Vidličky nalezeny v kuchyni: Lidé se sklony k narcismu častěji objektifikují ostatní
Polská studie přináší zajímavý pohled na to, proč někteří objektifikují jiné lidi. To znamená, že je vnímají spíš jako nástroje nebo objekty než jako plnohodnotné lidské bytosti s vlastními pocity, myšlenkami a autonomií. Studie, publikovaná v Current Issues in Personality Psychology, odhalila, že velký vliv má v tomhle osobnost.
Když někoho objektifikujeme, redukujeme ho na jeden aspekt (jako tělo, vzhled, užitečnost nebo jen jednu charakterovou vlastnost) a ignorujeme jeho jedinečnost. Přestože se o objektifikaci často mluví v kontextu sexualizace žen, objevuje se i v práci, politice nebo v běžném každodenním životě. Média (i ta sociální) a reklamy ji navíc často podporují tím, že lidi ukazují jako produkty, které mají být „hodnoceny“ nebo „spotřebovány“. Psychologicky je objektifikace zjednodušením. Složité lidské jedince proměňuje ve snadno uchopitelné kategorie, zároveň může sloužit k získání kontroly či odmítání takto objektifikovaných jedinců.
Proč někteří lidé vidí druhé jako věci?
Tým vědkyň pod vedením Kingy Lachowicz-Tabaczek zkoumal 372 dospělých Polek a Poláků (průměrný věk 34 let, převaha žen) prostřednictvím online dotazníků. Účastníci odpovídali na otázky o své osobnosti (tzv. Big Five), temných rysech (tzv. Temné triádě), pocitu, že mají nárok na zvláštní zacházení, ochotě vykořisťovat druhé i o tom, zda věří, že by lidé měli oplácet laskavost nebo křivdu.
Zatímco Big Five popisuje běžné rysy osobnosti jako svědomitost nebo extraverzi, Temná triáda se zaměřuje na ty části naší psychiky, které jsou spojeny s manipulací, sobectvím a bezohledností. I když se tyto rysy mohou objevit u kohokoli, jejich vyšší míra je spojena s průměrně horšími výsledky ve vztazích, práci i v etice. Patří sem:
- narcismus (silná potřeba obdivu, pocit výjimečnosti a často nadřazenosti ostatním)
- machiavelismus (tendence manipulovat druhými pro vlastní zisk bez ohledu na morálku)
- psychopatie (impulzivnost, nízká empatie a bezcitnost ve vztahu k ostatním)
Výsledky ukázaly jasný vzorec. Ostatní méně objektifikovali ti, kdo jsou příjemní, soucitní a důvěřiví, tedy lidé, kteří se zajímají o druhé a podporují pozitivní zpětnou vazbu (laskavost vyvolává laskavost). Také intelektuálně zvídaví lidé měli menší tendenci k objektifikaci, i když byl u nich tento efekt slabší. Naopak lidé se sklony ke zneužívání ostatních a ti, kdo cítí, že mají nárok na zvláštní zacházení, objektifikovali ostatní častěji. Temné osobnostní rysy (narcismus, psychopatie a machiavelismus) rovněž zvyšovaly náchylnost k objektifikaci. Narcisté touží po obdivu a cítí se nadřazeně, psychopati jsou impulzivní a bezcitní a machiavelisté manipulují ostatní pro svůj prospěch. Tito lidé si také častěji mysleli, že křivda by měla být oplácena, a muži byli náchylnější k objektifikaci ostatních o něco více než ženy.
Temnota v nás
Zajímavé je, že když výzkumnice zkoumaly všechny rysy najednou, ochotu objektivizovat předvídaly hlavně rysy jako vykořisťování druhých, pocit nároku na zvláštní zacházení, ochota k pozitivní reciprocitě, příjemnost, intelekt a pohlaví. Další „temné rysy“ už nepřidávaly nic navíc. Podle autorek studie se sklon k objektifikaci dá předvídat zejména tím, jak moc je člověk otevřený druhým, nakolik se zajímá o intelektuální podněty a zda má pocit, že si zaslouží privilegia bez zásluh.
„Lidé, kteří neochotně udržují pozitivní vztahy, mají vyšší nároky, sklony vykořisťovat ostatní a nízkou ochotu oplácet laskavost, jsou náchylnější k objektifikaci druhých,“ shrnula Lachowicz-Tabaczek. Zároveň ale upozorňuje, že jde o korelace a z výsledků nelze vyvozovat, že určité rysy vedou k objektifikaci automaticky.
