Levnější máslo a žádný hmyz v mouce? Jídlo je zbraň politického aktivismu odpradávna
I když dnes jíme snad nejpestřeji a nejbezpečněji v celé lidské historii, vliv stravy stále dalece překračuje hranice denních nutričních tabulek. Hýbe ekonomikou, vyhrává volby, vyvolává válečné konflikty.
Americký právník, novinář a romanopisec Alfred Henry Lewis na přelomu 19. a 20. století v jednom svém článku poznamenal: „Od anarchie nás dělí pouze devět vynechaných jídel.“ Příliš nepřeháněl, historická praxe nejednou ukázala, že tři dny hladu dokážou člověka vybudit k revoltě, nepokojům a dalším radikálním projevům.
Před nějakou dobou jsme to měli v přímém přenosu v souvislosti s americkými volbami. Donald Trump v kampani kladl velký důraz na ceny potravin. Vedle stolu obloženého masem, mlékem a vejci sliboval, že když vyhraje, od prvního dne ceny okamžitě sníží. A protože si inflace vybrala daň na životní úrovni většiny voličů, opakoval tento slib, co to jen šlo. Nejspíš i to podle politických analýz ve volbách zabralo.
VIDEO TIP: Jak může politika ovlivňovat naše vztahy?
První den v úřadu se ale přelil v týdny a nic se v tomto ohledu zatím nestalo, výše ceny vajec každým dnem trhá v USA rekordy. Je zřejmé, že slibované snížení zabere o „trošičku více“ času. Mezitím už byli od začátku roku v Seattlu zatčeni dva muži za krádež 540 kusů vajec v celkové hodnotě skoro 10 tisíc korun. V Pensylvánii pak někdo odcizil náklad 100 tisíc vajec za téměř milion korun. Pokud vám tyto příklady přijdou úsměvné, nezapomeňte, že volby nás čekají za pár dní.
Vzpomeňme na volební rok 2017, kdy se stala jedním z hlavních témat boje o parlamentní křesla vysoká cena másla. Je to tedy celkem jasná věc, chudší rodinné stoly v důsledku zdražování jídla souvisejí s nemálo politickými body nahoru či dolů. A z lepšího na horší se zvyká špatně, zvláště když změna není spojena s šokem, jako je například živelní katastrofa nebo ozbrojený konflikt.
Hlad jako zbraň
Přejděme k vážnějším věcem, než je cena vajec a másla ve vyspělém světě. Hlad jako zbraň je s námi po celou historii. I z dnešního pohledu primitivní solení půdy byla cílená bojová taktika, a za světových válek byly potravinové blokády stejné důležité jako přímé útoky. Odhaduje se, že počty obětí druhé světové války, které zemřely hladem, předčily množství zabitých ve vojenských akcích.
Stejně jako hlad a potravinová nejistota vedou ke společenské nestabilitě, boje pak v začarované smyčce prohlubují potravinovou krizi v desítkách zemí po celém světě, a následně mezi válečnými uprchlíky. Válka pohání hlad a hlad válku.
Před více než 200 lety válečné tažení přineslo lidstvu, co se jídla týče, jedinou prospěšnou věc: Popohnalo vývoj konzervace potravin. Napoleon nabídl odměnu tomu, kdo dokáže udržet jídlo pro jeho armádu déle poživatelné. Tažení do Ruska mu sice první metoda spočívající v zahřívání potravin ve sklenici nevyhrála, nedlouho poté ale daly první konzervy ohromnou výhodu evropským mocnostem v imperiální expanzi 19. a 20. století. Metody konzervace a později i pasterace nejenže prodloužily trvanlivost potravin, ale také snížily nemocnost a úmrtí spojené s otravou jídlem.
Občanský aktivismus
Podívejme se na jídlo také jako symbol občanských protestů nebo revolucí. Chlebové nepokoje v Richmondu ve Virginii byly v roce 1863 vedené převážně hladovými matkami, které skandovaly „chléb nebo krev“. A také první den ruské revoluce, čili 8. březen roku 1917 (23. února ve starém ruském kalendáři), z něhož vznikl Mezinárodní den žen, souvisel s chvílí, kdy se tkadleny vydaly do ulic Petrohradu protestovat proti nedostatku chleba. Do stávky tehdy vstoupilo na sto tisíc lidí provolávajících v ulicích hesla „Chléb!“ a „Pryč s carem!“
I dnešní politický aktivismus využívá jídlo. Britská klimatická skupina „Just Stop Oil“ má zřejmě nejviditelnější záseky. Roku 2022 na obrazy van Goghových Slunečnic v londýnské Národní galerii vrhly rajčatovou polévku dvě členky „Just Stop Oil“, a poté, co byly loňského září odsouzeny ke dvěma letům vězení, jejich sympazitanti polévkový akt zopakovali.
V roce 2022 byli vůbec akční – na voskovou figurínu současného krále Karla III. v muzeu Madame Tussaud namazali dort. Útoky na umělecká díla zažívá i Francie, například v Louvru nebyla ušetřena Mona Lisa, v Lyonu dílo Clauda Moneta. Tyto protesty nemají za cíl ničit umění, obrazy jsou kryty ochrannými skly, ale mají zviditelnit klimatické problémy, které mohou přinést další hladovění. Nebo upozornit na problémy prvovýrobců potravin. Útoky jídlem se nevyhýbají ani Česku. Možná si vzpomenete na házení vajec na mítincích ČSSD v roce 2009, které měly částečně vytrestat Jiřího Paroubka za kontroverzní policejní zásah na festivalu CzechTek 2005. Vejci se nevyhnul Andrej Babiš při své prezidentské kampani v roce 2023 a Tomio Okamura dostal rok předtím od „Biotické Pekařské Brigády“ dortem do obličeje.
Protievropské pohádky
Pro zisk politických bodů sahá po tématu jídla kdekdo. Premiér Fiala si za neprozřetelné výroky vysloužil přezdívku profesor nutella, ale jde to napříč politickým spektrem. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura růst cen vysvětluje potravinovou nesoběstačností Česka a ve své protiunijní rétorice vyzobává polopravdy, třeba straší voliče diktátem Bruselu. „Je mi z šašků z Bruselu na zvracení. Nutí nás jíst brouky a larvy,“ uvádí v jednom z nedávných příspěvků na svém facebookovém profilu.
Evropská komise totiž schválila používání prášku z moučných červů ošetřených ultrafialovým světlem jako přídavné složky do chleba, sýrů nebo těstovin až do výše 4 % produktu. Udržitelný protein je součástí strategie, která má snížit dopady na životní prostředí a tím pádem i zvýšit onu potravinovou soběstačnost, která lídrovi SPD tolik leží na srdci. Konzumace hmyzu navíc není nic nového. I v Bibli se dočteme, že Jan Křtitel se na poušti živil kromě medu divokých včel také kobylkami.
Ať už si letos dáte na předvolebním mítinku preferované strany guláš, koblihu, nebo veganský burger, pamatujte, že Evropa je kolébkou potravinových regulací, díky nimž je garantována hlavně kvalita, tedy i zdravotní nezávadnost a dnes již také rostoucí informovanost spotřebitele. Nápady typu, že se mléko nemá ředit nebo cukrátka se nesmí barvit jedovatým olovem, vznikly právě na našem kontinentě. Až tedy jednou narazíte na jídlo s hmyzím proteinem, dočtete se to na obalu právě díky evropským regulacím.
Jeden teplý oběd všem
Před deseti lety vyšel v Lidových novinách komentář Petra Kamberského s dnes již legendárním titulkem „Totální komunismus, který neprosadila ani KSČ“. Chystal se tu snad po vzoru předlistopadového režimu státní převrat a likvidace svobody? Ne, ale tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová přišla s plánem, ve kterém měly všechny děti od posledního ročníku mateřské do třetí třídy základní školy dostávat obědy zadarmo. Nebyla to tedy úplně originální myšlenka. Strategii jednoho teplého školního jídla pro žáky razila za první republiky charita, dobročinné organizace i politici. Později po druhé světové válce byla postupně rozvinuta v celoplošné školní stravování jako nutnost posílit kondici zdecimované mladé generace. Řešením byly první školní jídelny.
Chudoba je důvodem snah o teplé jídlo zdarma i v dnešní bohaté době. Cílem plošného zavedení školních obědů zdarma za ministryně Valachové mělo být zajištění minimální výživy pro děti z chudých rodin a odbourání stresu s důrazem na trávení společných chvil u jídla. Setkávání v jídelně považovala za důležitý socializační faktor, o který znevýhodněné děti přicházejí – buď se v ní vůbec nevyskytují, nebo tam sedí bez oběda.
To se netýká jen dětí z vyloučených lokalit, ale i řady těch, o které se starají třeba samoživitelé. Potravinová nejistota je dnes navíc spojována s poruchami přijmu potravy u dětí. V roce 2021 byla v časopise Eating Behaviors publikovaná data z dlouhodobé americké studie Project EAT, která ukázala častější výskyt PPP mezi mladými lidmi z nižšího socioekonomického prostředí.
Jedno plošné jídlo denně se nakonec ve školách prosadit nepodařilo, bez ohledu na dobrou zkušenost například ze skandinávských zemí, po deseti letech se však alespoň pro některé děti dají obědy zdarma zařídit. Jsou fi nancovány ze státního rozpočtu, od soukromých dárců i z peněz EU.
Politikům z jídelen
Kvůli nejednotné strategii je administrativa obědů zdarma roztříštěna mezi resorty a ve výsledku neefektivní až do té míry, že obědy zdarma nečerpají ani ty děti, které by to objektivně potřebovaly. Jeden příklad za všechny: Kdyby se nárok na plně dotovaný školní oběd vztahoval čistě na rodiny, které pobírají dávky v hmotné nouzi, tak by se v Moravskoslezském kraji jednalo o 22 tisíc dětí ve věku do 15 let. Ročně ale přijme tuto podporu jen 13 % z nich. Přesto ale můžeme pozorovat pozitivní dopady i dílčí změny. „Oběd je motivace, proč jít do školy. Tak to vnímají i rodiče. Absence se výrazně snížily a zvýšila se i šance na školní úspěch. Nástup toho zlepšení je veliký,“ popsal loni ředitel Základní školy Kraslice Jan Kuzebauch pro server Novinky.
I z oficiálních výzkumů vyplývá, že když mají alespoň znevýhodněné děti stravování ve škole bezplatně, chodí do ní častěji a učí se lépe. Fakt ovšem je, že oběd zdarma jako pobídka motivace odejít do školy může fungovat jen někde, a týká se zejména spádových oblastí s převažujícími nízkopříjmovými rodinami.
Nemusí jít nutně o regiony nebo kraje, jako je Karlovarský či Moravskoslezský, rozdíly v potřebě obědů zdarma jsou patrné i ve velkých městech. Ředitelé pražských základních škol by mohli vyprávět a z jejich zkušeností vyplývá jedno: Potřeba obědů zdarma je na velkých sídlištích vyšší než v centrálních částech města. Nejde přitom o velikost školy, jako spíše o ekonomický status rodin, jejichž děti školy navštěvují.
Ovšem školní oběd zdarma pro všechny školáky není jediné politikum. Do veřejného prostoru se nedávno a dost bouřlivě dostaly další důležité otázky: Mají děti ke zdravějšímu stravování vychovávat školní jídelny, nebo rodina? Je důležitější, aby děti v poledne snědly teplé jídlo, nebo aby měly zdravou nabídku, které se mnohé netknou, zvláště když vedle školy mají večerku? Je nutné, aby se jídlo, s nímž se ve školních jídelnách plýtvá kvůli nezájmu školáků, hrdinsky převáželo k dalším potřebným lidem, například do azylových domů? A nezůstává i tak většina nesnězeného jídla nevyužita? Nestála by za úvahu nabídka jídel konvenujících stravovacím zvyklostem společnosti, která by děti přijaly a která by třeba mohla být zdarma, případně za symbolickou cenu pro všechny?
Tři dny a dost
Žijeme ve vyhrocené době a nestabilita nás může zastihnout každou chvíli. Pokud si chceme zajistit alespoň minimální šanci na lepší budoucnost skrze vzdělanější populaci, je nutné, abychom soustředili ekonomické prostředky právě do kvalitních potravin pro děti bez rozdílu. Je to jedna z investic, která nás snad v dlouhodobém horizontu dokáže oddálit od možnosti anarchie způsobené třemi dny bez jídla, jak nás varoval Alfred Henry Lewis. Připomeňme si: Nenapsal to před loňskými volbami, ale v článku pro kentucký Owensboro Daily Messenger v roce 1896.
