Jste zamilovaní do svého terapeuta? Přenos je běžnou součástí terapie
„Byla jsem zamilovaná do svého psychiatra,“ zněl název série tiktokových videí, která se v létě 2025 stala virálními. Samozvaná ADHD koučka Kendra v nich nařkla svého (podle popisu spíše) terapeuta, že si ji schválně nechal v péči tři roky poté, co se do něj zamilovala. Prý s ní rád manipuloval. Co přesně dělal? Ptal se jí na to, jak se má, jindy připomněl své profesionální hranice.
„Henry potvrdil mé pocity,“ zaručila se v jednom z tiktokových videí tato téměř čtyřicetiletá žena, že si nevymýšlí. Kdo že je Henry? Její ChatGPT. Byl to právě tento nechvalně proslulý LLM, který Kendru informoval o fenoménu transference (česky přenosu). Bohužel si z toho ale neodnesla nic jiného než jen větší zmatení. Zda za její přepjatou sérií mohla stát spíše snaha zviditelnit svůj byznys (jedna Kendřina klientka sdílela svou negativní zkušenost s jejím předraženým „koučováním“ s pomocí ChatuGPT), se dodnes spekuluje na internetových fórech. Zajímavé ale je, že přenos (transference) není vůbec neobvyklá záležitost a je tak stará jako psychoterapie sama.
Co je to přenos (transference)?
V psychoterapii jde o stav, kdy nevědomě přesměrujeme emoce, touhy a očekávání od někoho z minulosti (například rodičů, bývalých partnerů) na svého poskytovatele péče. Přilnout k terapeutovi, který nabízí stálou a neodsuzující podporu, může například člověk se strachem z opuštění. Někdo, kdo se potýká s hlubokou osamělostí, si zase může pozornost a vřelost svého psychiatra interpretovat jako známku opravdového přátelství, i když doktor jen dělá svou práci. Nemusíme mít ale žádné hluboké trauma, někdy stačí „jen“ to, že nám někdo věnuje svou plnou pozornost, i když zrovna nahlas vyslovujeme ty nejhorší myšlenky. Přenos není projekce, ta zahrnuje připisování našich vlastních (nepřijatelných) myšlenek nebo vlastností jiné osobě.
Co dělat, když se zamilujete do poskytovatele terapie
1) Uvědomte si, že je to běžné:
Jde o přenos, ne klasické zamilování. Pocity jsou reálné, ale často mají kořeny v minulosti.
2) Řekněte to v terapii nahlas:
I když je to těžké, neskrývejte to. Otevřenost je klíčová pro posun v terapii.
3) Držte jasné hranice:
Vztah musí zůstat profesionální, terapeut/ka nesmí city opětovat ani jednat romanticky a v drtivé většině případů po tom ani netouží. Je to práce, ne seznamka.
4) Zkoumejte význam pocitů:
Co ten vztah připomíná? Jaké potřeby nebo vzorce se v něm objevují?
5) Zvažte odchod, pokud:
Se necítíte bezpečně.
Terapeut/ka nezvládá situaci nebo překračuje hranice.
Pocity úplně blokují terapii.
Přenos podle Freuda
Sigmund Freud byl první, kdo transferenci systematicky popsal, pojmenoval a začlenil do ucelené teorie psychoanalýzy, přesto nebyl první, kdo by se s ní setkal. Freudův pohled na přenos se také v průběhu jeho práce proměňoval. Zpočátku ho považoval za překážku léčby, protože zkresluje vztah mezi pacientem a analytikem. Později však dospěl k závěru, že právě transference je hlavním nástrojem psychoanalýzy. Umožňuje zpřítomnit nevědomé konflikty v terapeutickém vztahu, kde mohou být postupně interpretovány a zpracovány. Práce s přenosem tak představuje jádro analytického procesu.
Freud zdůrazňoval, že přenos není pouhým připomínáním minulosti, ale specifickou formou jejího opakování. Pacient si „nevzpomíná na nic z toho, co zapomněl a potlačil, nýbrž tak jedná“. Místo vědomého vybavení minulých zkušeností dochází k jejich znovuprožívání v aktuálním vztahu k analytikovi. Analytik se v pacientově prožívání stává náhradou významných osob z jeho raného života (zejména rodičů).
Freud také popsal, že přenos může být i formou odporu. Pacient ho může využívat jako obranný mechanismus, kterým se vyhýbá přímému uvědomění si a zpracování bolestivých vzpomínek či emocí. Silná transference tak podle „otce psychoanalýzy“ signalizuje, že se terapeut dostává k jádru psychického konfliktu. Nicméně přenos není omezen pouze na poskytovatele péče, představuje podle Freuda obecný psychický mechanismus. Lidé běžně přenášejí své dřívější vztahové zkušenosti na nové osoby ve svém životě. Psychoanalýza tento proces pouze systematicky využívá k porozumění nevědomí a k terapeutické změně.
Typy přenosu
Freud rozlišoval mezi pozitivní a negativní transferencí. Pozitivní transference zahrnuje pocity náklonnosti, důvěry či lásky vůči analytikovi, zatímco negativní transference se projevuje odporem, nepřátelstvím nebo agresí. Obě formy přitom vycházejí ze stejných nevědomých zdrojů a umožňují odhalit hlubší konflikty pacientovy psychiky.
V terapeutickém vztahu se tyto typy přenosu objevují dodnes. Takzvaný idealizovaný přenos nastává ve chvíli, kdy pacient připisuje terapeutovi či terapeutce výrazně pozitivní vlastnosti, například mimořádnou moudrost nebo schopnost porozumění. Pokud tyto představy nejsou přehnané, může takový přenos přispět k vytvoření důvěry a podpořit terapeutický vztah. Vedle toho se v terapii setkáváme i s negativním přenosem nedůvěry, podezřívavosti nebo hněvu vůči terapeutovi. Tyto emoce obvykle nevycházejí z aktuální situace, mají své kořeny v dřívějších vztahových zkušenostech pacienta.
Sexualizovaný přenos
Zvláštní formou přenosu je právě tzv. sexualizovaný přenos, kdy pacient/ka vůči terapeutovi či terapeutce prožívá romantické nebo sexuální pocity. Něco takového možná zažila i dáma z úvodu článku. I tento proces popsal už, hádáte správně, Sigmund Freud, který zdůrazňoval, že tyto emoce jsou důsledkem samotné terapeutické situace a nevědomých procesů. Pozdější autoři tento koncept dále rozlišili. Hovoří například o erotickém přenosu, který může zahrnovat sexuální fantazie, přičemž si pacient uvědomuje jejich nereálnost. Naproti tomu erotizovaný přenos představuje intenzivnější a problematičtější formu, která se může projevit i otevřenými sexuálními návrhy vůči terapeutovi.
Red flags u terapeuta či terapeutky
1) Nevhodné zprávy mimo terapii:
Píše často, osobně nebo pozdě večer.
2) Snaha o osobní vztah nebo kamarádství:
Zve vás ven, sleduje vás na Instagramu.
3) Překračuje roli terapeuta:
Romantické nebo sexuální náznaky, flirt, komentáře o vzhledu, jakýkoli pokus o intimitu.
4) Přehnané sdílení o sobě:
Mluví o svých problémech, staví vás do role posluchače.
5) Vytváření závislosti:
Chce vám být dostupný pořád.
Protipřenos
Tento proces se může i obrátit – protipřenos (countertransference) označuje emoční reakce terapeuta na pacienta, které jsou do určité míry ovlivněny jeho vlastními zkušenostmi. Ani tyto pocity nemusí být jen překážkou. Emoce, které klient v terapeutovi vyvolává, totiž často odrážejí jeho typické způsoby vztahování se k druhým lidem. Pokud s nimi dokáže vědomě pracovat, mohou mu pomoci lépe porozumět tomu, co klient prožívá.
Přenos a kontroverze
Někteří odborníci upozorňují, že se přenos dá jen obtížně měřit a že ho terapeuti někdy vidí i tam, kde jde spíš o běžnou reakci klientů na aktuální situaci. Další spory se týkají jeho významu, jak už jsme uvedli, psychoanalýza ho staví do centra terapie, jiné směry se bez něj docela dobře obejdou. Diskuse vyvolávají i etické otázky přenosu. Silné emoce, které klient vůči terapeutovi prožívá, mohou vést k závislosti nebo zneužití vztahu, pokud nejsou dobře ošetřené. Přenos tak zůstává pojmem, který může být velmi užitečný, současně náchylný k přehánění a různým interpretacím.
Falešné red flags
V terapii může dojít na opravdu intimní otázky, které nás mohou znejistit nebo přivést k podezření, že s námi poskytovatel péče flirtuje. Jak poznat, že už je to za hranou? Nejde o to, na co se terapeut/ka ptá, ale jak, proč a v jakém kontextu to dělá. Vždy by měl/a respektovat, pokud nechcete odpovídat. Které otázky jsou úplně „normální“, ale můžou působit vlezle?
- Otázky na sex a vztahy jsou běžná součást anamnézy a pomáhají pochopit psychický stav, vztahy i vliv na léčbu/medikaci.
- Dotazy na medikaci a životní styl: Alkohol, spánek, libido, drogy apod. jsou důležité pro celkový kontext vaší situace.
- Otázky na rodinu a minulost, jako vztahy s rodiči a trauma z dětství, souvisejí se vzorci chování v přítomnosti.
- Hluboké emoční otázky „Jaké to pro vás bylo?“ apod. mají za cíl porozumět vašemu prožívání.
