Šikanu a bossing v práci často zažívají ti nejschopnější. Proč je tak těžké se ozvat?
Šikana od nadřízených nebo kolegů není jen nepříjemnost, která nás otravuje pár hodin v práci, ale ovlivňuje celý náš život a pohodu. Může hluboce zasáhnout psychiku a co je horší, zanechat dlouhodobé jizvy, které si neseme i dlouho poté.
Českem otřásla odhalení redakce Seznam Zprávy, která přinesla výpovědi třicítky bývalých a současných zaměstnanců pražské zoo. Ti často anonymně popsali nepřátelské pracovní prostředí v této na první pohled idylické perle metropole. „Moje nadřízená, která chodila na pravidelné porady s ředitelem Bobkem, přicházela zpět do kanceláře s pláčem. Byla úplně zoufalá. Klepala se, nehty okousané do krve,“ vzpomínala například jedna bývalá zaměstnankyně. Dalších 16 zaměstnanců a zaměstnankyň se po zveřejnění výpovědí ozvalo redakci a slova svých kolegů potvrdili.
Urážky nebo přehnaná kontrola prý byly běžnou praktikou pod vedením ředitele Miroslava Bobka a jeho tajemnice Renaty Švejdové. Bobek se redakci Seznam Zprávy přiznal, že na podřízené křičí, přesto se proti nařčení ze šikany ohradil. Podle serveru Dostupný advokát zahrnují specifické projevy bossingu neustálé kritizování a ponižování, nedostatečné delegování práce nebo naopak přetížení nežádoucími úkoly, izolaci od týmu nebo ignorování příspěvků oběti, hrozby, vydírání nebo šíření fám a pomluv a omezení kariérních příležitostí nebo přístupu k informacím.
Zda tyto kritéria naplňuje i chování vedení zoo, musí nyní posoudit pražský magistrát. Podle jedné z bývalých zaměstnankyň se lidé ze zoo dříve báli o problémech promluvit kvůli možné mstě, nebo naopak aby sami nevypadali, že chtějí po odchodu bývalého zaměstnavatele schválně poškodit. Může to mít ale i další důvody. Šikana v práci je totiž formou psychického násilí, neviditelného, ale o to bolestivějšího. Dlouhodobé vystavení takovému tlaku může vést k úzkostem, depresím a ztrátě pocitu smyslu nejen v zaměstnání, ale i v osobních vztazích. Lidé začnou pochybovat o sobě, o své hodnotě a o tom, komu mohou a nemohou věřit. V takovém situaci člověk sotva najde sílu se dále přít o svou pravdu nebo dokonce hnát zaměstnavatele k soudu. Jak konkrétně narušuje pracovní šikana naši psychiku a smysl pro realitu?
Morální i institucionální zrada
Lidé, kteří se stávají terčem šikany, bývají často výjimeční: schopní, kreativní a se silným morálním kompasem. Nebojí se ozvat proti nespravedlnosti a právě jejich otevřenost, pravdomluvnost a nezávislost mohou ve špatně nastavené firemní kultuře působit jako troufalost nebo rovnou jako hrozba. Toxické prostředí ničí nejen jejich víru v bezpečí a férovost, ale ovlivňuje pohodu ostatních zaměstnanců a vytváří atmosféru strachu, kdy se s obětí mohou ostatní bát sympatizovat, aby nemuseli čelit možným problémům.
Odcizení a vyloučení z kolektivu narušuje naši základní potřebu někam patřit. Věděli jste, že mozek na sociální odmítnutí reaguje podobně jako na fyzickou bolest? Šikana v práci nám tak může způsobit těžkou morální újmu, kdy cítíme, že byla porušena úplně základní pravidla toho, co je a není správné. Neudělali jsme nic špatného a jsme za to trestáni. Morální újma negativně ovlivňuje naši víru ve spravedlnost, ale i naše sebevědomí. V podstatě čelíme „gaslightingu“, kdy naše vyhodnocování skutečnosti a dlouholeté zkušenosti neodpovídají tomu, co se okolo nás děje a čemu nás toxické pracovní prostředí vystavuje. Svět se zdá být úplně vzhůru nohama.
Šikana na pracovišti často zahrnuje nerovnováhu moci, a pokud přichází od nadřízených, mluvíme o bossingu. Pokud probíhá mezi kolegy na stejné úrovni, jde o mobbing, a nejvzácnější formou šikany na pracovišti je staffing. Jedná se o šikanu nadřízeného ze strany podřízených zaměstnanců.
Když zaměstnanci čelí šikaně od nadřízeného a nahlásí tuto skutečnost například personálnímu oddělení, místo uznání pak mohou dokonce čelit dalším útokům a pomluvám. Tahají za kratší konec provazu a role se snadno obrátí: z obětí se stanou údajní „agresoři“. Tento mechanismus má dokonce jméno, DARVO, a více se o této taktice můžete dočíst v tomto našem článku. Pokud organizace místo pomoci selže, problémy ignoruje, postaví se na stranu agresora, nebo dokonce trestá oběť za to, že „dělá problémy“, bolest se tím značně prohlubuje. Této situaci se říká institucionální zrada, tehdy místo podpory přichází zklamání od systému, kterému jsme doposud věřili. Všechny tyto rány mohou vyústit v závažné a dlouhodobé duševní a fyzické problémy související se stresem (úzkosti, deprese) a vést až k pracovní neschopnosti.
A nakonec je tu ještě jiná ztráta. Té čelí samotný zaměstnavatel, který si pod sebou podřezává větev. Pokud problémy s šikanou z jakýchkoliv důvodů zametá pod koberec, snižuje tím produktivitu a naopak zvyšuje absence a fluktuaci zaměstnanců. Toxické pracovní prostředí zvyšuje finanční náklady, poškozuje pověst organizace a tím také zhoršuje její schopnost udržet si špičkové talenty. Je tedy v zájmu všech, aby se nadřízení nechovali jako „nadřazení“ a ke svým podřízeným přistupovali jako k sobě rovným.
