Menstruační realita představuje stigma, stud a nedostatek, téma však patří do běžného rozhovoru
Vzpomínám si na dobu svého dospívání: Když jsem dostala menstruaci, chodila jsem si kupovat vložky do obchodu na druhé straně sídliště. Bála jsem se, že bych mohla potkat některého kluka z naší třídy, který by mohl zahlédnout, co se mi skrývá na dně nákupního košíku. Dneska nevím proč, ale tenkrát jsem se za svoji menstruaci styděla. Nechtěla jsem, aby se mi spolužáci smáli, že mám „krámy“. Na záchody ve škole jsem mířila s pokoutně ukrytou vložkou pod mikinou. Moje dcery menstruují už několik let a já přemýšlím, jestli se za tu dobu něco změnilo. Platí pořád mizogynní přesvědčení, že menstruace je něco nečistého a musí se skrývat?
Když mluvím s dcerami, důsledně používám slovo „menstruace“ namísto mlhavého označení „to“, které vyslovovaly nejen naše matky, ale i my kamarádky mezi sebou navzájem „Už jsi TO dostala?“ V lepším případě jsme měly „své dny“.
Slovní mlha není ovšem pouze česká specialita. Eufemismy pro menstruaci existují ve všech kulturách a jazycích. Tak namátkou: „Aunt Flo“ (teta Flo) nebo „On the rag“ (na hadru) v angličtině, „Les règles“ (pravidla) ve francouzštině, „Die Erdbeerwoche“ (jahodový týden) v Německu, zatímco ve Švédsku se fandí brusinkám „Lingonveckan“. Ve španělštině „jsme ve svých dnech“ (Estoy en mis días), zatímco v Norsku prožíváme „Rød uke“ (červený týden). Co se děje, když pro (jakoukoli) záležitost nepoužíváme správné pojmenování? Dělá se z ní jen ještě větší tabu.
VIDEOTIP: Jak pěstovat odolnost a sebevědomí u dětí i dospělých?
Menstruace není výjimka. Situace se ale podle slov terapeutky ve výcviku a lektorky Kateřiny Trávníček naštěstí posouvá. Mladá generace je podle ní otevřenější, sdílí zkušenosti, přestává se stydět a o menstruaci se mluví i na sociálních sítích. „Zároveň ale pořád potkávám dívky, které se při nákupu vložek stydí nebo se cítí trapně, když musí ve škole požádat o pomoc či se bojí protečení. Stud a úzkost přetrvávají hlavně tam, kde je menstruace stále spojována s něčím nečistým, obtěžujícím nebo kde chybí bezpečné prostředí, v němž by se o ní dalo mluvit normálně, ať už doma, nebo ve škole. Zlepšení tedy vidím, ale změna je zatím nerovnoměrná a závisí na prostředí,“ přibližuje Kateřina Trávníček.
Tělo není ostuda
Kdy jsme se v dětském věku dozvídaly o menstruaci poprvé? Zpravidla to bylo ve škole a rozhodně v oddělené hodině holek od kluků. Možná nám někdy pokradmu řekla něco máma, když nám začala pučet prsa a vypadalo to, že se k první menstruaci užuž schyluje. Maminkám se zželelo uchránit nás okamžiku, kterým si procházely samy, když „to“ poprvé dostaly a myslely si, že umírají. Jim zpravidla dopředu neřekl nikdo nic. Jak z toho ven?
„Potřebujeme, aby se menstruace stala běžnou součástí výuky a nebylo to jen něco, co se řekne holkám ve čtvrté třídě, přičemž kluky naženeme do jiné místnosti, aby u toho nemuseli být. Společná sexuální a vztahová výchova je základ,“ potvrzuje lektorka, podle níž je třeba, aby se o menstruaci mluvilo otevřeně i před chlapci. Vedle toho mají být ve školách dostupné menstruační pomůcky stejně běžně, jako mýdlo nebo toaletní papír. „A konečně i vyučující mají být školeni, jak o menstruaci mluvit bez stigmatu. Například Konsent z.s. má na webu zdarma výborné metodiky pro vyučující, jednu konkrétně na to, jak se studujícími mluvit o menstruaci,“ dodává Kateřina Trávníček a pokračuje, že nejdůležitější je začít mluvit o menstruaci včas a přirozeně, stejně jako o jiných tělesných změnách.
V rodině je možné dokonce první menstruaci oslavit malým menarché rituálem. „Nepředávejme svým dcerám vlastní stud. Dovolme jim ptát se, dělat si vlastní názor, zkoumat, co jim vyhovuje. A mluvme i o emocích, které s menstruací přicházejí, že je v pořádku cítit se někdy unaveně, protivně nebo mít potřebu být sama. Autenticita a uvolnění při těchto konverzacích jsou důležitější než perfektní slova pronesená v křeči. Když se takové přirozené a třeba velmi krátké rozhovory stanou součástí naší každodennosti, nebudeme muset plánovat jeden velký edukační hovor, který obvykle není příjemný ani jedné straně,“ vysvětluje Kateřina Trávníček.
Menstruace není luxus
Stud ale není to jediné, co komplikuje život ženám ve spojení s pravidelně se opakujícím měsíčním krvácením. Podle průzkumu psycholožky Manuely Haug, který podpořila značka intimních pomůcek Whoop.de.doo, za kterou stojí designérka Anna Marešová, jsou dvě pětiny mladých Češek vystaveny menstruační chudobě. Zhruba 40 procent vysokoškolských studentek v Česku považuje nákup menstruačních pomůcek každý měsíc za významnou finanční zátěž a kvůli finanční úspoře si často kupují menstruační pomůcky nižší kvality. Čtvrtina také přiznává, že aby ušetřila, nosí menstruační pomůcky déle, než by měla, v horším případě používají různé nevhodné náhražky.
Další ohroženou skupinou jsou samoživitelky, které mají podle statistik ČSÚ příjem 10 až 20 tisíc Kč měsíčně. Pro 70 000 českých žen tak představují náklady na menstruační pomůcky výraznou finanční zátěž. Menstruační chudoba má ovšem kromě finančního rozměru i reálný dopad na psychiku, vzdělávání i sebevědomí. Dívky, které si nemohou dovolit pomůcky nebo kvůli menstruaci zůstávají doma, často zažívají stud, pocity vyloučení nebo méněcennosti.
„Dlouhodobě to může ovlivnit jejich vztah k vlastnímu tělu a posílit pocit, že jejich biologické potřeby nejsou důležité. Také přicházejí o výuku, což může mít dopad na jejich školní výsledky a pozdější možnosti. Kromě fyzického diskomfortu tedy hrozí i znevýhodnění v dalších oblastech života. V Ostravě, kde máme na městských školách vložky dostupné už rok, z dotazníkového šetření vyplynulo, že dostupnost menstruačních pomůcek má nezpochybnitelný přínos a je velmi smysluplná. Nejenže se prokazatelně snížila absence dívek ve vyučování, ale také, a to je velmi důležité, se zvýšil i pocit jejich duševní pohody,“ dodává na závěr lektorka Kateřina Trávníček.
Zdroj: autorský článek
