Nemusí jít o život, na Lince bezpečí hledají děti i rozhovory bez předsudků
Co můžete udělat pro psychickou pohodu svého dítěte, aniž byste měli jakoukoli odbornost? Dejte mu číslo na Linku bezpečí, která už třicet let pomáhá dětem a mladistvým v krizových situacích, ale také s každodenními starostmi a problémy, s nimiž si nevědí rady.
Linku bezpečí asi není třeba dlouze představovat. Pokud jste vyrůstali v devadesátých nebo nultých letech, víte moc dobře ze žákovské knížky i plakátů na nástěnkách škol, že magické číslo 116 111 jste mohli vytočit v případě, kdy jste měli potíže, se kterými jste si neuměli poradit a nechtěli jste je svěřovat rodičům. Málokdo už ale ví, že Linka bezpečí není jen krizová linka, na kterou mohou děti a studující do 26 let volat výhradně v případě, že už jde opravdu o život nebo o rozum. Poradí volajícím i s problémy v kolektivu, se vztahy, vysvětlí, co znamenají výrazy, na které se stydí zeptat rodičů. Pod číslem 606 021 021 najdete Rodičovskou linku, na kterou se mohou obrátit všichni, kteří pečují o děti, se kterými si nevědí rady, nebo o ně mají strach.
Říct si o pomoc není selhání
Za zavolání by se přitom rodiče neměli stydět, a především by neměli mít pocit, že selhali, pokud se na Linku bezpečí obrátí jejich děti. Naopak. „Bylo by skvělé, kdyby rodiče s dětmi probírali, že existuje nějaká linka, která má kapacitu probírat jejich složitosti,“ říká koordinátorka Linky bezpečí a psychoterapeutka Radka Liebezeitová a dodává: „Protože i my z vlastní zkušenosti víme, že s cizími lidmi se nám často mluví snadněji, bez předsudků, beze strachu, že někoho, ke komu máme blízký vztah, zklameme, zraníme, nebo dokonce ztratíme.“
Ostatně, i když se svými potomky máme sebelepší vztah, založený na důvěře a vzájemném respektu, existují témata, která se ani jedné straně nemusejí rozebírat zrovna příjemně, například otázky týkající se sexu. Pokud víte, že o něčem neumíte mluvit, nebo třeba nemáte dostatečné psychologické znalosti, můžete potomkovi navrhnout: „Hele, s tímhle si ani já sám*sama nevím rady, pojď, zavoláme tam spolu,“ nebo zkrátka jen vytočíte číslo a poskytnete svému dítěti soukromí. Jste dobrý rodič jednoduše už z toho důvodu, že se vám dítě svěřilo a vy jeho problém nebanalizujete, ale řešíte. Nikdo od vás nemůže chtít, abyste si věděli rady se vším na světě.
Když se vám vaše dítě nesvěří, je „jenom“ smutné, pozorujete u něj změny chování, nekomunikuje a vy už opravdu nevíte, kudy kam, nestyďte se naopak vy zavolat na Rodičovskou linku. Terapeuti, psychologové a psychiatři, obzvlášť ti dětští, jsou v dnešních dnech nedostatkovým zbožím, a pokud už mají kapacitu a nabídnou vám termín, může být čekací doba klidně i půl roku. Na Rodičovské lince bezpečí vám ale telefon zvednou každý den. „Konzultanti na lince jsou dostatečně zkušení, aby vás dokázali provést procesem toho, co se vám děje. Klíčová je v tomto případě práce s emocemi. Rodiče, ale i prarodiče nebo pěstouni, zkrátka lidé, kteří se o děti starají, k nám často volají v momentě, kdy už jsou opravdu v krizi, něco mnohokrát vyzkoušeli, nic nefungovalo a oni jsou často ve stavu naprostého zahlcení tím, co prožívají a samozřejmě plni velkých obav. Takže velký díl pomoci spočívá v tom, že je naši konzultanti nechají mluvit, svěřit se se svou situací a odplavit nashromážděné emoce. Ošetří to, co jim volající říkají, pomohou situaci zpřehlednit a společně naplánují další kroky, které se dají udělat,“ vysvětluje Radka Liebezeitová.
Jenom se vypovídat
Podobně jako u dětí si ale nepředstavujte, že na Rodičovskou linku musíte volat až v momentě, kdy u dítěte objevíte řezné rány, nebo u něj zpozorujete sebevražedné tendence. I myšlenka „moje dítě je smutné a bojím se, abych něco nepodcenil*a,“ je naprosto validní a na linku patří. Často vám totiž pomůže už jen to, že se o své situaci budete bavit s někým, kdo je sice cizí člověk, ale má za sebou bohatou psychologickou praxi. Utřídíte si myšlenky a třeba si ujasníte, co potřebujete a co budete dělat.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Pokud se svým dítětem například už několik týdnů řešíte jeho sexuální orientaci, tak ačkoli to u vás doma není zdrojem stresu, napětí nebo hádek, neznamená to, že situace na vás jako na rodiče nemá žádný dopad. „I když vám nezáleží na tom, jestli vaše dítě bude chodit s holkama nebo s klukama, a chcete především, aby bylo šťastné, skutečnost, že to s vámi řeší a sdílí, znamená, že se ujišťuje. Vy pořád opakujete, že jste tady pro něj, že za vámi vždy může přijít. Ono se pořád vrací, protože si není jisté a vy stojíte a držíte, ale kdo drží vás? Rodičovská linka je tu právě proto, abyste to měli komu říct. Místo, kam můžete přenést vlastní nejistotu, kde vás mohou ujistit, že to děláte dobře a že v tom máte pokračovat tak, jak to máte nastavené, protože spolu máte evidentně hezký vztah. A že zanedlouho třeba může přijít jiné téma a tohle se bude zdát jako marginální. Žádný problém, který vás trápí, není dost banální na to, abyste k nám nemohli zavolat,“ zdůrazňuje Radka Liebezeitová.
Každá rodina je jiná
Univerzální návod, jak daný problém řešit, ale samozřejmě nečekejte. „Každý příběh má svoje parametry, takže když k nám například zavolá vyděšený rodič, který svému dítěti třeba otevřel chat s kamarády a zjistil, že si posílají fotky, na kterých se sebepoškozují, začne se v něm odehrávat strašná spousta věcí,“ popisuje koordinátorka prevence Linky bezpečí. „Má vztek a současně obrovský strach, které zaplavují všechno racionální myšlení. Často je první reakcí direktivní – takhle teda ne, končíš s kamarádkama, končíš s telefonem. Právě to se snažíme ošetřit a udělat další kroky, protože každý příběh má svoje individuální možnosti. Zjišťujeme, jaký vztah s dítětem rodiče mají, jestli jsou rozvedení, kdo má dítě v péči, vymýšlíme, jakým způsobem hledat pomoc. Samozřejmě, pokud má dítě sebevražedné tendence nebo rozjetou mentální anorexii, tak se to jedním rozhovorem nejspíš nezmění, ale můžete se bavit o tom, jakým způsobem a kde hledat pomoc a jak to můžete společně zvládnout.“
Prevence do uší
I těm, které momentálně díkybohu nic netrápí a poradit nepotřebují, Linka bezpečí nabízí pomocnou ruku, a to například v rámci prevence formou podcastů. „Prevence má podle nás jednoznačně svoje místo v péči o duševní zdraví a může fungovat obzvlášť dobře u dětí před pubertou,“ vysvětluje Radka Liebezeitová pozadí vzniku podcastu Utržené sluchátko, který je určený dětem zhruba od osmi do jedenácti let. Každá epizoda je samostatným tříminutovým příběhem popisujícím běžné starosti, které řeší drtivá většina dětí na základní škole. Například co dělat, když se s námi najednou přestane bavit kamarádka, jak se zeptat rodičů na trapné otázky kolem dospívání, jak říct spolužačce, že se mi líbí, co dělat, když se mi nechce učit, když se rodiče hádají a nemají na nás čas. Podcasty jsou načtené přímo dětmi a jejich účelem je ukazovat svým posluchačům, že v tom opravdu nejsou sami. Že úplně stejné problémy jako oni řeší spousta dětí, zažívají u toho podobné pocity, a že ne vždycky jsou odpovědi na jejich potíže jednoduché. „Snažíme se sdělit, že ne vždycky to musí hned dopadnout skvěle, ale že třeba může jen přijít nějaká úleva, pokud si o tom promluvíme s rodiči, sourozencem nebo kamarádkou. A že i když to nedopadne tak, jak jsme si představovali, a jsme z toho zklamaní a smutní, tak to k životu zkrátka také patří,“ popisuje terapeutka.
Podcast Na tenké lince je pak určený rodičům, pečujícím osobám nebo pedagogům a týká se problematiky výchovy, duševního zdraví i všech témat, která souvisejí s dospíváním a ranou dospělostí. Jeho prostřednictvím se můžete dozvědět, jak se slušně rozvést, jak pracovat s tím, že jsou vaše děti na sociálních sítích, jak v pohodě zvládnout přijímačky. „V podcastu dost kopírujeme témata, se kterými nám volají děti. Ohledně sebepoškozování tak například řešíme, co můžeme dělat, když jsme třetí přihlížející, například kamarádka nebo kolegyně matky, jejíž dcera se poškozuje,“ vysvětluje Radka Liebezeitová, která má oba podcasty na starosti.
Linka bezpečí už třicet let ukazuje, že je připravena komukoli nabídnout pomocnou ruku. Pokud ji nebo Rodičovskou linku potřebujete, neváhejte zvednout sluchátko, napsat e-mail nebo využít chat. A pokud jste zrovna těmi šťastnými, kteří její služby nevyužijí, zvažte, jestli ji nechcete podpořit, aby mohla dál pomáhat těm, kteří se zrovna nacházejí ve svízelné situaci.
Když slovo pomáhá
Podcast Utržené sluchátko pro děti mezi 8. a 11. rokem radí vrstevníkům, jak si poradit s běžnými, pro rodiče možná někdy i banálními starostmi, které každý den zažívají. Na tenké lince naopak rodiče uslyší odborníky otevřeně mluvit o tématech, se kterými je na Lince bezpečí děti a dospívající kontaktují. Pomohou vám nahlédnout do samotné problematiky, pochopit, co a proč se děje, a také jak dál postupovat.
