Dánsko čelí kritice za odebrání novorozeněte. Čím jsou testy rodičovské kompetence kontroverzní?
Grónské matce Ivaně Nikoline Brønlund odebraly dánské úřady dceru Aviaju-Luunu pouhou hodinu po porodu. Stalo se tak kvůli takzvaným testům rodičovských kompetencí (FKU), které jsou ale od května v případě osob z grónské inuitské menšiny zakázané kvůli předsudečnosti.
Nikoline Brønlund, osmnáctiletá Gróňanka narozená v Nuuku, tvrdí, že byla testována ještě před porodem. I odebrání dítěte úřady naplánovaly také několik týdnů předem. Od porodu, který proběhl v srpnu, mohla svou dceru vidět jen jednou na omezenou dobu. Návštěvy má povolené jednou za dva týdny, a případ jejího odvolání se bude projednávat až 16. září.
Obec Høje-Taastrup, která případ řeší, tvrdí, že zákon, který zastavil testy osob s grónským původem, se na Brønlund nevztahuje. Prý „není dostatečně grónská“, přestože se narodila grónským rodičům. Sama dánská ministryně sociálních věcí ale říká, že zákon platí jasně a požádala obec o vysvětlení. Případ vyvolal vlnu protestů v Grónsku i dalších městech, a aktivisté ho označují za jasné porušení práv. Kritiku posílil už dřívější případ Keiry Kronvold, které byla dcera odebrána dvě hodiny po porodu, a dosud zůstávají oddělené.
Možná si řeknete, že testy rodičovských kompetencí nezní jako špatný nápad, koneckonců, i na auto potřebujeme řidičák, ale na péči o lidské bytosti ne, pokud je přivedeme na svět. Jenže Brønlund dítě odebrali kvůli traumatu, které sama utrpěla od svého adoptivního otce, nyní uvězněného za sexuální zneužívání. A testy rodičovských kompetencí, které podstoupila, dostaly stopku ze závažných důvodů. V čem jsou tedy tak problematické?
Nucená asimilace
Test zkoumá různé stránky rodičovství, například, jak rodiče reagují na modelové situace, jak vnímají sami sebe, jak jsou na tom psychicky i fyzicky a jak vidí svět a co plánují do budoucna. Nezní to špatně, ale grónské rodiny a kampaně upozorňovaly už dlouho, že test FKU ignoruje jejich jazyk, kulturu a způsob života. Je postavený na dánských představách o „správném rodičovství“, a proto často nedával smysl lidem, kteří žijí úplně jinak. Například v komunitách, kde je běžné, že se o dítě stará víc členů rodiny, a kde se více spoléhá na neverbální komunikaci. Test je navíc veden v dánském jazyce. Kvůli těmto rozdílům byli někteří rodiče označeni za „nezpůsobilé“ a v krajních případech dokonce považováni za mentálně postižené jen proto, že reagovali jinak, než test očekával.
Grónské děti se tak ocitají v péči státu až pětkrát častěji než ty dánské. Přibližně 7 % dětí narozených v Grónsku a 5 % dětí, které mají alespoň jednoho grónského rodiče, je umístěno mimo domov. To je v ostrém kontrastu s pouhým 1 % běžné dánské populace. Případy jako ten Keiry Kronvold nebo nyní Nikoline Brønlund, kterým byly děti odebrány jen pár hodin po porodu, mnozí lidé v Grónsku i v Dánsku vnímají jako pokračování bolestné historie nucené asimilace. Test FKU byl dlouhodobě kritizován lidskoprávními organizacemi, které ho považují za porušení práv domorodých obyvatel, jež má Dánsko chránit.
Výzkumy už desítky let ukazují, že když jsou malé děti odděleny od svých rodičů, má to silný dopad na psychiku obou stran. Rodiče často zažívají hluboký smutek, úzkosti, pocit selhání a osamělosti. Děti si pak s sebou nesou trauma, problémy s důvěrou ve vztazích a někdy se u nich rozvine i posttraumatická stresová porucha. Zvyšuje se také riziko deprese, sebepoškozování nebo dokonce sebevraždy. Dětem, které byly odebrány na základě testů jako FKU, hrozí také ztráta kontaktu s vlastní kulturou a jazykem. To vše může mít nedozírný dopad na celý jejich život i život budoucích generací.
