První pomoc při úzkosti? Pomůže potápěcí reflex a studená voda
Záchvat úzkosti nebo paniky je děsivý zážitek. Rozbuší se vám srdce, nemůžete popadnout dech a často se dostaví pocit, že možná umíráte. Většina z nás něco podobného zažije alespoň jednou za život, typicky ve velmi stresujícím období. Je tedy naprosto přirozené, že se snažíme vyhýbat místům nebo situacím, které v nás tyto pocity vyvolávají. Tento instinkt nás ale může zahnat do kouta a v extrémních případech až k izolaci mezi stěnami vlastního domova. Pokud nechcete, aby úzkost začala „šéfovat“ vašemu životu, naučte se tyto strategie, které vám mohou pomoci.
Změňte svůj postoj k panice
Místo toho, abyste s panikou bojovali, zkuste změnit to, jak na ni v danou chvíli reagujete, protože úzkost se živí vaším strachem z ní samotné. I když to zní nelogicky, jakmile už panika nastoupí, nemá smysl ji odhánět. Dovolte jí existovat, přiznejte si, že je tady, a v duchu ji „pozvěte dál“. Zároveň se snažte přepnout na zvědavost. Je totiž těžké se bát, když jste zvědaví. Zkuste pozorovat reakce svého těla i mysli s odstupem, třeba jako mimozemšťan, který něco takového vidí poprvé.
Pamatujte, že panika miluje vymýšlení katastrofických scénářů o tom, co bude dál. Nedovolte jí to a soustřeďte se jen a pouze na to, abyste prodýchali následujících pět vteřin. Ať je to jakkoliv děsivé, realita je taková, že jste zatím každý jeden záchvat paniky ve svém životě přežili. Zvládnete i tento.
Uzemněte své tělo
Když se mysl splaší, zapojení fyzického těla je jedním z nejrychlejších způsobů, jak se vrátit zpět do reality. Rychlou pomoc představuje studená sprcha, protože chladná voda dokáže aktivovat takzvaný savčí potápěcí reflex, který fyziologicky pomáhá rychle zklidnit organismus. Velmi účinné je také jít ven. Opuštění uzavřené místnosti a náraz chladného, čerstvého vzduchu působí jako reset. Zaměřte se na detaily venku, jako jsou stromy, ptáci nebo květiny, které poslouží jako kotva k přítomnosti.
Úzkost s sebou navíc přináší obrovskou dávku nahromaděné energie, která musí jít ven, proto se nebojte hýbat, procházet se, přešlapovat nebo se vrťte. V neposlední řadě zapojte své smysly. Vyberte si jeden z nich a plně se na něj soustřeďte. Můžete hledat specifické barvy v místnosti, pustit si hudbu s výrazným rytmem nebo si přičichnout k uklidňující vůni, například k oblíbené svíčce, která vám připomene domov.
Co dělat, když to nejhorší přejde
Úzkost získává svou moc tehdy, když vás přesvědčí, abyste se něčemu vyhýbali. Snažte se proto nevybudovat si zvyk utíkat před spouštěči, abyste se nenechali zahnat do kouta. Jakmile bouře odezní, buďte k sobě laskaví. Nenechte se prožitkem paralyzovat na zbytek dne a v rámci možností prostě pokračujte dál v tom, co jste měli v plánu. Život totiž po panice pokračuje dál.
Syndrom vyhoření
Co to je: Stav emocionálního, mentálního a fyzického vyčerpání způsobený dlouhodobým stresem a nadměrným pracovním nasazením.
Příznaky: Pocit naprostého nedostatku energie, cynismus nebo odtažitost od práce, pocit vlastní neefektivity a snížený výkon. Často se přidávají poruchy spánku nebo podrážděnost.
Léčba: Základem je radikální odpočinek, nastavení zdravých hranic mezi prací a soukromím a psychoterapie zaměřená na hodnoty a zvládání stresu.
Prevence: Pravidelná psychohygiéna, delegování úkolů a věnování se aktivitám mimo profesní sféru.
Zdroj: West Coast Anxiety Clinic, BBC
