Komentář: Po novinářích popravuje Saúdská Arábie i humor. Slavné komiky nemusí vraždit, stačí, že si je koupí
Ve šrumci před volbami, ve stínu války na Ukrajině a v kolotoči kolabující ekonomiky USA, které dominují zprávám, můžeme dnešní start Rijádského festivalu komedie s lehkým srdcem přehlédnout. Přitom nám dává jasnější signál o tom, kam až sahá všeobecný cynismus než například absurdní vykrucování Donalda Trumpa před zveřejněním pověstných Epsteinových spisů.
Dave Chappelle, Kevin Hart, Bill Burr, Jimmy Carr spolu s Louisem C.K. či Pete Davidson. To jsou jen některá (v Česku známější) jména áčkových komiků, kteří vystoupí pro rozptýlení saúdského režimu. „Saúdská vláda využívá festival komedie, který se bude konat od 26. září do 9. října, k odvedení pozornosti od brutálního potlačování svobody projevu a dalšího všudypřítomného porušování lidských práv,“ uvádí organizace Human Rights Watch. Festival se koná ve stejných dnech jako sedmé výročí vraždy saúdského novináře Džamála Chášukdžího, který byl „odstraněn“ přímo na konzulátu své země v Turecku, a jen několik měsíců poté, co saúdské úřady popravily blogera Turkiho al-Jassera. Ten prostřednictvím anonymního twitterového účtu (nyní X) upozorňoval na korupci a porušování lidských práv v zemi.
„Jo, jo. Jednoho reportéra zabila vláda. Smůla, ale nic, za co bych se chtěl bít,“ reagoval na kritiku jeden z najatých komiků Jim Jefferies v podcastu This Past Weekend. „Můžete se zlobit na to, jak se chovají ke svým lidem, jak se chovají k reportérům. Můžete se zlobit na různé věci. Ale co je lepšího než to, že jsme v podstatě stroje na svobodu projevu, které tam posílají? Ani jednou nepožádali o nahlédnutí do našeho materiálu,“ medil si „stroj na svobodu projevu“ Jefferies.
Škoda, že jeho racionalizace o svobodě neustojí s ohledem na vyřazení jeho kolegy Tima Dillona. Ten si nejdříve pochvaloval, že za účast na festivalu v Rijádu kývl na částku ve výši 375 tisíc dolarů (asi 7,7 milionu korun): „Mám problém s politikou týkající se svobody projevu? Samozřejmě že mám, ale věřím ve svou vlastní finanční pohodu.“ Poté, co ve své show opakovaně vtipkoval o otroctví v Saúdské Arábii, dostal stopku. „Řekl jsem to vtipným způsobem a oni mě vyhodili. Rozhodně jsem se nechtěl objevit ve vaší zemi a urážet lidi, kteří mi platí,“ okomentoval svého „padáka“.
Svoboda humoru
Diskuse o hranicích a svobodě humoru se objevují se stejnou pravidelností jako recepty na povidla nebo tipy na letní dovolenou. Alespoň se tak jednou ročně objeví komik, který řekne či napíše nějakou úplnou blbost, které se lidé nesmějí. Pak si udělá kolečko po nejsledovanějších médiích, aby si stěžoval, že ho cenzurují. Pokud se tak v Česku nestane, nevadí. Může tomu čelit i nějaký zahraniční bavič, kterého nám pak ti tuzemští budou analyzovat a obhajovat, anebo zatracovat.
Bylo to tak například v případě obvinění Louise C.K. ze sexuálního napadení nebo poté, co se lidem nelíbily transfobní poznámky v pořadu Davea Chappella na Netflixu. V podstatě dává smysl, že si právě tyto komiky Turki Al-Sheikh, předseda Generálního úřadu pro zábavu, pozval. Na českém internetu se ještě diskuse o Rijádském festivalu komedie nerozhořela a možná s ohledem na nadcházející volby ani nerozhoří. Pokud na ni ale dojde, stejně bude úplně o ničem, stejně jako vykrucování jednotlivých komiků.
„Téměř žádné peníze v zábavním průmyslu nepocházejí od nikoho dobrého,“ vtipkoval Chris Distefano s tím, že je to obor prolezlý sexuálními predátory. „Nesouhlasím se postojem Saúdské Arábie k homosexualitě nebo právům žen nebo čemukoli jinému, ale nesouhlasím ani s mnoha dalšími věcmi, které se dějí,“ obhajoval se zmiňovaný Tim Dillon. Je totiž už úplně jedno, jaké mnohé věci se dějí. Díky 24hodinovému zpravodajství a nonstop toku informací z celého světa postupně otupujeme a jediné, na čem záleží, je vydělat si peníze a mít se alespoň na chvíli dobře.
Stejně naše planeta shoří, stejně nás sežere válka a stejně si budou všichni dělat, co chtějí. V takovém světě už nezáleží ani na humoru. K tomu, aby byl člověk vrcholným komikem, už ani nemusí být vtipný. Stačí plácnout co nejhorší věc, která strhne tu největší pozornost, ideálně někoho pobouří a přinese co nejvíce zhlédnutí, kliknutí a nějakou tu nabídku z nedemokratické, avšak bohaté země. Někteří lidé zkrátka udělají cokoli, než aby šli na terapii (nebo konečně zveřejnili Epsteinovy spisy).
