Žena, která nechce styk, není pokažená, spíš se nudí. Jak navrátit jiskru dlouhodobému vztahu?
Žena není pokažená, když nemá chuť na sex, a v muži není chyba, když na něj není hned připravený. Aby se z intimního života nestala nudná rutina, nepotřebujete většinou kostýmy a speciální sexuální praktiky, často stačí více blízkosti a něhy.
Tohle klišé známe všichni: Žena odmítne sex s tím, že ji bolí hlava. Nebo ještě toxičtější představa: Bude mít chuť jen tehdy, když si to muž nějak zaslouží, a sex je pak nějakou měnou partnerského života, nějakým způsobem manipulace. Kdo by neslyšel vtipy na tohle téma, kdo by to neviděl v seriálu nebo filmu? Jenže realita je trochu jiná, většinou ženu hlava vůbec nebolí. Spíš ji bolí představa očekávaného sexu. A tak se nabízí otázka: Není za tím „nechci“ prostě obyčejná nuda? A pokud ano, proč k ní u žen v monogamních vztazích dochází častěji než u mužů?
Kde vzniká touha
Začněme základy: Neexistuje nic jako univerzální mužská nebo ženská chuť na sex. Úroveň touhy po sexu není genderová, navíc se může střídat v různých obdobích života, v závislosti na okolnostech jako stres, dostatek spánku nebo pod vlivem hormonů. Libido není jen touha po styku, ale celková chuť na život, blízkost a kontakt. A s tím se dá vědomě pracovat. Musíme si ale nejdřív uvědomit pár věcí a víc tu touhu pochopit.
Rozdíl mezi muži a ženami se projevuje hlavně v tom, jak většinou touha vzniká. Muži častěji zažívají takzvanou spontánní touhu, prostě dostanou chuť, a je to! Ženy častěji fungují responzivně čili touha se probouzí až v reakci na určitou situaci. Kdyby se ženy partner nebo partnerka zničehonic zeptali „máš chuť na sex“, tak řekne „nevím“ nebo „ne“. Ale když dostane do práce pikantnější esemesku nebo po příchodu domů se o ni někdo postará, možná jen řekne kompliment, nabídne masáž, kvalitně stráví společný čas – touha se může začít probouzet.
Předsudky a úzkoprsost
Možná teď bouřím svět, ale celá ta předehra, i když to slovo nemám moc ráda, není nic jiného než vhodné podmínky pro to, aby responzivní touha vznikla. Kdyby lidé znali rozdíl mezi responzivní a spontánní touhou, možná by to ulehčilo život mnoha vztahům. Není to tak, že žena je pokažená, když nemá sama od sebe chuť. Potřebuje jen vhodné podmínky, aby touha vznikla.
Ale nebyla bych to já, kdybych nezmínila, že ženy také zažívají spontánní touhu – vlastně nejčastěji, nebo klidně i na střídačku s tou responzivní. A mužům není cizí ani touha responzivní. Samozřejmě se bavíme o nějakém průměru a statistice. Přesně ani nevíme, jestli ty většinové rozdíly jsou spíše biologické, nebo kulturní, ženská sexualita přece byla a je po staletí omezovaná, stále leckde panuje názor, že žena, která má chuť na sex, je prostě děvka. Ale pozor, když má naopak málo chuti, tak je frigidní.
Předsudky se pochopitelně týkají i mužů. Od nich zase mnohdy očekáváme, že budou na sex připravení během chvilky a že chuť přece mají pořád. Úzkoprsý přístup škodí oběma pohlavím. Žena prostě reaguje na kontext. A zrovna v dlouhodobých vztazích se na tenhle kontext snadno zapomíná.
Jak říká vztahová guru Esther Perel: „Ženy často nechtějí sex, který s partnerem mohou mít." Ne že by nechtěly sex obecně, ale nechtějí rychlovku bez fantazie, bez péče, bez jiskry. „Bolí mě hlava“ pak není výmluva proti sexu samotnému, ale proti jeho kvalitě. Odmítnutí bývá často reakci na dlouhodobé nenaplnění nebo pocit tlaku. Není to tedy lenost nebo ženská povaha, ale úplně srozumitelná obrana.
Pak se nabízí myšlenka: Možná je to prostě tím, že monogamie není přirozená. Jenže to nebývá tak snadné. Monogamie může být pastí, když se vztah promění v rutinu a chybí prostor pro fantazii. Ale zároveň nabízí stabilitu a hlubší důvěru. Nuda pak nevzniká nutně proto, že jsme spolu „příliš dlouho", ale spíš proto, že jsme spolu přestali mluvit o tom, co nás vzrušuje a co potřebujeme. Jak říká lektorka tantry a sexuality Klára Kloudová: „Nuda je často důsledek dlouhodobého přehlížení potřeb, což se může týkat žen i mužů."
Nikdy se nekouknu na jiného?
A ještě jeden mýtus: Ženy prý podvádějí méně. Statistiky ale říkají, že nevěra není mužský sport. Ženy jsou v tom minimálně stejně aktivní. Jen jsou možná diskrétnější a méně o tom mluví. Nebo to lépe schovávají.
Těžko mít zajímavý sex, pokud náš společný život není zajímavý. Když všechnu energii a pozornost dáváme do práce nebo mimo domov, pak se mnohdy vracíme k partnerovi s posledními zbytky energie, co v sobě máme. A co když už mě můj partner nepřitahuje, ale miluju ho? Anebo mě možná až moc přitahují jiní? To všechno je přirozené. Monogamie neznamená, že v momentě uzavření vztahu budeme chodit s klapkami na očích a už nikdy se nám nikdo další nebude líbit. Podle mě ani není moc zdravé předstírat před sebou (a partnerem), že se mi může líbit jen jeden člověk. Ale vztah je kromě jiného každodenní rozhodování, jestli chci zůstat, rozejít se nebo podvést. Protože nám přináší něco víc než single život.
I odbornice jako Esther Perel připouští, že ženy se ve vztazích nudí častěji než muži, ale není to proto, že by měly nižší libido. Spíš dřív rozpoznají, že jim něco chybí. A to může být vlastně dobrá zpráva, protože touha se dá probudit. Jen to chce odvahu a chuť hledat nové cesty.
Co může pomoct?
Mnoho lidí si hned vybaví nějaké kostýmy nebo role play, kde si budeme hrát na sestřičku a pacienta nebo na hasiče, který zachránil dvacet koťátek.
Je pro vás představa role play trochu cringe? Nevadí. Nejde tady o kostým z obchodu s párty potřebami, ale o novost a překvapení. Nemusí to být latexové kostýmy, stačí malá změna prostředí, romantika, zkoušení nových prvků BDSM (sado maso), změna dynamiky moci nebo to rande, na kterém jsme nebyli už pár let.
Tady se zase hodí lepší komunikace, můžeme zkusit partnera překvapit, ale klidně se i pobavit o tom, co chceme oba zkusit. A pokud to nevyjde, tak se spolu můžeme zasmát, vypít čaj a jen tak se objímat.
Fungovat může i přístup „kvalita před kvantitou". Méně sexu, ale s větším nasazením a s větší pozorností.
