Když je vnitří oko slepé: Proč si lidé s afantazií nikdy nepředstaví rokvetlou louku?
Dokážete si představit rozkvetlou louku, svoji kočku nebo obyčejný pomeranč? Pokud ano, patříte k většině, které nedělá problém si v mysli vytvořit více či méně realistický obraz konkrétní věci. Jsou ale lidé, kteří tuto schopnosti nemají, potýkají se totiž s takzvanou afantazií. O co jde?
Afantazie se popisuje jako neschopnost vědomě si vytvářet obrazy v mysli. Není to nutně úplná absence jakékoli představivosti, ale zpravidla té vizuální. Někteří lidé s afantazií si dokáží vybavit chutě, vůně nebo zvuky, ale jejich mysl nedokáže zformovat obraz.
Podle odhadů se afantazie týká přibližně 2 až 4 % populace, u každého se ale může projevovat jinak, spektrum tohoto fenoménu je totiž poměrně široké. Určitá část lidí nemá žádné mentální obrazy, jiná skupina zažívá jen občasné, neúmyslné vizuální záblesky, nebo se jim vizualizace objevují pouze ve snech. Malé procento lidí si pak dokáže mentální představu vytvořit jen s otevřenýma očima.
Vědci, v čele s neurologem Adamem Zemanem z University of Exeter, nepovažují afantazii za nemoc ani neurologickou poruchu. Popisují tento jev spíše jako specifickou variantu ve fungování lidské mysli, podobně jako jako je tomu u preference pravé nebo levé ruky.
Možná právě proto si část lidí si ani neuvědomuje, že afantazii má. Předpokládají totiž, že všichni přemýšlejí stejným způsobem a proto například slovní spojení „představit si něco v duchu“ považují za neproveditelnou metaforu. Niel Kenmuir, který se s afantazií potýká, ji popsal pro BBC jako jiný způsob prožívání života. Svojí jinakost si uvědomil už v dětství, kdy mu počítání oveček před spaním připadalo jako neřešitelný úkol.
Tato specifická varianta myšlení s sebou nese i problémy, které jsou zásadnější než jen absence oveček a lávky. Týká se totiž vzpomínek, například těch z dětství.
To, že si lidé s afantazií nevybavují vizuální obraz vzpomínek, nutně neznamená, že žádné vzpomínky nemají. Rozhodně ale nejsou stejné jako u většinové populace. Podle výzkumu, který proběhl při univerzitě v Bonnu, mají afantazici s vybavováním jednotlivých vzpomínej větší potíže, rozlišují mnohem méně detailů a navíc mají mnohem menší důvěru ve vlastní paměť.
Podle jiné studie jsou si ale afantazici schopní do krátkodobé paměti mnohem lépe uložit a následně reprodukovat obrázky nebo fotografie. Jejich kresby jsou přesnější a obsahují mnohem více detailů. Nejspíše proto, že spoléhají na zcela jiné strategie k zapamatování než většinová populace.
S afantazií se může člověk narodit, někdy ale vznikne i během života
Afantazie může být vrozená, v tomto případě za ní je zodpovědná genetická informace a dědí se mezi příbuznými. Může se ale také vyvinout jako následek poranění mozku, mrtvice nebo zneužívání návykových látek.
Zdroj: BBC, Cortex, The Cambridge handbook of the imagination
