Paricida: Když děti zavraždí své rodiče
„Vy mě jednou přivedete do hrobu,“ burácíme občas na své rozjívené ratolesti. Ani ve snu by nás totiž nenapadlo, že by na nás snad opravdu vytáhly zbraň a ukončily náš život. Co se otcovrahům a matkovrahům honí hlavou? A jaké jsou jejich důvody?
Vražda rodičů je zločin, který lidi fascinuje minimálně už tak dlouho, co existují písemné záznamy. Není divu, že nás podobný skutek přitahuje a nutí přemýšlet. Pachatelé totiž porušují dvě základní morální pravidla, která nám přikazují ctít život a ctít své rodiče. Každý si jistě vzpomene, co jsme se ve škole učili o Oidipovi nebo Bratrech Karamazových od Fjodora Dostojevského. Mýty a literatura ale nevystihují celou šíři problematiky, které se věnují lidé z oborů psychologie, kriminalistiky i psychiatrie.
V Česku i ve světě jde o ojedinělé, ale mediálně výrazné případy a každý z nich má svůj konkrétní psychologický a sociální kontext. V Západním světě se jejich četnost odhaduje na 2–5 % ze všech vražd (dle země) a pachatelé se dělí do dvou kategorií: mladiství (ve věku 8–24 let) a dospělí (od 25 let). Protože situace těchto pachatelů se časem mění a u mladistvých může hrát svou roli i fyzická a duševní nezralost.
Motivy k vraždě rodičů
Motivace k usmrcení matky (matricidě) nebo otce (patricidě) je vždy individuální a komplexní. V 90 % bývají pachateli synové. Ti jsou buď duševně nemocní, delikventní, anebo se jedná o zneužívané mladistvého, který nevidí jiné východisko ze své situace. Zajímavostí je, že výzkum z roku 2019 provedený pro americký Institut pro prevenci vražd rodičů tvrdí, že jen 8 % lidí do 24 let vraždí své rodiče kvůli předchozímu zneužívání. Jiné (a bohaté) zdroje z minulých let naopak uvádí zneužívání jako nejčastější motiv (až 90 %). I to částečně ilustruje, jaké rozpory se dají najít v datech o takto výjimečném zločinu, a o jak nejednoznačnou rodinnou i psychologickou situaci se jedná.
U dospělých i mladistvých vrahů můžeme nalézt kromě již uvedených motivů i další typické důvody, jako vraždu v afektu, žárlivost, mstu, finanční motivaci, touhu po jiném životě, nenávist, vyhnutí se trestní odpovědnosti, dosažení sexuálního uspokojení, odstranění „nepohodlného“ rodiče a jiné.
Dalším zajímavým faktem také je, že mladiství pachatelé těchto vražd většinou nevykazují dřívější sklony k násilí a nemají problémy se zákonem. Někteří mohou mít poruchy osobností, jejich diagnózu ale ztěžuje věk. Například antisociální poruchy osobnosti (jako psychopatie, sociopatie) se nedají diagnostikovat před dosažením 18 let. Přibližně jedna čtvrtina mladistvých pachatelů v USA využívá komplice a ve většině případů má tendenci zabíjet v nekonfrontačních situacích, tedy když je rodič otočený zády, když spí nebo pracuje na počítači apod.
Nejvýjimečnější případ
Extrémně neobvyklý případ z moderních let představuje Sarah Marie Johnson, americká žena, která teprve jako šestnáctiletá dívka zavraždila v roce 2003 svého otce i svou matku. Paricida je sama o sobě výjimečný zločin, natož dvojitá paricida spáchaná ženou. Podle Todda Granda, který vystudoval komunitní poradenství, ale svůj obor nepraktikuje, ale věnuje se hlavně popularizaci psychologie na sociálních sítích, se ve Spojených státech za posledních 25 let objevilo méně než 5 podobných případů, a všechny byly motivovány předchozím zneužíváním.
Sarah Marie Johnson ale vraždila proto, že jí její rodiče zakázali o dva roky staršího přítele. Svou roli mohla sehrát i finanční motivace v podobě životních pojistek rodičů. Dívka netrpěla psychózou, ani neměla dřívější sklony k násilí, diagnostikována ji ale byla chronická deprese a sebevražedné sklony. Odborníci, kteří Sarah Marii posuzovali, následně u soudu vypověděli, že má vysokou pravděpodobnost rehabilitace. Přesto byla nakonec odsouzena ke dvěma doživotím bez možnosti odvolání.
Z Českého prostředí si možná jako mediálně nejznámějšího pachatele paricidy vybavíte také velmi ojedinělý případ spojený s jednou z nejhorších masových střeleb v moderních dějinách Evropy. Čtyřiadvacetiletý muž, který v prosinci 2023 zavraždil 14 lidí na Filozofické fakultě UK v Praze, protože se chtěl mstít společnosti, před odjezdem z domova na místo činu zavraždil svého otce. Pachatel se v minulosti léčil s psychickými problémy a znalecký posudek ho popsal jako člověka se schizoidní osobností. Na místě činu spáchal sebevraždu.
Jistě by vás zajímalo, zda se dá těmto činům nějak předcházet, nebo na co si dávat pozor, pokud nechceme vychovat vraha. Bohužel nic není tak jednoduché, jak bychom potřebovali. Například studie z roku 2007 uvádí, že samotné sklony k násilí nejsou spolehlivým ukazatelem toho, že mladistvý v budoucnosti spáchá vraždu. Svou roli ale hraje násilí ze strany rodičů. I kdybychom ale znali přesný recept na to, jak zločinům předcházet, vždycky se objeví výjimky, které se nevejdou do žádných tabulek ani výzkumů. Důležité je proto věnovat pozornost psychické kondici mladých lidí a poskytnout jim včasnou pomoc. Nic lepšího ani dělat nemůžeme.
