Duševní poruchy sdílejí společné genetické kořeny. Revoluční studie může zefektivnit léčbu
Možná to znáte z vlastní zkušenosti, když bojujete s úzkostí, může se k ní časem přidat i deprese. Podle statistik z roku 2018 navíc platí, že více než polovina lidí, kterým je diagnostikována jedna psychiatrická porucha, se během života dočká druhé nebo třetí diagnózy. Celých 41 % lidí pak splní kritéria dokonce pro čtyři a více poruch.
Proč se tyto psychické potíže tak často „nabalují“ na sebe? Na to odpovídá rozsáhlá globální genetická studie publikovaná v prestižním vědeckém časopise Nature. Vědecký tým porovnával genetický materiál od více než 1 milionu lidí s psychickou diagnózou a 5 milionů zdravých jedinců. Výsledky ukazují, že duševní nemoci nejsou izolované ostrovy, ale sdílejí hluboké biologické základy.
Vědci a vědkyně odhalili stovky genetických variant, které jsou společné pro více různých onemocnění. Místo toho, aby 14 zkoumaných psychiatrických stavů existovalo zcela nezávisle, dělí se podle DNA do pěti hlavních rodin (klastrů):
- Internalizační stavy: Typicky deprese, úzkosti a PTSD.
- Kompulzivní poruchy: Stavy projevující se nutkavým chováním, jako je obsedantně-kompulzivní porucha (OCD), anorexie nebo Tourettův syndrom.
- Neurovývojové poruchy: Například ADHD nebo autismus.
- Poruchy při užívání návykových látek: Závislosti na různých substancích.
- Schizofrenie a bipolární porucha: Toto zjištění je obzvláště revoluční. Psychiatrie historicky vnímala tyto dvě nemoci jako naprosto odlišné a lékaři je pacientům téměř nikdy nediagnostikovali zároveň. Studie však ukázala, že 70 % genetických informací mají schizofrenie a bipolární porucha společných.
Co se děje v mozku
Hlavní přínos této studie shrnuje její spoluautor Andrew Grotzinger, PhD, docent psychologie a neurovědy: „V současné době diagnostikujeme psychiatrické poruchy na základě toho, co vidíme v ordinaci, a mnoha lidem je diagnostikováno více poruch najednou. To může být pro pacienty skličující a komplikuje to léčbu. Tato práce poskytuje dosud nejlepší důkazy o tom, že věci, kterým dnes dáváme různá jména, jsou ve skutečnosti poháněny stejnými biologickými procesy.“
Díky detailnímu zkoumání DNA vědci dokázali přesněji ukázat, jaké biologické procesy v těle za jednotlivými skupinami nemocí stojí. U schizofrenie a bipolární poruchy hrají hlavní roli geny, které ovlivňují tzv. excitační neurony, tedy mozkové buňky, které mají na starosti přenos signálů a komunikaci mezi ostatními neurony.
U deprese a úzkostí se zase ukázaly jako klíčové geny řídící oligodendrocyty. To jsou speciální podpůrné buňky, které pomáhají chránit, izolovat a udržovat v kondici celou „mozkovou kabeláž“. Ukazuje se také, že některé sdílené genetické faktory ovlivňují vývoj mozku už velmi brzy, dokonce během vývoje plodu v děloze, zatímco jiné se projevují až později v dospělosti.
Méně léků, cílenější léčba
Podle autorů studie je zatím příliš brzy na to, aby lékaři okamžitě měnili zavedené diagnózy. Data by však měla výrazně promluvit do chystané aktualizace Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, což je hlavní celosvětová příručka pro psychology a psychiatry. Cílem je vytvořit nový, biologičtější způsob chápání duševního zdraví, který by pacientům přinesl úlevu od hrstí léků. Jak uzavírá doktor Andrew Grotzinger: „Identifikací toho, co je u těchto poruch společné, můžeme snad přijít se strategiemi, jak se na ně zaměřit jiným způsobem. Takovým, který nebude vyžadovat čtyři samostatné pilulky nebo čtyři samostatné psychoterapie.“
