drsňák, co si nebere servítky. Ale stačí, aby se v televizní reklamě na psí žrádlo mihlo roztomilé štěňátko, v tu ránu zjihne a nenápadně si utírá z tváře slzy dojetí. Co stojí za tím, že i tvrdé povahy se při pohledu na čumáčky mláďátek všeho druhu zničehonic rozněžní?
Roztomilé bytůstky nás přitahují zcela instinktivně, mozek máme evolučně naprogramovaný na „ňuňací“ režim. Už rakouský etolog Konrad Lorenz tvrdil, že většina věcí, které nám přijdou roztomilé, připomínají miminka. Ke slovu se tak zřejmě dostává náš sklon pečovat o slabší, který v nás pohled na „roztomilost“ vzbuzuje.
Zmíněná pečovatelská motivace je navíc zcela zásadní pro přežití lidského druhu. „Z evolučního hlediska je naše zaujetí takovými rysy jako jsou malé nosíky, velké oči a kulaté tváře signálem, který vyvolává ochranitelské chování. Je to dáno potřebou chránit a pečovat o slabá mláďata, což zajišťuje přežití druhu,“ potvrzuje neurolog Michael S. Valdez.
Neurověda roztomilosti
Co se děje v mozku, když natrefíme na něco, co považujeme za roztomiloučké? „Když vidíme něco roztomilého, aktivují se oblasti mozku spojené s odměnou a emocemi – zejména tzv. ventrální striatum, tedy část bazálních ganglií (hlubokých struktur v mozku, které se podílejí na řízení pohybu, motivace, odměňování a učení), a jeho nejznámější část tzv. nucleus accumbens (klíčová struktura systému odměny), tedy centra spojená s potěšením a motivací,“ vysvětluje neuropsycholožka Sanam Hafeez.
„Uvolňuje se přitom dopamin, neurotransmiter spojený s pocitem radosti, který posiluje naši pozitivní reakci,“ dodává. Dále se v tomto procesu uplatňuje i přední čelní mozková kůra, ktera zpracovává význam emocí a ovlivňuje naše chování. Výsledkem je pak úsměv, smích, šišlání nebo touha roztomilý objekt obejmout a „poňuchňat“. Roztomilé objekty tak podle odbornice obvykle vyvolávají pozitivní radostnou odezvu a zároveň probouzí ochranitelský instinkt. Doslova se topíme ve vlnách lásky a pohody. A někteří z nás se můžou chovat až infantilním způsobem, není neobvyklé spatřit pištící a šišlající dámy nad kočárkem nebo roztomilým pudlíkem.
Když je roztomilost až příliš
Roztomilost má ale i svou odvrácenou stránku. Odborníci mluví dokonce o tzv. agresi z roztomilosti. Něco je prostě roztomilé až tak moc, že máme chuť to umačkat. Vzpomínáte na Lennieho Smalla, jednu z postav námezdního dělníka v románu Johna Steinbecka O myších a lidech, kterého ve stejnojmenné filmové adaptaci zdařile ztvárnil John Malkovich? Lennie nepobral moc rozumu, ale za to měl velkou slabost pro hebké věci a k tomu navrch bohužel i obrovskou sílu. To se mu nakonec stalo osudným… Myškou uhlazenou k smrti to totiž skončit nemusí.
Agrese z roztomilosti ovšem podle odborníků není vedena touhou ublížit, je to spíš ventil pro příliš silné emoce. Mozek tím pravděpodobně vyvažuje nápor něhy, aby nás pocit intenzivní náklonosti úplně nepřemohl. Nemusíme však hned někoho samou náklonností umačkat k smrti, bohatě stačí, když si ulevíme větou, že bychom ho samou láskou snědli.
Roztomilost spojuje (a prodává)
Roztomilost ale neovlivňuje jen jednotlivce. Dokáže totiž uvolnit i napjatou atmosféru. Stačí, aby do vážného rozhovoru vstoupilo dítě se svou roztomilou poznámkou a dusno, které by se dalo krájet, je vcuku letu pryč. Roztomilé podněty jsou katalyzátorem prosociálního chování, umocňují tendenci pečovat o druhé i ochotu pomoci či sdílet radost. A to je i důvodem proč roztomilé objekty hrají tak velkou roli i v populární kultuře a reklamě. Emoji, plyšáci, animované postavičky,… to všechno nás spojuje, baví a vytváří pocit pohody.
„Roztomilost se často využívá na sociálních sítích, v reklamě a zábavě k upoutání pozornosti a vytvoření emocionální vazby s publikem,“ vysvětluje neuropsycholožka Hafeez. „Firmy také využívají roztomilé maskoty nebo zvířecí videa, aby si získaly naše sympatie a loajalitu. Tyto pocity dokážou ovlivnit i naše spotřební chování,“ upozorňuje dále neurolog Valdez.
Koťátkem proti stresu
Výzkumy ukazují, že sledování roztomilých videí snižuje hladinu stresu a zlepšuje koncentraci. Mám to vyzkoušeno na vlastní kůži. Mívám těžká rána a po probuzení mi není okamžitě do skoku. Objevila jsem ale jednoduchý recept na ranní trudnomyslnost. Na mobilu shlédnout krátké video s dovádějícími koťaty. A nejedná se o žádné bezduché scrollování, opravdu stačí jedno! Pak už dokážu čelit výzvám všedního dne s o něco lepší náladou. Navíc je to vědecky ověřeno. „Vizuální roztomilost často spouští pozitivní emoce, díky nimž se cítíme uvolněně a šťastně,“ potvrzuje neuropsycholožka Sanam Hafeez.
