Slavní s diagnózou dyslexie: Geniální vynálezce, legendární spisovatelka i milovaný herec
Všichni si pro své děti přejeme ten nejlepší start do života, a pokud se u nich vyskytnou jakékoliv potíže, můžeme z toho mít pěkné úzkosti. Poruchy učení se týkají odhadem asi 10 % populace a nevypovídají nic o inteligenci dítěte, které to může jednoho dne dotáhnout i mezi vědce či do politiky. Věděli jste, že se spekuluje i o tom, že dyslexii měli například Leonardo DaVinci, 28. prezident USA Woodrow Wilson nebo Albert Einstein? Začtěte se do příběhů, které dokazují, že dyslexie může znamenat i výhodu.
Dyslexie je specifická porucha s neurobiologickým původem a je nejčastější formou mezi poruchami učení. Projevuje se obtížemi při plynulém a přesném čtení, hláskování a rozlišování slov. Hlavní příčinou je narušené vnímání zvukové struktury jazyka (tzv. fonologický deficit), který nelze vysvětlit ani nižší inteligencí ani nedostatkem vzdělání. Následkem bývají potíže s porozuměním textu a omezené čtenářské schopnosti, což může negativně ovlivnit rozvoj dalších jazykových a vzdělávacích dovedností.
Dyslexii sice nelze „vyléčit“, ale existuje mnoho způsobů, jak zmírnit její dopady a usnadnit život dyslektikům a dyslektičkám. Klíčem je včasné rozpoznání potíží a celostní přístup, který kombinuje individuální terapii, přizpůsobení výuky a podporu ze strany rodiny. Přečtěte si inspirativní příběhy slavných lidí, kteří se zapsali do historie i navzdory tomu, že jsme za jejich života o dyslexii nevěděli tolik, co dnes.
Alexander Graham Bell (1847–1922)
Skotský vynálezce, vědec a pedagog neslyšících, který většinu života prožil v Kanadě a USA, se proslavil především vynálezem telefonu, na který získal patent v roce 1876. Významně se podílel také na zdokonalení fonografu. Jeho osobní zkušenost s poruchou učení i blízkost k neslyšícím (matka i manželka byly neslyšící) formovaly jeho celoživotní zájem o komunikaci a řeč.
Historikové věří, že byl tento vynálezce dyslektikem, zejména proto, že si jako dítě v tradičních školních předmětech (s výjimkou přírodních věd) vedl opravdu špatně. Maminka ho proto učila doma a jeho potíže se čtením a psaním ho vedly k rozvoji alternativních strategií. Musel se spoléhat na svou sluchovou paměť a do řešení problémů zapojovat velkou dávku kreativity, což mu později pomohlo s jeho vynálezy.
Agata Christie (1890 – 1976)
Tuto legendární stvořitelku slavného detektiva Hercula Poirota, si nejspíše nedokážeme představit jako někoho, kdo by měl mít potíže s textem. Učila se doma a číst zvládla už v pěti letech úplně sama, přestože se to od ní očekávalo až mnohem později. Vyprávění milovala od malička a v jedenácti letech začala psát vlastní příběhy a publikovat je v novinách.
Přitom o sobě mluvila jako o „nejpomalejší z rodiny“. Měla totiž potíže se psaním i pravopisem, žila s dysgrafií a pravděpodobně i s dyslexií, psaní bylo pro ni natolik obtížné, že si například neuměla správně vyplnit šekovou knížku. Ani poruchy učení jí však nezabránily stát se legendou detektivního žánru a nejprodávanější spisovatelkou v historii. Její knihy se prodaly ve více než čtyřech miliardách výtisků a nechává tak za sebou v prachu všechny ostatní autory a autorky.
Andy Warhol (1928 – 1987)
Významný americký umělec a klíčová postava pop-artu, směru, který spojoval umění, reklamu a kult celebrit. Tvořil snad všemi způsoby, od malby a grafiky přes film až po počítačové umění, a významně ovlivnil vizuální kulturu 20. století. Byl také plodným filmařem a autorem několika knih. Přestože mu nikdy nebyla oficiálně diagnostikována, mnoho odborníků věří, že Warhol měl dyslexii.
Životopisci poukazují na opakující se a výrazné pravopisné chyby v jeho osobních zápiscích (např. „vedio“ místo „video“ nebo „tailand“ místo „Thailand“), jako na možný důkaz poruchy učení. V té době se ale dyslexii nevěnovalo tolik pozornosti, co dnes. Jako argument, který hovoří proti Warholově dyslexii, je fakt, že vyrůstal v domácnosti, kde se mluvilo rusínsky. Na vysoké škole mu každopádně s psaním často pomáhaly spolužačky, i tak ale nezvládl jeden z povinných jazykových předmětů. Jeho potíže s psaným projevem však nijak neomezily jeho výtvarný talent, naopak, jeho netradiční pohled na svět se stal základem jeho ikonického stylu.
Erna Solberg
Její jméno si možná nevybavíte. Jde o bývalou norskou premiérku (2013 – 2021), která se narodila v roce 1961 v Bergenu v dobře situované rodině. Ve škole zápasila s učením a v 16 letech jí byla diagnostikována dyslexie. Ačkoli její výsledky nebyly ideální, byla známá jako komunikativní studentka s přirozeným vůdčím talentem. Už na střední škole se zapojila do veřejného dění a po maturitě vystudovala sociologii, politologii, statistiku a ekonomii na Univerzitě v Bergenu, kde zároveň vedla studentskou organizaci Konzervativní strany. Tato zkušenost jí později pomohla stát se předsedkyní strany, kterou vede od roku 2004.
Navzdory úspěchům čelí i kritice. Když se na její facebookové stránce objevil příspěvek s pravopisnou chybou, jeden z komentujících ji „poradil“, že by si měla pořídit lepší asistenty. Solberg mu hrdě odpověděla: „Jsem dyslektik a píšu si to sama.“ Její otevřenost a sebevědomý přístup jsou důkazem, že i s dyslexií se dá dosáhnout úspěchu i ve vrcholných politických funkcích.
Keanu Reeves
Neo z Matrixu nebo John Wick se narodil o tři roky později než Erna Solberg a přesto si s dyslexií vytrpěl ohromné těžkosti. Čtení pro něj bylo tak náročné, že ve třídě často jen předstíral, že rozumí, aby zapadl. Tato dovednost se mu ale později nečekaně hodila v herectví, kde „hraní“ a přizpůsobivost patří k žádaným schopnostem. Reeves byl kvůli problémům s učením dokonce vyloučen z jedné ze škol, přesto si kolem 15 let objevil vášeň pro herectví, zejména pro Shakespeara, a postupně se začal herectví věnovat naplno. Jeho způsob učení byl spíše vizuální a fyzický, což dobře ladí s hereckou profesí. I když mu škola nedávala prostor vyniknout, nakonec si našel cestu, jak svůj talent a způsob vnímání světa naplno využít.
