Výpověď? Vezměte ji jako výzvu a najděte si lepší džob
Práce je kus našeho života, zažíváme rauš z přijetí i smutek z odcházení, vnímáme ji jako důležitou součást sebehodnoty, hluboce prožíváme vztahy, které v ní navazujeme. Je jen přirozené, že chceme, aby se nám v ní dobře dýchalo.
Co nás nezabije, to nás posílí. V případě výpovědi z práce to sedět nemusí. Může znamenat nepříjemnost, úlevu, ale i životní tragédii. Záleží na tom, v jaké situaci se zrovna nacházíme. V každém případě musíme novou skutečnost přijmout. A učit se s ní naložit, jak nejlépe umíme. Žijeme v turbulentní době.
Může to být těžké, ale je prostě důležité přijmout novou skutečnost, že jsme přišli o práci. Místo toho, abychom se soustředili na negativní aspekty, zaměřme se na to, co nám tato zkušenost může přinést. Možná bude znamenat nový vítr do života a krize nám otevře dveře k novým příležitostem, které bychom jinak nikdy neměli šanci objevit a zvážit. Pokud je pravda, že příchod umělé inteligence výrazně zahýbe pracovním trhem, musíme se všichni připravit na turbulentní dobu, která bude pro mnohé z nás znamenat pracovní změnu. Na tu první možnost se můžeme připravit, druhá nás může docela zaskočit.
V mnoha společnostech je pracovní role spojena s určitým sociálním statusem. To, jaký druh práce děláme, hodně ovlivňuje, jak nás ostatní vnímají, a tím i to, jak se vidíme sami. Pro mnoho lidí je práce způsobem, jak vyjádřit své talenty, vášně a kreativitu. Ať už jde o umění, řemeslo, vědu, nebo jakoukoli jinou oblast, práce bývá způsobem, jakým člověk projevuje svou jedinečnost. Jak tedy neztratit půdu pod nohama, když přijde výpověď z práce?
Raději první
Když jsem nedávno dávala výpověď, znovu mi vytanulo na mysli, že je to už poněkolikáté za můj pracovní život, kdy ji dávám já a ne můj zaměstnavatel. Byla to moje volba a byla jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Tím jsem si také uvědomila, že bych nedobrovolný odchod z pracovního poměru považovala za prohru. Jako když rozchod navrhuje váš partner, a ne vy. Takovou situaci jsem zažila, a byl to opravdu hrozný pocit.
„Připadala jsem si jako v čekárně u zubaře. Jeden po druhém jsme chodili k šéfovi do kanceláře, a někdo odešel s poplácáním po zádech a někdo s výpovědí,“ popisuje moje známá Jana svou zkušenost se snižováním stavů v práci. Kdo ten den dostal výpověď, zažil určité ponížení, ale aspoň na to nebyl sám. Hromadně pak šli všichni do hospody uklidnit emoce, zapít žal. A ten, kdo zůstal, měl důvod ke slavení. Úspěch nevyhozených z práce ovšem trochu kazil zřejmý fakt. „Přeživší“ si budou nakonec muset rozdělit práci „odpadlíků“. Když ne všechnu, tak nějakou určitě. Takhle vypadá výhra, která chutná hořkosladce.
„I tak jsme ale byli rádi, že máme práci a nemusíme teď řešit, co budeme dělat dál,“ dodává Jana, která byla na straně vítězů. Nejistoty a změny totiž většina z nás nemá ráda. Z evolučního hlediska bylo pro naše předky výhodné držet se prostě toho, co znali. Změna často znamenala neznámé, možná až život ohrožující riziko, zatímco zůstat ve známém prostředí bylo považováno za bezpečnější. Strach ze selhání v nové situaci tak bývá silným demotivátorem.
Někam patřit
„Už někde jsi?“ ptali se mě netrpělivě bývalí kolegové. Jako bych nutně musela někde být. Naštěstí jsem nemusela hned někde být a mohla jsem se zotavit ze syndromu vyhoření, kvůli kterému jsem stabilní práci opouštěla. Nebyla jsem nikde, byla jsem tomu ráda. O to víc jsem si ale později uvědomila, jak moc je práce a život s ní spojený součástí našich identit. Kdo vlastně jste, když nejste? Sami si doplňte vaše zaměstnání.
V životě jednotlivce práce často poskytuje strukturu a smysl. Mnoho lidí definuje sebe sama tím, co dělají, aby si vydělali peníze k životu, a tato role jim poskytuje pocit účelu a směru, je pro ně klíčová. Schopnost vydělávat peníze a postarat se o sebe a svou rodinu je pro mnoho lidí naprosto klíčovým prvkem jejich identity. Ekonomická nezávislost je v naší kapitalistické společnosti spojena s pocitem důstojnosti, hrdosti a autonomie.
Jak sepsat životopis
I potřeba „někam patřit“ a být součástí skupiny je hluboce zakořeněna v lidské mysli a evoluci. Nicméně jen samotné obklopení se jinými lidskými bytostmi nezaručuje pocit sounáležitosti. „Sounáležitost ve skutečnosti souvisí s identifikací jako členem skupiny a vyšší kvalitou interakcí, které z toho vyplývají. Jsou to interakce v průběhu času, které nás podporují jako plné, autentické lidské bytosti,“ říká Jeanine Stewart, vedoucí konzultantka americké společnosti NeuroLeadership Institute. Pokud jste tedy ve vaší, nyní už bývalé, práci měli tento naplňující pocit, je její ztráta ještě těžší.
Ztráta práce vás nedefinuje
Dostat výpověď tedy může v prvním okamžiku působit jako konec světa. Psychologové řadí ztrátu práce vysoko na seznam stresujících životních událostí. Traumatizující jsou nejen obavy o naše finance a pravděpodobná újma na sebevědomí, ale následně pak i stud z nutnosti znovu vyprávět detaily o „vyhazovu“ svým blízkým a také i potenciálním budoucím zaměstnavatelům. Je ale důležité si uvědomit, že vaše lidská hodnota nespočívá v titulu na vizitce nebo pozici ve firmě. Jste mnohem víc než jen vaše zaměstnání.
Co tě v kariéře nejvíce naplňuje?
Kde vidíš svou kariéru za 5 let?
Jaké dovednosti ti chybějí k dosažení ideálního pracovního postavení?
Co tě v práci nejvíce motivuje?
Jaký byl tvůj největší profesní úspěch/chyba, a co jsi se na základě toho naučil(a)?
Jaký je tvůj ideální pracovní den?
Jaké kroky můžeš podniknout v následujícím měsíci k dosažení svých kariérních cílů?
Kdo tě ve tvém životě může podpořit ve tvém kariérním růstu?
