Co s námi dělají stále rostoucí vedra a jak si s tím můžeme poradit?
Počasí neovlivníme, ono ale ovlivňuje nás. Co s námi dělají stále rostoucí vedra a jak si s tím můžeme poradit?
V neděli nás čekají tropické teploty a bio zátěž je na trojce - věta, kterou v létě běžně slyšíme při sledování předpovědi počasí. Že to pro kardiaky znamená zvýšené riziko infarktu a že byste se v tento den měli vyvarovat vysoké fyzické aktivitě, asi víte. O tom, jak takové teploty zamávají s vaší psychikou a náladou, se v předpovědi nedozvíte nic. Není divu. Přestože na toto téma proběhla řada studií, vliv počasí na naši náladu není jednoznačný.
Ze tmy do tmy
Žádná seriózní studie zkoumající psychická onemocnění, jako jsou deprese nebo úzkosti, v souvislosti s počasím zatím nebyla schopna popsat, do jaké míry s nimi souvisí teplota, vlhkost nebo tlak vzduchu. Víme jen to, že je nezpůsobuje. Přesto je nesporné, že to, jestli je venku krásný slunečný den, nebo prší a fouká až běda, na naši náladu vliv mít bude. Jenže zatímco pro někoho jsou teploty kolem třicítky a obloha bez mráčků snovým dnem, při kterém se vydá do přírody a užívá si každý jeden sluneční paprsek, který na něj dopadne, člověk, který svůj ráj vidí doma v posteli s knihou, zatímco se za okny všichni čerti honí, bude z horkého letního dne spíš otrávený.
I když tedy počasí a náladu nelze zobecňovat, psychologové se shodují, že podnebí obecně lidskou psychiku ovlivňovat může. Docent Martin Anders z Psychiatrickékliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze například v rozhovoru pro Lidové noviny popsal, že kolísání nálad může souviset s vlhkostí vzduchu. „V souvislosti s ní totiž může kolísat znečištění vzduchu, růst koncentrace prachu a pylů. A to za určitých okolností vyvolá zánětlivou reakci v plicích, která u některých pacientů ovlivňuje jejich emoční nastavení,“ vysvětluje. Častější výkyvy teplot zase prokazatelně zatěžují termoregulační systém, protože naše tělo je nastavené tak, aby se za každých okolností snažilo organismu udržet komfortní teplotu. Jakmile tedy termoregulační systém musí reagovat, spotřebovává tělu energii. Cítíme se unavení a s únavou jde ruku v ruce podráždění a blbá nálada.
Podobný vliv na nás má také úbytek světla. Koncem podzimu a v zimě není výjimkou, že vstáváme do tmy a z práce se vracíme také za tmy, což nám na náladě rozhodně nepřidá. Je logické, že právě toto období je typické pro nárůst depresivních a úzkostných epizod, v jejichž souvislosti přibývá také počet hospitalizovaných lidí a nárůst sebevražd. Ani tak ale tuto skutečnost nelze svalovat jen na roční období a počasí s ním spojené. Chladnější teploty totiž způsobují i to, že se nám chce méně sportovat nebo třeba i jen chodit na procházky, zkrátka vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu, která má ovšem na naši psychiku nepopiratelný příznivý vliv.
Jak je ovšem možné, že lidé ve skandinávských zemích se dlouhodobě řadí mezi nejšťastnější národy na světě, když nízké teploty a krátké dny negativně ovlivňují naši náladu? Do hry vstupují celkové životní podmínky, mindset a také podnebí, na které jste zvyklí. Ostatně obyvatele Sibiře bychom za nejšťastnější rozhodně neoznačili a Rusko naopak dlouhodobě patří mezi země s celosvětově nejvyšším počtem sebevražd na 100 tisíc obyvatel, ačkoli se soudruzi snažili poručit větru, dešti.
Horké hlavy
Jak je to v našich podnebných podmínkách s létem především posledných pár let, kdy průměrná teplota neustále roste? Pro psychiku obecně jde o nejpřívětivější roční období. Dlouhé dny a potřeba trávit čas venku zvyšuje naši fyzickou aktivitu, snižuje stresovou zátěž a pozitivně působí na úzkostné a depresivní stavy. Léto máme také zpravidla spojené s příjemnými zážitky, výlety, setkáními s přáteli na zahrádkách a především s dovolenou. Kdo by byl škarohlíd, když mu pod chodidly křupe písek a do ucha šumí moře?
Na druhou stranu vysoké teploty statisticky ukazují, že máme také vyšší ochotu riskovat a větší sklony k agresi. Přísloví, že se v někom „vaří krev“ ostatně nevzniklo jen tak pro nic za nic. Podle výzkumu zveřejněného v článku v The Association for Psychological Science jsou lidé náchylnější k podráždění a agresivnímu chování právě v případech, kdy jsou vystaveni nadměrnému teplu, a to nezávisle na věku, rase, pohlaví, sociálním či finančním statusu. Výzkum ukázal, že obyvatelé teplejších oblastí zažívají více násilných trestných činů než lidé z chladnějších oblastí. S cílem analyzovat souvislost mezi počasím a každodenními střelbami v americkém Chicagu prováděli tamní vědci mezi lety 2012 a 2016 výzkum, během kterého zjistili jednoznačnou korelaci mezi kriminalitou a vysokými teplotami. Ke střelbě statisticky docházelo více během teplých dnů, zejména o víkendech a svátcích, kdy byli lidé venku. Když teploty stouply o 10 stupňů nad průměr, zvýšil se počet případů střelby o třetinu.
Dopaminové boosty
Zajímavým fenoménem je také naše tendence k optimismu a vyšší ochotě riskovat během slunečných dnů, a to obzvláště těch, které přijdou neočekávaně. V červenci a srpnu nás teploty nad 25 stupňů Celsia nepřekvapí, ale jakmile se objeví na začátku května nebo uprostřed října, mají na nás skoro magický vliv. Slunečné dny si totiž podvědomě spojujeme s pozitivními zážitky z minula, kdy jsme například byli na dovolené, nebo jsme zažili něco příjemného a máme tendenci očekávat, že se to bude opakovat.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Neurobiologické výzkumy také ukazují, že během těchto dnů dochází ke skokovým nárůstům dopaminu, hormonu dobré nálady, a s ním se přímo úměrně zvyšuje také náš optimismus. Máme tudíž sklony předpokládat, že dobré věci se stanou spíš než ty špatné. A tak jsme ochotnější kývnout na věci, které bychom si za deště možná rozmysleli, ať už jde o pozvání na rande, náročný výšlap, partičku pokeru, nebo nákup něčeho, co nám na chvíli vyždíme peněženku. Odborníci proto doporučují nedělat větší, riskantnější rozhodnutí za teplých letních dnů, ale nechat je chvilku uležet. Nákup luxusní kabelky, piercing, první rande u někoho doma nebo bungee jumping by měly rozhodně projít spíš vaším kritickým pohledem než bezhlavou impulzivitou.
Když planeta hoří
I přestože mají slunce a teplo na psychiku prokazatelně pozitivní vliv a dávají nám pocit štěstí a bezstarostnosti, těžko můžeme nevidět skutečnost, že stále rostoucí vedra jdou ruku v ruce s klimatickou krizí. A ta s sebou nese také klimatickou úzkost a environmentální žal. Vysoké teploty totiž neprožíváme jen v trávě u vody, ale musíme se s nimi potýkat hlavně v ty dny, kdy se po nás vyžaduje, abychom běžně fungovali. Chodili do práce, nakupovali potraviny, uklízeli, běhali po úřadech, přepravovali se městskou hromadnou dopravou, studovali. Dělat běžné aktivity v tropických vedrech je vysilující a na psychické pohodě nám rozhodně nepřidává skutečnost, že právě jejich vlivem hoří lesy na několika místech planety, objevují se tornáda a povodně. „U nás v Česku nastal takový zlom v momentě, kdy české lesy napadl kůrovec. Lidé byli zvyklí chodit do krásných lesů, které poskytovaly stín, a najednou nebylo nic. Skutečnost, že se to neděje někde na druhé straně zeměkoule, ale za vaší chatou nebo v místě, kde jste trávili dětství, vám vnímání úplně změní,“ říká terapeut Martin Nawrath, který se během terapií zabývá mimo jiné i klimatickou úzkostí sužující jeho klienty.
Jak s klimatickou úzkostí bojovat, pokud ve vás série horkých letních dnů vzbuzuje spíš strach a nepříjemné pocity, než touhu vyrazit na koupaliště nebo do lesa? „Zafungovat může občanská nebo politická angažovanost, klidně i ve formě nějakého aktivismu. Abychom se necítili pouze jako pasivní oběti, nebo abychom viděli, že v tom nejsme sami,“ vysvětluje psychoterapeut Martin Nawrath a jedním dechem dodává: „Nebojte se také připustit si svoje emoce, ať už je to hluboký smutek, naštvanost, nebo vztek, a prožijte si je. Problém je totiž v tom, že je často prožívat nechceme, nebo je prožíváme nevědomě velmi impulzivním způsobem, takže se sice vybouříme, ale emoce přetrvávají. Pak můžeme klidně udělat i něco malého, velmi konkrétního, co nás posílí, a u čeho nebudeme mít pocit, že „krvácíme“ zbytečně a marně.
