Nelíbí se vám vykroužkované političky? Zaveďme kvóty a mužům se psychicky uleví (Komentář)
Do sněmovny se opět dostal historický počet žen, a lidem se to opět nelíbí. Někteří muži byli kyselí hned po volbách, protože je vykroužkované kolegyně přeskákaly na kandidátkách, a na internetu se to hemží urážkami. Jak trefně uvádí komiksový strip brněnských docentek Duo docentky: „Jedním z argumentů pro kvóty bylo, že může přijít doba, kdy budou zajišťovat férové zastoupení mužům“. Co dalšího by mohli muži získat díky kvótám?
Letošní volby se nesly v duchu kroužkování a sněmovnu tak nyní tvoří z jedné třetiny ženy. Někteří lidé na sociálních sítích upozorňují na „neférovou“ kampaň Zakroužkuj ženu, která vznikla před minulými volbami. Těžko říct, zda už tehdy opravdu přispěla k navýšení počtu žen ve sněmovně, vzhledem k tomu, že se jednalo o nárůst zhruba o 2 procenta, je ale docela možné, že iniciativa sklízela ovoce právě až v letošních volbách. Voliči a voličky si před čtyřmi lety zažili, jak masivně dokážou preferenční hlasy zamíchat pořadím na kandidátních listinách, když například Piráti ostrouhali v koalici se STAN.
Skupina Zakroužkuj ženu se nikdy nesnažila „přemlouvat bábu“, nebo přesvědčovat voliče, že by snad teď šlo o všechno. Nesnažila se nikoho očerňovat a vést nefér kampaň. Měla jen jednoduchou prosbu a věcné argumenty k tomu, abychom v rámci své vybrané strany, které podle všeho důvěřujeme, pomohli ke zvolení ženám. Těch je v populaci polovina, ale poměr sil v Parlamentu tomu neodpovídá.
V Česku chybí kvóty, podle kterých by se kandidátní listiny musely sestavovat například metodou zipování, kde ženu střídá muž a tak dále. Většina stran se o rovné zastoupení sama o sobě moc nezajímá a žen do sněmovních voleb nominuje v posledních letech v průměru okolo 30 procent. Odpůrci kvót ale dlouhá léta tvrdí, že jsou diskriminační nebo dokonce nedemokratické. Jde ale vůbec o demokracii, když strany samy o sobě nedokážou nabídnout dostatek ženských zástupkyň, aniž by je museli voliči a voličky hledat s lupou a propiskou?
Pánský klub
Vyrůstala jsem v 90. letech, kdy nově nabytá svoboda znamenala hlavně hodně porna v trafikách, a to třeba i před naší základní školou. Kvůli komunistické minulosti jsme se vyhnuli několika vlnám společenského zděšení a úzkosti okolo posilování svobod a práv žen. Například po druhé světové válce muže štvala rostoucí nezávislostí pracujících žen, v 80. letech zase jejich rostoucí ambice ve šplhání po korporátním žebříčku.
Tohle zděšení jsme tak dostali hezky naráz v jednom balíčku a s feminismem se nedokážeme vyrovnat doposud. Je to pro nás sprosté slovo, i když ženy mají častěji vysokoškolské vzdělání a jedna z posledních věcí, která jim zabraňují muže převálcovat i na vyšších postech jsou takzvané pánské kluby. Nebo to, že si dokážou představit i život mimo pracovní dobu a nechtějí, aby se jim rozpadla rodina či dokonce zdraví.
„Já si myslím, že ženy do politiky do jisté míry patří, vždycky je podporuju na všech kandidátkách a rád jsem se přišel podívat,“ říká Marek Benda ve videu ze setkání Dámského klubu ODS. Muž, který je dohromady 33 let profesionálním poslancem, si myslí, že ženy do politiky patří „do jisté míry“. Jistá míra je po letošních volbách 33,5 % ve sněmovně a 21 % v senátu. Parlament tak pánským klubem zůstává i nadále. A jak se v takovém prostředí dá pracovat, ukázaly nekonečné obstrukce na jednání sněmovny, které svou délkou bořily rekordy.
Začátkem roku 2025 oznámily poslankyně Martina Ochodnická, Marie Jílková a Klára Kocmanová odchod z politiky. Důvodem byl právě nefunkční systém sněmovny, zejména chaotický jednací řád, který znemožňuje sladit práci s rodinou. Přiznaly, že by v politice rády pokračovaly, ale v současných podmínkách to prostě nejde. To, že neovnováha mezi pracovním a soukromým životem snižuje pracovní efektivitu už je jen třešničkou na smutném dortu z poslanecké kantýny. Klára Kocmanová navíc upozornila, že takový režim má dopad i na zdraví a vztahy s blízkými, na zdravotní neúnosnost si stěžovala i odcházející předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Pokud by se zavedly kvóty a ženy tak měly možnost zasáhnout ještě dřív, než si mužští poslanci zlikvidují poslední kousky zdravíčka, nejspíš by to zlepšilo život všem.
Stará dobrá mizogynie
Na přelomu tisíciletí se ve stánku u školy objevila na přední stránce bulváru nahá předsedkyně sněmovny Petra Buzková, vyfocená o dovolené paparazzi. Bylo to rok poté, co se stala terčem očerňující kampaně známé jako „Olovo“, kvůli své kritice tehdejšího premiéra Miloše Zemana. Její pověst měly zničit fámy o prostituci, týrání dcery nebo o vazbách na StB. Oplzlých narážek na její tělo se kromě bulváru nevyhýbali ani její političtí oponenti, ani spolustraníci. Vadily jim i naprosté maličkosti, například její nalakované nehty.
Očerňovací kampaně, sexistické narážky od kolegů z poslaneckých lavic, výhružky znásilněním nebo smrtí bohužel nezůstaly minulostí. Daří se jim vesele dál a těžko říct, jestli se jich vůbec někdy zbavíme. Vezměte si třeba, kolik toho lidé už napsali k zevnějšku bývalé (a možná i budoucí) ministryně financí Aleny Schillerové. Nejčerstvějším terčem urážek za to, že je prostě žena, se stala na sociálních sítích „vykroužkovaná“ Julie Smejkalová ze STAN, která umí zatím na jedovaté poznámky pohotově reagovat. Bohužel podobné urážky nemíří jen na ni, ale na všechny mladé ženy. Vytváří atmosféru, ve které jsou takové útoky normalizované.
Být totiž v Česku ženou a nedejbože uspět ve volbách, se neodpouští. Představte si tu kolektivní úlevu, kdyby kvóty udržely politické síly mezi muži a ženami pěkně půl napůl a lidé by si ušetřili spousty nervů a námahy s tím, aby ještě před první schůzí sněmovny vymýšleli urážky na nově zvolené poslankyně. Navíc by tím odpadlo riziko definitivní apokalypsy pro některá ega, když by snad tímto kroužkovacím tempem příští dekádu ženy obsadily více než polovinu poslaneckých křesel. Pokud by ani tohle nezabralo na splašenou nenávist k ženám (protože kvót se tu bojíme, jako čert kříže), vždycky můžeme zavést volbu ze všech nejdemokratičtější a ušetříme si tím kromě nervů i peníze za kampaně: náhodný los, jak se to dělalo ve starověkém Řecku.
