Hory, moře, pohostinnost a další důvody, proč vyrazit do Slovinska

Jezero Bled

Jezero Bled Zdroj: Photo by Tomáš Malík on Unsplash

„Ni panike!“ uslyšíte často z úst usměvavých Slovinců. A kdo by také panikařil, když žije v tak krásné zemi, jako je Slovinsko! Kromě hor, historických měst, průzračných jezer, tyrkysových řek a kousku mořského pobřeží tato malá země nabídne pohostinnost a i přes horkokrevnost svých obyvatel šmrncnutých Balkánem také pohodu a klid.

Do Slovinska mě před téměř dvaceti lety zavála víceméně náhoda a trocha štěstí. I když jsem tam při první návštěvě strávila pouhých pět dní, zvládla jsem toho dost: svůj první borovničevec, první canyoning, raftování na divoké řece Soči, také jsem se stihla zamilovat a úplně ztratit hlavu. Trvalo mi dlouhých šestnáct let, než jsem se na místo činu vrátila, tentokrát jsem ale nezapustila kořeny jen v zapadlém horském městečku Bovec, ale propátrala jsem zemi od majestátních Julských Alp přes tyrkysovou Soču a průzračná jezera po malebná města i pobřeží Jadranu.

Plečnikova stopa

Na krásách slovinského hlavního města Lublaň se podepsal především architekt Josip Plečnik. Ano, ten, který významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu a projektoval kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. V Lublani nechal postavit například v centru města na náměstí Prešeren úchvatné Trojmostí, kostel sv. Cyrila a Metoděje, park Tivoli a mnoho dalších skvostů. Skutečným zážitkem je ale prohlídka vily, kde slavný architekt žil a pracoval.

Lublaň není velká, a tak vám na její prohlídku postačí klidně i jeden den. Kromě Plečnikova domu stojí za návštěvu i Lublaňský hrad, kam se dá vyjet lanovkou a je odtamtud krásný pohled na město i na západ slunce, příjemná je také procházka podél řeky Lublaňky, kterou z jedné strany v centru lemuje nepřehlédnutelná tržnice a z druhé je obsypána bary a restauracemi, kde to po večerech žije. Přes Lublaňku se rozpíná hned několik mostů, nejznámější je však ten s názvem Dračí. Podle pověsti v těchto místech žil drak, kterého zabil zakladatel města Iásón se svými argonauty. Motiv draka je pro obyvatele města zásadní a promítá se i do veškerých suvenýrů.

Jakýmsi městem ve městě je oblast Metelkova, ležící stranou od centra. Jde o autonomní subjekt s vlastní samosprávou, který je dějištěm nejrůznějších kulturních akcí, koncertů i výstav, ukázkou street artu, domovem místní LGBT komunity i zázemím pro nejrůznější kavárny a kluby, vzdáleně připomínající kodaňskou čtvrť Christiania.

Lublaňská katedrálaLublaňská katedrála | Photo by Janesca on Unsplash

Šanci dejte také slovinské kuchyni, v níž se snoubí italské a balkánské chutě. My jsme si typické čevapčiči a burek vychutnali v tradiční restauraci Sarajevo 84 v centru Lublaně. Na večerní drink jsme zakotvili v baru Captain’s Cabin Ljubljana, kde nám po prochozeném dni vlilo sílu do žil hned několik drinků zvaných Corona Seniorita, což je pivo s tequilou, vodkou, pomerančovým džusem a čerstvými limetami podávané ve sklenici se speciálním nástavcem na láhev. Víno nám pak zachutnalo v podniku zvaném Pritličje, kde je na výběr mezi posezením pod historickými klenbami v klidnější části baru, nebo přímo u dýdžeje, který mixoval až do pozdních nočních hodin.

Slovinské Benátky

Po dni stráveném v Lublani je nejvyšší čas na dobrodružství. I když slovinské pobřeží měří jen zhruba 45 km, výlet k moři byste rozhodně neměli vynechat. My jsme si za cíl cesty vybrali přímořské městečko Piran, kterému se také přezdívá slovinské Benátky. Klikatá cesta k němu tak trochu připomíná francouzskou Riviéru a i v podzimních dnech voní sluncem a mořskou břízou. Auto jsme nechali na odstavném parkovišti na kraji města, protože do centra Piranu motorová vozidla nesmějí. Nejprve nás nalákaly městské hradby, z nichž se dá dohlédnout do Chorvatska a Itálie. Procházkou se pak dostanete ke kostelu a zvonici sv. Jiří, která je přesnou kopií Benátské věže. Také odtud se nabízí krásný pohled na piranské střechy i mořskou hladinu. Od kostela dojdete po svažující se cestě až k mysu Madona a přes něj se dostanete na Prešernovo nábřeží, kde se před vámi otevře dlouhá promenáda s posezeními v kavárnách a restauracích. Nás nalákala rodinně se tvářící hospůdka Ribič Baja, kde dokonce nalévali český Staropramen.

Z promenády naše kroky vedly na Tartiniho náměstí s vyhlášeným architektonickým dílem – městským domem zvaným Benečanka. A jelikož v okolí Piranu se nacházejí solné doly, je samozřejmostí, že v městečku narazíte na několik obchůdků prodávajících solné produkty. Bez čokolády se solí a olivovým olejem rozhodně Piran neopouštějte!

Z náměstí se ještě zatoulejte do Minoritského kláštera a kostela sv. Františka, kde na vás dýchne božský klid a neopakovatelná atmosféra, a pak už se jen nechte unášet kouzelnými křivolakými uličkami. A ačkoli nejsem příznivkyní hřbitovů, ten tyčící se nad Piranem za návštěvu stojí. Je krásně upravený, stíněný voňavými stromy a nabízí výhled na nekonečnou mořskou hladinu.

Filmařů ráj

Po návštěvě jadranského pobřeží je třeba změna prostředí, a tak je načase vydat se do hor. I když je ve Slovinsku všechno kousek, jedná se o celodenní výlet, jelikož cestou jsou hned dvě zastávky, které by byl hřích vynechat. Tou první je Predjamský hrad, pyšnící se titulem největší jeskynní hrad světa, což mu vyneslo i místo v Guinnessově knize rekordů. Unikátní šlechtické sídlo má osmisetletou historii, takže kromě turistů láká i filmaře. V těchto místech se natáčel například snímek Božská relikvie nebo seriál Ghost Hunters International. Pouhých deset kilometrů od hradu se nachází Postojenská jeskyně, nazývaná také královna podzemního světa. Zde je možnost si během jízdy speciálním vláčkem prohlédnout jeskynní útvary a podzemní síně. 

Další „filmový“ výjev pak cestou do hor nabízí jezero Bled na úpatí Julských Alp. Pohled na tyrkysové jezero s ostrůvkem uprostřed a hradem tyčícím se na skále je notoricky známý a opravdu vypadá tak jako na obrázku. Zastávka u jezera Bled není chvilková, dá se tu totiž podniknout hned několik aktivit. Základem je procházka po promenádě kolem jezera, výlet linkovou lodí na Bledský ostrov s kostelem a zvonicí, koupání v tyrkysově průzračné vodě, výstup na Bledský hrad tyčící se nad jezerem a při dostatku času také výstup na vyhlídku Mala Osojnica s mimořádným výhledem na jezero a za ním vykukující Julské Alpy.

Vzhůru do hor!

Pomyslným centrem Julských Alp je městečko Bovec. Právě zde si můžete vyjednat adrenalinové zážitky včetně raftingu nebo kajakingu na tyrkysové řece Soči, canyoningu ve vodopádech, ale třeba i výstup k nejvyššímu slovinskému vodopádu Boka s úctyhodnými 144 metry. Pro otužilce je pak vhodný menší vodopád Virje nedaleko Bovce, kde se mohou vykoupat.

BovecBovec | Photo by Febe Vanermen on Unsplash

Do Julských Alp míří většina turistů mimo zimu především kvůli trekům, kterých se v okolí Bovce dá podniknout hned několik včetně výstupu na nejvyšší horu Triglav. I když nejste příznivcem celodenních horských túr, není důvod Julské Alpy vynechávat. Podniknout se zde totiž dají i procházky údolím kolem řeky Soče, kde jsou k vidění vodopády, soutěsky, pastviny nebo stezky podél řek a jezer. Rada na závěr – rozhodně neodjíždějte z Bovce a vůbec Slovinska bez ochutnávky domácího ovčího sýra a borovničevce, místní pálenky z borůvek!

Ekofascinace

Co se týče ekologie, předběhlo nás Slovinsko jakožto jedna z postkomunistických zemí mílovými kroky. V roce 2016 bylo vyhlášeno organizací Green Destinations za nejzelenější zemi na světě, přičemž Lublaň se stala nejzelenějším evropským městem. Jak v jejím centru, tak třeba i v Piranu nesmějí jezdit auta, vozy MHD či zásobování využívají elektřinu. Na každého obyvatele připadá 540 metrů čtverečních zelené plochy a k nejbližší zeleni to má maximálně 300 metrů. Ať už se pohybujete ve městech, nebo v horách, na každém kroku mile překvapí pořádek a čistota.

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 10/2023"