Sladká lež nikotinu: Cigareta neuklidňuje, jen zažene bouři, kterou zasela
Chemická iluze klidu, který trvá jen krátce, šidítko, po němž začneme snadno bažit. Nikotin je jednou z nejmocnějších drog moderní civilizace.
Na počátku byl list. Zelený, nahořklý, neznámý. Domorodé kmeny v Jižní Americe jej sušily, pálily a vdechovaly jeho dým při rituálech, a když Kryštof Kolumbus přistál u břehů Nového světa, přinesl poté tento list s sebou do Evropy. Tabák. Nejprve byl vítán jako zázračná bylina, v níž lidé viděli lék na bolesti, migrény i mor. Francouzský diplomat Jean Nicot, podle něhož byl později pojmenován jak rostlinný rod Nicotiana, tak i samotná účinná látka „nikotin“, jej v 16. století doporučoval přímo královně. Tehdy ještě nikdo netušil, že se uvnitř křehkých listů skrývá jedna z nejmocnějších drog moderní civilizace.
První, kdo dokázal oddělit nikotin jako čistou chemickou látku, byli v roce 1828 němečtí vědci Wilhelm Heinrich Posselt a Karl Ludwig Reimann. Mladý lékař s chemikem z univerzity v Heidelbergu extrahovali z tabákových listů bezbarvou olejovitou tekutinu se silným účinkem na nervový systém a přitom si rychle uvědomili, že drží v rukou prudký jed.
Dali mu název a označili ho za látku s dramatickým účinkem na živý organismus. Malé množství působilo povzbuzení, větší přivodilo závratě, zvracení, až paralýzu dýchacího centra. Byl to začátek nové éry: Z botanické tradice se stal vědecký fakt, z omamného kouře přesně vážený jed. Nikotin si tímto okamžikem začal psát svou vlastní historii – v laboratořích, soudních síních i v plicích milionů kuřáků.
Mistr iluze
Říká se, že cigareta uklidní. Pomůže soustředit se. Uleví od stresu. A právě v tom tkví její největší klam. Nikotin, hlavní účinná látka v tabáku, má pozoruhodnou schopnost: Dokáže přesvědčit mozek, že přichází záchrana – i když je to právě on, kdo předtím tísnivý pocit vyvolal. Jak to funguje? Po potáhnutí z cigarety vstoupí nikotin do krevního oběhu a během několika vteřin se dostane do mozku. Tam aktivuje receptory určené pro přirozený neurotransmiter acetylcholin a roztočí chemický kolotoč. Vyplaví se dopamin (pocit odměny), serotonin (zlepší náladu), noradrenalin (zvýší bdělost), endorfiny (přichází úleva) i adrenalin (tělo vyhlásí pohotovost). Výsledkem je krátkodobý pocit, že „všechno je zase v pořádku“.
Ale tady začíná ten podvod. Nikotin neuklidňuje, pouze odstraňuje abstinenční příznaky, které sám způsobil. Mezi cigaretami hladina nikotinu v těle klesá a mozek zvyklý na jeho přítomnost vyšle signály nepohody: podrážděnost, neklid, ztrátu soustředění, někdy i úzkost. Ve chvíli, kdy si člověk zapálí, přichází úleva, ale nikoli proto, že by nikotin léčil stres. Pouze krátce opraví biochemickou nerovnováhu, kterou předtím sám vytvořil. Je to, jako kdyby někdo nejprve rozbil okno a pak se nechal oslavovat za to, že ho zasklil.
Právě proto je nikotin tak zrádný. Dává iluzi bezpečí, zatímco si podmaňuje neurochemii mozku. Funguje rychle a účinně, ale ne jako přítel, spíš jako manipulátor. Navozuje falešný pocit pohody, který se s každou další cigaretou stává méně o radosti a více o přežití. V mozku kuřáka totiž postupně dochází k přestavbě: Receptory se množí, aby pokryly neustálý přísun látky, a mozek si vytváří „nové nastavení“, kde nikotin není výjimkou, ale nutností.
A tak zatímco zvenku to vypadá jako uklidnění, uvnitř běží tichý boj. S každým potáhnutím se posiluje závislost – fyzická i psychická. Člověk čím dál méně kouří pro radost a čím dál více proto, aby zvládl vůbec být. Kouření tedy neřeší stres, vytváří jeho cyklus. Je to past, která se zamaskovala jako úleva. A přestože se tělo při dávce nikotinu může dočasně cítit lépe, platí za to nepohodlím, které přichází, jakmile účinek odezní.
Na začátku může být cigareta „pomocí v těžké chvíli“. Ale velmi rychle se z pomocníka stane břemeno. A čím déle člověk kouří, tím těžší je poznat, že klid, který přichází po cigaretě, není návrat do pohody, ale jen konec předchozí krize, kterou nikotin sám způsobil. Nikotin je mistr iluze. Nabízí pocity, které si člověk může vytvořit i bez něj – jen o něco pomaleji, ale trvaleji.
Když si mozek nerozumí s tělem
Závislost často začíná jako pokus o úlevu. Potáhnout si, když je toho moc. Když se člověk cítí sám, přetížený, prázdný. Jenže právě tam začíná problém. Nikotin patří mezi psychostimulační látky. Po jeho užití dochází k aktivaci stresové osy organismu, z kůry a dřeně nadledvin se uvolní stresové hormony kortizol a adrenalin. Tělo se dostává do stavu zvýšeného napětí, cévy se stahují, tep stoupá. Mozek na to však reaguje jinak. V centru odměny se vyplaví velké množství dopaminu, což kuřák vnímá jako krátkodobou euforii, uvolnění a zlepšení nálady.
„Psychika je po užití nikotinu uvolněná, ale tělo je v napětí,“ vysvětluje adiktolog Adam Kulhánek, vedoucí Centra pro výzkum a prevenci užívání tabáku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Tento nesoulad je jedním z důvodů, proč je nikotin tak záludný. V organismu obecně vyvolává stresovou reakci, ale mozek vyhodnocuje situaci jako zklidnění. Vnitřní disharmonie se může proměnit ve spouštěč. „Nikotin u pacientů trpících úzkostmi může být spouštěčem dekompenzace – důvodem rozjetí akutní úzkosti, nebo dokonce panické ataky,“ upozorňuje Adam Kulhánek. Jinými slovy – to, co mělo pomoct, může paradoxně zhoršit stav, který se kuřák snaží zvládnout.
Sebemedikace? Kontraproduktivní!
U lidí s depresí je tento efekt ještě výraznější. Nikotinové výkyvy, tedy prudký nárůst dopaminu po cigaretě následovaný poklesem, cravingem čili bažením po návykové látce a abstinenčním propadem, vedou k destabilizaci psychického stavu. Kuřák se tak může dostávat do nepřetržité smyčky výkyvů nálad, kde je každá cigareta reakcí na propad, který sama způsobila.
Zvlášť nebezpečný je nikotin v období dospívání. Mozek mladých lidí je v procesu vývoje a mnohem citlivější na neurotoxické látky. „Užívání nikotinu v dospívání může vést ke zhoršení kognitivních funkcí, poruchám impulzivity, výkyvům nálad a poruchám spánku,“ varuje Adam Kulhánek. Moderní formy jako e-cigarety přitom tento účinek nemírní, pouze jinak voní.
Psychicky zranitelní lidé často sahají po cigaretě jako po sebemedikaci. Ale i tady se z úlevy stává hrozba. „Kouření u psychiatrických pacientů vede k destabilizaci psychického stavu. Kouř navíc negativně ovlivňuje vstřebávání psychiatrických léků,“ dodává adiktolog.
Odpovědí jste vy
Nikotin se vydává za klid, ale živí neklid. Nabízí falešný pocit jistoty, zatímco dál prohlubuje psychické napětí, závislost a chemickou rozkolísanost. A čím déle působí, tím víc odvádí člověka od možnosti najít skutečný klid v sobě samém.
Týká se to i vás a hledáte cestu ven? Meditace, dechová cvičení, přírodní podpora, ale i pomoc adiktologa či terapeuta – to všechno může být součástí návratu k psychické rovnováze. Nikotin není odpověď. Odpovědí jste vy.
Zdroje: National Institute on Drug Abuse, National Health Service, autorský rozhovor
