Jak připravit dítě na tábor, aby se mu nestýskalo
Posíláte dítě poprvé na tábor? Pak možná řešíte, co udělat před odjezdem, aby se mu stýskalo co nejméně. Připravili jsme pro vás pár doporučení sesbíraných od dlouholetých táborových vedoucích.
Začněte u sebe
Pokud dítě posíláte na tábor, ujistěte se, že to zvládnete hlavně vy. Občas se stává, že rodiče nesou odloučení nebo informační vakuum hůře než děti. Takže začněte u sebe: pokud jede dítě na tábor, například na skautský, kde nebude mít mobil, nastavte se na to, že žádné zprávy = dobré zprávy. Vedoucí většinou nemají čas obepisovat rodiče, že v noci sice pršelo, ale mokré věci se suší, že děti posnídaly a ten, komu nechutnala pomazánka, se spokojil se suchým chlebem a byl šťastný. A že se dětem sice občas stýská, ale že i s tím si vedoucí umějí poradit. Říkejte si, že pokud vám nikdo nevolá, znamená to, že to dítě zvládá.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
A ještě jedna podstatná věc: neříkejte mu před odjezdem, že pokud se mu bude hodně stýskat, že si pro něj přijedete. Tím mu seberete veškerou motivaci k tomu se překonat a mít radost, že to zvládlo.
Před odjezdem
Zkuste si s dítětem říct, co ho na táboře bude pravděpodobně čekat. Určitě se hodí najít si například internetové stránky a podívat se na fotografie. Můžete zavzpomínat na své táborové časy a dítěti povyprávět. Zkuste nastavit reálná očekávání – že někdy může být unavené nebo mu nemusí chutnat všechno jídlo, ale od toho tam budou vedoucí, aby s nimi o tom mluvilo.
Můžete společně i balit a vybrat polštářek nebo hračku, která mu bude připomínat domov. Hodí se i fotografie rodiny, i když se to na první pohled nezdá, při chvílích stesku pohled na fotografii pomůže. Většina dětí, kterým se stýská, ráda povypráví vedoucím o tom, co mají doma rádi, co dělají rodiče, napíšou dopis, za chvíli zamáčknou slzy a běží si hrát s ostatními.
Pohledy, telefonování
Některé děti mohou používat telefony a volat domů, často například ve vymezený čas. Jinde jsou mobily zakázány, už je proto, že se nemají kde dobíjet. Každopádně se neděste, pokud vám dítě do telefonu bude říkat, že se mu stýská. Možná to tak ve chvíli telefonování bude, dost často ale pak začne program a dítě je rázem myšlenkami u kamarádů či hry. Zkuste naopak dítě podpořit tím, že se ho budete ptát na to, co na táboře zažilo, a nepřiživujte jeho stesk. Opravdu žádný vedoucí nechce dítě trápit, a pokud by viděli, že je děcko nezralé nebo se mu stýská opravdu hodně, budou vás kontaktovat.
Co určitě potěší, jsou pohledy. Ani na ně nepište, jak vám potomek chybí. Děti většinou ocení, když se dozví, co se děje doma, nebo třeba co se děje v oblasti, která je zajímá. Že pes něco rozkousal, že rodiče navštívili tetu a ta pozdravuje, že Messi přestoupil do jiného klubu a podobně.
Pokud máte opravdu pochyby
Může se stát, že vám přijde srdcervoucí dopis, že je na táboře všechno špatně. Každý tábor by vám měl určitě předat kontakt na vedoucího, kterému zavolat pro informace. Zkuste nejdřív napsat zprávu, vedoucí mívají často telefon vypnutý, aby šetřili baterku, ale určitě se vám ozvou zpět a na všechny otázky vám odpoví.
Pokud nejsou povoleny návštěvy, určitě se nejezděte na tábor podívat s tím, že „jedete náhodou kolem“. Dítě to většinou rozhodí a po vašem odjezdu se vrátí zase na začátek celé cesty k tomu, aby situaci zvládlo. Navíc je to nefér k ostatním dětem, které mu mohou pak závidět, případně se mu začít posmívat. A to nikdo nechce.
Je samozřejmě jasné, že všichni chceme pro své děti to nejlepší a že neradi vidíme, když je jim smutno nebo jim něco nejde. Myslete ale na to, že na táboře zažijí něco, co jim doma nikdy nemůžeme dát. A překonání sebe samotného v situaci bez rodičů je toho součástí. Je to další krok na cestě k tomu, aby z něj vyrostl sebevědomý a samostatný člověk. A to jim určitě přejeme ze všeho nejvíce.