Proč šílíme z labubu? „Kidult“ kultura nabízí dospělým únik z reality
Pokémoni, antistresové squishe, obří termohrnky Stanley a v posledních měsících labubu. Vždycky když se nasytíme jednoho trendu, objeví se nějaký další virální produkt, který musí mít všichni. Ať už je podle vás poslední globální senzace roztomilá, nebo ohavná, stoprocentně jste o těchto chlupatých figurkách slyšeli, a možná máte dokonce i nějakou tu plyšovou obludku doma.
Labubu je zároveň značka i fiktivní postavička ze série hraček, kterou vytvořil hongkongský umělec Kasing Lung. Samotné slovo labubu ale nic neznamená. Charakteristický vzhled zlobivého mončičáka se špičatýma ušima a zubatým úšklebkem šibala zaplavil internet a dokázal rozdělit nejedno diskusní vlákno.
Předtím se ale sláva těchto plyšáků omezovala čistě na Čínu. Figurka začala nabírat na popularitě koncem roku 2022. „Po pandemii mělo mnoho lidí v Číně pocit, že chtějí emocionálně uniknout, a labubu je velmi okouzlující, zároveň chaotická postava. Ztělesňovala antiperfekcionismus,“ řekla pro BBC Ashley Dudarenok, zakladatelka výzkumné firmy ChoZan, zaměřené na Čínu. Až v roce 2023 začaly Labubu figurky pronikat do sousedních zemí jihovýchodní Asie a odtud na americké trhy.
Proč ale labubu miluje zdánlivě celý svět? Kromě promyšlené marketingové strategie založené na omezené nabídce, která ze samotného honu na vytouženou hračku činí zážitek, hrají svou roli i společenské trendy. „Labubu se stalo formou sociální měny. Vlastnictví jednoho – zejména vzácného nebo individualizovaného modelu – signalizuje, že jste naladěni na daný kulturní moment. Je to forma neverbálního vyjádření identity a sounáležitosti se skupinou,“ popisuje pro Psychology Today psycholožka Sarah Rasmi, Ph.D.
Takovou příležitost si samozřejmě nemohou nechat ujít celebrity, jako například Rihanna, Dua Lipa nebo Kim Kardashian, které naši fascinaci jakýmikoli produkty ještě akcelerují. Ale i tato slavná jména reprezentují další společenský fenomén, kterému se říká „kidult“.
A co dospělí? Mají si kde hrát?
Podle dat z roku 2023 nyní dospělí tvoří více než 25 % zákazníků na celosvětovém trhu hraček. Není tím myšleno, že kupují hračky pro své děti, ale sami pro sebe. Stejné je to i u plyšáků Labubu, které u vás doma možná chtějí hlavně děti, ale velkou část fanoušků na celém světě tvoří právě dospělí.
Obliba labubu se tak stává součástí rostoucího jevu takzvané kidult kultury. Tento původně západní trend vzkvétá i v celé Asii a není to jen klasická sběratelská vášeň nebo obliba kreslených filmů. Pojem kidult je spojen s psychologickými a emocionálními touhami dospělých, kteří hledají bezpečnou reprezentaci dětství jako prostředek k uvolnění stresu nebo úniku před tlakem moderního života.
Dospělí podléhají nostalgickým nebo naopak populárním výrobkům pro děti, protože potřebují kousek kreativity, útěchy a emocionální stability. Labubu a mnohé další hračky nám mohou poskytnout pomyslnou strukturu, znovuobjevování identity a pocity prosté radosti. Tento typ emoční kompenzace můžeme vnímat jako prostředek k znovunabytí dětské radosti.
Chceme se prostě na svět podívat dětskýma očima a ve stále složitějším světě prožít alespoň krátkou iluzi jednoduchosti. Ať už jde o rozbalování takzvaných mystery boxů, jejichž obsah je do poslední chvíle překvapením, nebo o okouzlení při sledování animovaných filmů, kultura „dospělých dětí“ je dnes hnací silou globálního spotřebitelského chování. Ať už si myslíme o labubu nebo dospělých, kteří potřebují občas uniknout do dětství, svoje, neměli bychom je bez rozmyšlení odsuzovat. Ukazují nám, že se ani v dospělosti nechceme vzdát dětské magie a úžasu. A ruku na srdce, fantazii v dnešním světě přece potřebujeme jako sůl.
