Generační trauma může ovlivnit naše zdraví. Proč je dobré ho přeseknout?

Generační trauma

Generační trauma Zdroj: iStock

Iveta Mazáčová
Průvodce světem psychologie

Prožité trauma nám může otřást životem, existuje ale i trauma, které sami neprožijeme, a přece může mít vliv na naše psychické zdraví. Jak se s ním vypořádat a proč je dobré ho nepřenášet na další generaci?

Co je generační trauma?

Jako generační trauma nebo také transgenerační přenos se označuje trauma, které negativně působí na člověka, ačkoli ho sám na vlastní kůži nezažil.

Proč generační trauma vzniká?

Spouštěčů generačního traumatu může být řada, zpravidla se jedná o dlouhodobé problémy spojené s komunitou nebo rodinou. Zařadit sem můžeme:

  • diskriminaci nebo rasismus
  • sociální nerovnost
  • válku nebo přírodní katastrofu
  • zneužívání či týrání

V pokračování transgeneračního přenosu hrají roli naučené vzorce chování, které se přenášejí z rodičů na děti. Podle klinické psycholožky Melanie English ani nemusí jít o výrazné ovlivňování, může se jednat o skryté a neúmyslné náznaky, které dítě v tomto ohledu formují od velmi raného věku a trauma si nevědomě přisvojí.

Asi nejsilněji lze transgenerační přenos (generační trauma) vnímat u komunit, které si historicky prošly zásadními a hlavně negativními událostmi. Jedním z nejznámějších příkladů je holokaust. Podle studie z roku 2016 u dětí lidí, kteří přežili holokaust, došlo dokonce k epigenetickým změnám, které souvisejí se zvýšenou pravděpodobností vzniku deprese, úzkostí i PTSD. Ačkoli se tedy děti narodily až po druhé světové válce, zanechala na nich psychické následky. 

Jak se projevuje generační trauma?

  • vyšší náchylnost k psychickým problémům (úzkosti, deprese, projevy posttraumatické stresové poruchy)
  • vyšší náchylnost k chronickým onemocněním (imunitní nebo kardiovaskulární onemocnění)
  • problémy v mezilidských vztazích (emoční oploštěnost, neschopnost navázat důvěrný vztah)

Jak generační trauma překonat?

Pokud chceme přeseknout začarovaný kruh a nepřenést zátěž na své děti, je důležité začít u sebe a aktivně se snažit trauma pojmenovat a následně se s ním vyrovnat. Léčba vyžaduje pochopení celé problematiky, proto je namístě vyhledat pomoc odborníka. Jednou z cest je absolvování individuální psychoterapie, ta pomáhá se zpracováním traumatu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o problém týkající se jednotlivce, je vhodná i rodinná terapie.