Den respektu ke kočkám: Jak lidé reagují na kočky, vás může varovat
„Respect Your Cat Day“ je milý svátek, který připadá na 28. března. Nejde o žádný oficiálně uznávaný mezinárodní den, ale hravou připomínku, která se zrodila na internetu. Co nám kočky mohou prozradit o lidech?
Kočky nejsou jen roztomilé chlupaté koule v našich domovech, ani potvory, co každého vždycky pokoušou. Jsou to svébytné osobnosti, které si zaslouží respekt. „Když nechce pohladit, nic nepředstírá. Když jí u vás není dobře, prostě se sebere a odstěhuje, což je pro lidi strašná křivda, ale pro to zvíře je to jednoduché: Když se nestaráme, u sousedů mu bude líp. Kočky jsou upřímné tak moc, až si myslíme, že to je faleš,“ prozradila nám v rozhovoru kočičí psycholožka Klára Nevečeřalová.
Kočky pro nás byly vždycky trochu záhada a možná i kvůli jejich nezávislosti jsme se až teprve nedávno začali snažit jim více porozumět. Ne, že by snad neměly nikdy své zastánce, ale co se týká právě třeba psychologie, na kočky jsme dlouhá léta aplikovali poznatky, které jsme zjistili u psů. Není divu, že nad těmito omyly kočky ohrnovaly nos. V některých případech z minulosti by ale bylo lepší kočky raději nechat na pokoji.
Podle některých historických záznamů prý třeba slavný filozof a autor výroku „Myslím, tedy jsem,“ René Descartes, vyhodil kočku z okna, aby dokázal, že zvířata nejsou schopna vědomého vnímání. Nebyl ale vysazený jen na kočky, týral také psy. Jednoho mlátil bičem za zvuku houslí, aby zjistil, zda se začne toho zvuku bát, což se také stalo, jak uvádí ve své knize „Kočičí filozofie“ John Gray. V některých článcích na internetu můžete najít, že se Den respektu ke kočkám spojuje s datem 28. 3. 1384, protože tehdy údajně anglický král Richard II. zakázal kočky jíst. Tento příběh je spíš legendou, pravdou ale je, že jsme se koček v minulosti báli, považovali je za přívržence pekla a dělali jim i horší věci než proslulý Descartes.
Nenávist ke kočkám jako red flag
Někteří lidé kočky nemusí, protože se jedná o invazivní druh, který vybíjí ptáky a tím narušuje přirozenou rovnováhu v přírodě. Jenže kočky si tuto roli samy nevybraly. K dobytí planety jsme jim dopomohli my lidé, když jsme se snažili rozšířit svůj vlastní vliv. Kočky byly vítanými členy posádky na lodích, kde byly využívány k ochraně zásob proti hlodavcům, kteří by chtěli lidem ujídat nebo šířit nemoce. Bylo by tedy krátkozraké vinit z narušování ekosystému pouze kočky, které toho pro zničení přírody udělaly mnohem méně, než zvládáme my sami.
Vztah lidí ke kočkám je ale hlubší téma, než jen mezidruhová (ne)spolupráce. Nechuť ke kočkám může vycházet z kombinace zkušeností, očekávání a způsobu, jakým člověk vnímá vztahy obecně. Kočky jsou na rozdíl od psů výrazně nezávislé a velmi jasně si nastavují hranice, což může být pro některé lidi nepříjemné. Jasně, téměř 20 % lidí má na kočky nějaký typ alergie, ale když se z nechuti stává silná, emotivní nenávist, působí to jako „red flag“.
Ne každý, kdo nejásá z koček, je divný, ale jde o to, jaké důvody ho tomu vedou a jak o kočkách mluví. Možná jen nechápe kočičí chování a poprvé se pořádně seznámil právě s tou vaší. Pokud ale někdo na kočky reaguje nepřiměřeně znechuceně nebo až agresivně, zpozorněte. Silná, zjednodušující nenávist může odhalit potřebu kontroly, nízkou toleranci k odlišnosti nebo neschopnost respektovat hranice. Pokud někdo kočkám přímo ubližuje, neměli byste to nechat bez odezvy.
FBI už od 70. let sleduje týrání zvířat jako varovný indikátor dalších násilných trestných činů. Podle jedné z nejcitovanějších studií až 70 % lidí, kteří někdy týrali zvířata, spáchalo i další trestné činy. „Nenávist ke kočkám může ve své podstatě pramenit ze závisti. Spousta lidí žije v tichém utrpení. Týrání druhých bytostí jim přináší úlevu, protože někdo trpí víc než oni. Týrání koček může být o to uspokojivější, protože kočky jsou ve svých životech tak spokojené,“ popisuje již zmíněný John Gray.
Kočičí zrcadlo
Ať už na kočky nedáte dopustit, nebo je zas tak nemusíte, nemůžete jim upřít, že si zaslouží naši pozornost. Jsou to fascinující zvířata, kterým možná nikdy úplně přesně nenahlédneme do duše a více než o sobě samých nás učí o lidech kolem nás. Dnes je ideální příležitost k tomu zpomalit, podívat se na svět očima kočky a uznat, že si zaslouží náš respekt, už jen proto, že jsou to živé bytosti s bohatým vnitřním životem.
„To už je dokonce vědecky dokázáno, že nás kočky opravdu mají rády! Vytvářejí si silné citové vazby, často na celý život. Když se kočka opravdu zamiluje, je to až do smrti,“ řekla nám kočičí psycholožka. Tenhle den zkrátka vybízí k tomu dopřát kočkám víc pozornosti, pochopit jejich nálady (ano, i tu, kdy vás nechce ani vidět), nabídnout jim něco dobrého nebo si s nimi prostě jen v klidu sednout a podrbat je tam, kde to mají nejraději. Ve výsledku nejde ani tak o jeden konkrétní den. Soužití s kočkou funguje nejlépe tehdy, když ji bereme takovou, jaká je: svobodná a tajemná.
Pokud chcete udělat pro kočky něco opravdu pěkného, poptejte se v kočičím útulku ve svém okolí. Spousta z nich ocení granule či příspěvky na kastraci zvířat, případně vaše rozhodnutí nějakou kočku adoptovat. Pořádně si to ale promyslete. Kočky nejsou jen doplňky do interiéru, ale potřebují naši péči. „Být kočkou je strašně složité, dalo by se říct „schizofrenní“ stav. Protože kočka je jak lovec, tak kořist, musí to být hrozně náročné. Myslím, že pokud by se člověk převtělil do kočky, tak by to úplně psychicky neustál. Jsme na to slabí,“ pověděla nám Klára Nevečeřalová. A i za to si kočky zaslouží respekt.
