Googlení partnera, sledování, co lajkuje... komu volá, s kým si píše. Kde je hranice kyberstalkingu?

Hranice ve vztahu jsou zásadní

Hranice ve vztahu jsou zásadní Zdroj: Photo by Mika Baumeister on Unsplash

Brigita Zemen
Společnost

Věříte svému partnerovi nebo partnerce? Jak moc? Jsou pro vás jejich telefon a počítač absolutní tabu? A co veřejné sociální sítě? Kouknete občas co sdílejí, co lajkují, komentují? Kdo to někdy neudělal, ať hodí kamenem. Otázkou je, zda počítáme s důsledky.

Představte si jednoduchou situaci – jeden z partnerů usne dřív a nechá svůj chytrý telefon na stolku v obýváku. Ten druhý, protože zná jeho kód, ho otevře a bez předchozího svolení nebo i pouhého vědomí poklidně spící polovičky začne projíždět zprávy. Je to v pořádku? Je to akceptovatelné? Záleží na okolnostech, které k tomu zvědavce vedly? A co to vlastně vypovídá o vlastnostech člověka, který takovou věc udělá? S moderními technologiemi přicházejí nové otázky, na které musíme najít odpovědi. Jednou z nich je, jestli nutkavá potřeba zjišťovat, co váš protějšek dělá v kyberprostoru, může být považovaná za novou formu stalkingu. A to i v případě, že tyto informace nijak nepoužijete.

Poslechněte si článek v audioverzi:

Jen se tak trochu kouknout

„Vygooglit“ si někoho před první schůzkou už nám přijde samozřejmé. Ve vztazích, které jsou v začátcích, se pomocí projíždění sociálních sítí člověka, se kterým randíme, snažíme jednoduše zjistit, co je zač, abychom se nespálili. Zjišťujeme, jak reaguje na své bývalé, jestli s nimi má fotky, co lajkuje, jak se vyjadřuje. Dobrovolně se připravujeme o moment překvapení a dotváříme si vlastní obraz, který může být blízko reality. A taky jí může být na hony vzdálený.

V dlouhodobých vztazích se naopak ujišťujeme, že se neděje nic, před čím bychom se měli mít na pozoru. Občas koukneme, co sleduje či lajkuje naše drahá polovička, jaké akce ji zajímají, nebo sjedeme profily člověka, na kterého reagují, případně s kým se online přátelí. Ve skutečnosti se zase dostáváme do poměrně nebezpečné smyčky, ve které si naše fantazie domýšlí různé situace, které opět mohou, ale nemusí být pravda. Jak to zjistíme? Těžko. Leda tak, že se protějšku na daného člověka zeptáme. Ale chceme přiznávat, že ho online kontrolujeme? A pokud nám odpoví, budeme mu věřit, nebo si budeme dál myslet svoje?

Kyberstalking ve vztahu je tak trochu šedou zónou. Ve většině případů je občasné sledování pohybu partnera či partnerky na sociálních sítích neškodné. Ostatně se dá předpokládat, že se jako partneři na sítích přirozeně sledujete, a pokud nemáte nutkavou potřebu kontrolovat protějšek pravidelně, jde o naprosto přirozenou zvědavost.

Jak poznat, zda potřebuji psychologa

Video placeholder
O čem se mlčí: Jak poznat zda potřebuji psychologa či terapeuta? • Videohub

Právě opakovaná kontrola, abyste měli jistotu, že veškeré jeho spojení s ostatními v online prostotu je nevinné, ale naznačuje problematický kyberstalking. Často k němu dochází, aniž by to oběť tušila. Ostatně, všechno, co dává na sítě, je přece veřejně přístupné. V momentě, kdy si váš protějšek uvědomí, že ho pronásledujete online, ale s největší pravděpodobností nastoupí velmi negativní reakce. Pocit, že je kontrolován někým, kdo je mu nejbližší, má velké dopady na jeho psychiku a na vztah jako takový. Ovlivňuje nejen vzájemnou partnerskou důvěru a pohled na vás jako na partnera, ale také jeho další chování. Zamyslete se – bylo by vaše chování na sítích naprosto totožné, kdybyste věděli, že absolutně každý váš komentář, příspěvek nebo lajk je vaším partnerem nejen viděn, ale také analyzován?

Říkej mi všechno!

Romantismus v nás vybudoval mýtus, že zdravý vztah máme jen tehdy, když si budeme naprosto všechno vzájemně říkat. Ale opravdu úplně všechno. Pravda je taková, že pokud si budete říkat totálně všechno, je to pro vztah naopak ohrožující. Ve vztahu má totiž každý právo na tajemství. „Pokud požaduji, aby mi ten druhý všechno říkal, vychází to z mé vnitřní nejistoty, z mého strachu, z mé potřeby kontroly a z mé potřeby být ujišťovaný, že mě pořád miluje,“ píše párový terapeut Honza Vojtko ve své knize Vztahy a mýty a dodává: „To, že vše sdělujete, dokonce to berete jako povinnost, může způsobit, že vás ta kontrola, příkaz ‚musíš mi všechno říct‘, jednoho dne přestane bavit. Zbavuje totiž svobody a mentální svoboda se definuje jako možnost volby.

Jednoho dne zalžeme a přijde také den, kdy na tu lež naši partneři přijdou, a bude oheň na střeše. A kdo za to může? My, protože jsme zalhali? Nebo my i naši partneři, protože jsme si toto pravidlo původně nastavili? Nebo oni, protože to po nás vyžadují?“ Šmírování partnera v online prostoru je o to problematičtější, že mu svobodu volby nedáváte ani na počátku. Prostě všechno, co dělá na sítích, je pod vaším mikroskopem pečlivé kontroly.

Kdo tě sleduje?

Je zajímavé, že kybernetickému pronásledování se ze strany vědců ještě stále dostává menší pozornosti než stalkingu, ke kterému dochází v offline světě. Stalking, tedy opětovné, systematické, dlouhodobé obtěžování například nevyžádanými zprávami, telefonáty, případně opakovaným sledováním osoby, je u nás od roku 2010 trestným činem. I v případech kontroly partnera na sítích ale může docházet až k domácímu násilí, ať už v podobě omezování jeho svobody, či fyzické agrese. A vědečtí pracovníci se při zkoumání kyberstalkingu zaměřují častěji na oběti než na pachatele. Jací lidé se tedy kyberstalkingu současných nebo bývalých partnerů dopouštějí nejčastěji?

Kde hledat pomoc

Linka pomoci obětem

116 066

Bílý kruh bezpečí

bkb.cz

Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí

profem.cz