Googlení partnera, sledování, co lajkuje... komu volá, s kým si píše. Kde je hranice kyberstalkingu?

Hranice ve vztahu jsou zásadní

Hranice ve vztahu jsou zásadní Zdroj: Photo by Mika Baumeister on Unsplash

Věříte svému partnerovi nebo partnerce? Jak moc? Jsou pro vás jejich telefon a počítač absolutní tabu? A co veřejné sociální sítě? Kouknete občas co sdílejí, co lajkují, komentují? Kdo to někdy neudělal, ať hodí kamenem. Otázkou je, zda počítáme s důsledky.

Představte si jednoduchou situaci – jeden z partnerů usne dřív a nechá svůj chytrý telefon na stolku v obýváku. Ten druhý, protože zná jeho kód, ho otevře a bez předchozího svolení nebo i pouhého vědomí poklidně spící polovičky začne projíždět zprávy. Je to v pořádku? Je to akceptovatelné? Záleží na okolnostech, které k tomu zvědavce vedly? A co to vlastně vypovídá o vlastnostech člověka, který takovou věc udělá? S moderními technologiemi přicházejí nové otázky, na které musíme najít odpovědi. Jednou z nich je, jestli nutkavá potřeba zjišťovat, co váš protějšek dělá v kyberprostoru, může být považovaná za novou formu stalkingu. A to i v případě, že tyto informace nijak nepoužijete.

Poslechněte si článek v audioverzi:

Jen se tak trochu kouknout

„Vygooglit“ si někoho před první schůzkou už nám přijde samozřejmé. Ve vztazích, které jsou v začátcích, se pomocí projíždění sociálních sítí člověka, se kterým randíme, snažíme jednoduše zjistit, co je zač, abychom se nespálili. Zjišťujeme, jak reaguje na své bývalé, jestli s nimi má fotky, co lajkuje, jak se vyjadřuje. Dobrovolně se připravujeme o moment překvapení a dotváříme si vlastní obraz, který může být blízko reality. A taky jí může být na hony vzdálený.

V dlouhodobých vztazích se naopak ujišťujeme, že se neděje nic, před čím bychom se měli mít na pozoru. Občas koukneme, co sleduje či lajkuje naše drahá polovička, jaké akce ji zajímají, nebo sjedeme profily člověka, na kterého reagují, případně s kým se online přátelí. Ve skutečnosti se zase dostáváme do poměrně nebezpečné smyčky, ve které si naše fantazie domýšlí různé situace, které opět mohou, ale nemusí být pravda. Jak to zjistíme? Těžko. Leda tak, že se protějšku na daného člověka zeptáme. Ale chceme přiznávat, že ho online kontrolujeme? A pokud nám odpoví, budeme mu věřit, nebo si budeme dál myslet svoje?

Kyberstalking ve vztahu je tak trochu šedou zónou. Ve většině případů je občasné sledování pohybu partnera či partnerky na sociálních sítích neškodné. Ostatně se dá předpokládat, že se jako partneři na sítích přirozeně sledujete, a pokud nemáte nutkavou potřebu kontrolovat protějšek pravidelně, jde o naprosto přirozenou zvědavost.

Jak poznat, zda potřebuji psychologa

Video placeholde
O čem se mlčí: Jak poznat zda potřebuji psychologa či terapeuta? • Videohub

Právě opakovaná kontrola, abyste měli jistotu, že veškeré jeho spojení s ostatními v online prostotu je nevinné, ale naznačuje problematický kyberstalking. Často k němu dochází, aniž by to oběť tušila. Ostatně, všechno, co dává na sítě, je přece veřejně přístupné. V momentě, kdy si váš protějšek uvědomí, že ho pronásledujete online, ale s největší pravděpodobností nastoupí velmi negativní reakce. Pocit, že je kontrolován někým, kdo je mu nejbližší, má velké dopady na jeho psychiku a na vztah jako takový. Ovlivňuje nejen vzájemnou partnerskou důvěru a pohled na vás jako na partnera, ale také jeho další chování. Zamyslete se – bylo by vaše chování na sítích naprosto totožné, kdybyste věděli, že absolutně každý váš komentář, příspěvek nebo lajk je vaším partnerem nejen viděn, ale také analyzován?

Říkej mi všechno!

Romantismus v nás vybudoval mýtus, že zdravý vztah máme jen tehdy, když si budeme naprosto všechno vzájemně říkat. Ale opravdu úplně všechno. Pravda je taková, že pokud si budete říkat totálně všechno, je to pro vztah naopak ohrožující. Ve vztahu má totiž každý právo na tajemství. „Pokud požaduji, aby mi ten druhý všechno říkal, vychází to z mé vnitřní nejistoty, z mého strachu, z mé potřeby kontroly a z mé potřeby být ujišťovaný, že mě pořád miluje,“ píše párový terapeut Honza Vojtko ve své knize Vztahy a mýty a dodává: „To, že vše sdělujete, dokonce to berete jako povinnost, může způsobit, že vás ta kontrola, příkaz ‚musíš mi všechno říct‘, jednoho dne přestane bavit. Zbavuje totiž svobody a mentální svoboda se definuje jako možnost volby.

Jednoho dne zalžeme a přijde také den, kdy na tu lež naši partneři přijdou, a bude oheň na střeše. A kdo za to může? My, protože jsme zalhali? Nebo my i naši partneři, protože jsme si toto pravidlo původně nastavili? Nebo oni, protože to po nás vyžadují?“ Šmírování partnera v online prostoru je o to problematičtější, že mu svobodu volby nedáváte ani na počátku. Prostě všechno, co dělá na sítích, je pod vaším mikroskopem pečlivé kontroly.

Kdo tě sleduje?

Je zajímavé, že kybernetickému pronásledování se ze strany vědců ještě stále dostává menší pozornosti než stalkingu, ke kterému dochází v offline světě. Stalking, tedy opětovné, systematické, dlouhodobé obtěžování například nevyžádanými zprávami, telefonáty, případně opakovaným sledováním osoby, je u nás od roku 2010 trestným činem. I v případech kontroly partnera na sítích ale může docházet až k domácímu násilí, ať už v podobě omezování jeho svobody, či fyzické agrese. A vědečtí pracovníci se při zkoumání kyberstalkingu zaměřují častěji na oběti než na pachatele. Jací lidé se tedy kyberstalkingu současných nebo bývalých partnerů dopouštějí nejčastěji?

Kde hledat pomoc

Linka pomoci obětem

116 066

Bílý kruh bezpečí

bkb.cz

Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí

profem.cz

Na tuto otázku se ve svém nejnovějším výzkumu zaměřila Evita March, psycholožka státní univerzity v australském Ballaratu, která se během něj zaměřila na sledování „temné triády“ u svých respondentů. Tedy na dimenze osobnosti, kterými jsou narcisismus, machiavelismus a psychopatie. U narcisismu se sledovaly jeho dvě formy, tedy grandiózní narcisismus, zahrnující vlastní důležitost, nárok a nadřazenost, a zranitelný narcisismus, který zahrnuje nejistotu, nedostatečnost a negativní emoce. Také u psychopatie se sledovaly její dvě formy – primární psychopatie, která se vyznačuje bezcitností, a sekundární psychopatie, vyznačující se impulzivitou a asociálním chováním. Machiavelismus zahrnuje manipulaci a vykořisťování druhých k získání vlastních cílů a potřeb a v celkové studii hrál roli i sadismus, tedy užívání si ubližování druhým a záliba ve sledování, jak je ostatním ubližováno.

Online studie se zúčastnilo více než 400 respondentů, z nichž tři čtvrtiny tvořily ženy. Měření zahrnovalo na jedné straně tyto osobnostní rysy, na straně druhé pak to, jak často se účastníci dopouštějí kyberstalkingu. Hodnotilo se například to, jak často sledovali chování svého partnera prostřednictvím sociálních sítí, kontrola partnerových zpráv, aniž by o tom věděl, či zapnutí polohy na telefonu, aby byli schopni sledovat, kde se protějšek pohybuje.

Výsledky studie ukázaly, že lidé, kteří dosáhli vyššího skóre ve zranitelném narcisismu, sadismu a impulzivních a asociálních formách psychopatie, se také častěji dopouštěli kyberstalkingu svých partnerů či partnerek. A ukázalo se také, že této skryté formy stalkingu se častěji dopouštějí ženy než muži. U mužů byla s kyberstalkingem partnerek významně spojena pouze sekundární psychopatie. To naznačuje, že u mužů lze toto chování nejlépe vysvětlit jako impulzivní s úmyslem najít senzaci. Jako tabuizované vzrušení při tajném prověřování svých partnerek. U žen naopak s online pronásledováním výrazně souvisel zranitelný narcisismus a přímý sadismus. To může být vysvětleno na jedné straně pocity nedostatečnosti a méněcennosti. Zjednodušeně řečeno, ženy, které trpí zranitelným narcisismem, se snaží zjistit, že partner se dopouští nežádoucího chování, aby ho mohly opustit dřív, než on opustí je. U sadismu je naopak možné, že kyberstalking má za cíl umožnit ublížit partnerovi dřív, než on ublíží jim.

Není ostuda říct si o pomoc

Pokud tedy máte nutkání dnes již poněkolikáté zkontrolovat, co váš protějšek dělá na sítích, projet mu soukromé zprávy, nebo dokonce sledovat, kde se pohybuje, zastavte se. Co vás k tomu vede? Je to podezření, že váš partner dělá něco, co by neměl? Máte indicie, že by tomu tak mohlo být? Zeptejte se přímo. Pokud pozorujete problémy ve vztahu, raději vyhledejte pomoc párového terapeuta. Slídění vám nic dobrého nepřinese. Ostatně v tomto případě dvojnásob platí přísloví, že kdo poslouchá za zavřenými dveřmi, nikdy se o sobě nedozví nic hezkého.

Těžko můžete „uzdravit“ váš vztah nedůvěrou, manipulací a neustálou kontrolou. Pokud vás k touze online sledovat vaši polovičku žene vlastní pocit nejistoty a úzkosti, který není ničím podložený, zajděte na terapii sami. Pravděpodobně totiž problém neleží ve vašem vztahu, ale ve vás samotných. Proč se cítíte ohrožení, méněcenní či nedostateční? Na tyto otázky vám nedokáže odpovědět nikdo jiný než vy sami. Vztahy jsou postavené na vzájemné blízkosti, porozumění a důvěře. Pokud důvěra chybí nebo ji něco zlomí, velmi těžko se hledá zpátky a trvá opravdu dlouhý čas a úsilí ji do vztahu zase vrátit. Nenechte se o ni připravit jen proto, že ta svítící krabička na stole je tolik lákavá. 

Temná triáda

Koncept, se kterým přišli v roce 2002 psychologové Delroy Paulhus a Kevin Williams. Podle něj má něco z těchto vlastností v sobě každý z nás, ale lidé, kteří se pohybují na jejich extrémním konci, většinou představují to nejhorší, co z lidského chování známe. Přestože tyto vlastnosti považujeme za odpudivé, jejich nositelé jsou často ve společnosti úspěšní. Obzvláště v oblastech, kde jde hlavně o získání moci a majetku, jako jsou korporáty a politika. O kom mluvíme:

Narcisté se vyznačují pocitem nadřazenosti a silným egoismem. Jsou přesvědčeni o tom, že na všechno mají právo a nárok. Jejich cílem je dosažení prestiže, uznání a vysokého postavení. Nesnesou kritiku a vyžadují neustálou chválu a pozornost.

Machiavelisté vnímají všechny ve svém okolí jako postavy ve filmu, který režírují pouze oni. Jsou perfektními manipulátory a lháři. Bývají pozorní ke svému okolí, ale pouze proto, aby dosáhli svých cílů za použití jakýchkoli prostředků.

Psychopati jsou emočně ploší, neznají lítost ani pocit viny. Bývají impulzivní, agresivní a často nejsou schopni kontrolovat svoje chování. Empatie je u nich nulová, zato potřeba vzrušení extrémně vysoká.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 9/23