Na to neodpovím. Které otázky u pracovního pohovoru nemají zaznít?
Budoucí zaměstnavatel má jistě právo vědět, jak jste kvalifikovaní a zda vaše osobnostní předpoklady a nároky souzní s filozofi í společnosti, v níž chcete pracovat. Existuje ale řada otázek které mají, a dokonce musí, při pracovním pohovoru zůstat tabu.
Hledali jste někdy práci, nebo patříte mezi šťastlivce, za kterými vysněné místo tak nějak přišlo samo? Čtvrtina zaměstnanců v Česku aktivně hledá novou práci a další třetina je otevřená zajímavým nabídkám. Taková čísla ukázal červnový průzkum agentury Grafton Recruitment, kterého se zúčastnilo 1500 lidí. Hledání nového místa se tak netýká jen těch bez práce, ale novou kariéru hledají i lidé se stabilním místem. Nejčastěji nás ke změně práce nutí nízké finanční ohodnocení, pracovní stres a touha po uznání. Zaměstnanci také uvádějí, že v práci touží mít prostor pro rozvoj svých dovedností a schopností a také po přátelském kolektivu.
A kolik lidí v Česku hledá práci v číslech? Podle údajů Úřadu práce ČR bylo na konci září evidováno 263 tisíc a nabízených volných pracovních míst bylo téměř o 20 tisíc víc. Otázkou je, jak dalece taková čísla můžeme považovat za relevantní, protože můžeme jen hádat, kolik lidí z evidence úřadů práce skutečně pracovat chce.
Pohovoru neutečeme
Ještě předtím, než začnete hledat novou práci, zkuste si ujasnit, co vás baví, v čem jste dobří, co oceňovali vaši šéfové i spolupracovníci. A co naopak dělat nechcete, neumíte, kde vás ve vaší poslední práci, jak se říká, nejvíc tlačila bota. Není ani na škodu si vlastní představy a očekávání o novém zaměstnání sepsat a vyhodnotit. Třeba už na začátku přijdete na to, že i když vás současná práce nenaplňuje, nevíte sami, co vlastně od té budoucí chcete a čekáte. „Při hledání nové kariérní oblasti či pozice se pak zkuste zaměřit na to, aby daná profese zahrnovala co nejvíce aktivit, které preferujete, a naopak, co nejméně těch, se kterými máte potíže,“ radí Jitka Součková, marketingová ředitelka personální agentury Grafton Recruitment.
Jak se připravit na pohovor
Kde vysněnou práci hledat, když nabídky samy nepřicházejí? Určitě není ideální soustředit se pouze na tradiční formy, jako jsou inzeráty v médiích nebo na internetu. Říká se, že zajímavé a dobře placené pozice se většinou na otevřený trh ani nedostanou. Taková místa se často získávají přes osobní kontakty. Nebojte se tedy svému okolí přiznat, že novou práci hledáte, nebo pouze uvažujete o budoucí změně, nastínit i to. Nikdy nevíte, kdo zrovna slyšel o volném místě, které by bylo přesně pro vás, nebo sám třeba do svého týmu posilu s vašimi předpoklady hledá. Stále využívanějším a vyhledávanějším zdrojem informací o pracovních nabídkách jsou sociální sítě a nejčastěji platforma pro profesionály LinkedIn. Zvláště pokud hledáte práci v marketingu či byznysu, vyplatí se mít na LinkedIn svůj profi l a vytvořit si okruh kontaktů z vašeho oboru. Některé firmy potvrdily, že hledají nové zaměstnance a publikují inzeráty i na Facebooku a Instagramu. Na vysoce kvalifikované pozice společnosti stále častěji využívají i headhuntery.
Připravte se
Už máte nabídku nové práce nebo pozvánku na pohovor? Stejně jako na schůzku s novým partnerem se i na tu s možným budoucím zaměstnavatelem musíte dobře připravit. A tím nemyslíme výběr vhodného outfitu. Ačkoli i to je samozřejmě důležité. Nesmíte zapomenout, že první dojem, jehož součástí je i váš vzhled, dělá velkou část toho, jak budete během pohovoru i následného rozhodování o obsazení pozice na protistranu působit.
Pracovní pohovor si nesmíte představovat jako výslech protistranou, tedy personalistou coby zástupcem možného budoucího zaměstnavatele. Předpokládá se, že jste na vámi žádané místo posílali životopis, pravděpodobně vám tak budou kladeny dotazy ohledně vaší kariéry, motivace, odchodu z předchozího zaměstnání a určitě dojde i na téma požadované mzdy nebo odměny. Ale je i mnoho otázek, na které se vás personalista nebo budoucí zaměstnavatel ptát nesmí. Ať už z hlediska zákonných norem, nebo pravidel slušného chování.
Každý člověk v České republice má právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání. To je vymezeno tzv. antidiskriminačním zákonem neboli zákonem o rovném zacházení. Tento právní předpis specifi kuje pojem diskriminace a rozděluje ji na přímou a nepřímou. Přímá diskriminace označuje jednání, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci. Za nepřímou diskriminaci je považováno jednání, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba znevýhodněna oproti ostatním. V obou případech jde o důvody rasové, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, světového názoru nebo státní příslušnosti. Na to reaguje také ustanovení zákoníku práce, podle kterého jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Zaměstnavatel o vás také nesmí získávat informace nesouvisející s výkonem dané práce.
S kým spíš, o koho pečuješ?
O čem je konkrétně řeč. Váš budoucí zaměstnavatel se vás nesmí zeptat na to, zda jste v jiném stavu, v manželství, rozvedení nebo ovdovělí, plánujete rodinu. Nebo kdy chodíte spát, či co vám říkají noční kluby. Stejně tak otázky ve smyslu toho, jak byste jednali v případě onemocnění dětí, péče o rodiče nebo nemocného člena rodiny, jsou během pohovoru nepřípustné. Počet dětí a rodinný stav nemůže mít vliv na to, zda zaměstnavatel uchazeče přijme. Jediná výjimka existuje v případě, že se jedná o práci, která je nevhodná pro těhotné, nebo je její výkon těhotným ženám právním předpisem zakázán. Zde musí být žena na danou skutečnost předem upozorněna.
„Hledáme muže na náročnou práci.“ Kdybyste si podali takový inzerát, mohlo by vás to přijít draho. Známý je případ majitele restaurace z Českých Budějovic, který na dveře své provozovny vyvěsil inzerát ve znění: „Přijmeme účtující servírku.“ Dostal pokutu 20 tisíc korun. Stejně jako není možné na pozice hledat pouze ženy nebo jen muže. Nesmí padnout ani dotazy na věk či sexuální orientaci. V souvislosti s diskriminací při pracovních pohovorech se lidé stále častěji obracejí i na kancelář veřejného ochránce práv. Mluvčí ombudsmana Markéta Bočková popisuje situaci, kdy vedoucí kandidáta upozornil, že jeho životopis neobsahuje fotku a informace o jeho věku a počtu dětí. Po doplnění fotografie, ale ne počtu dětí a věku, byl uchazeč z výběrového řízení vyloučen.
Stejně tak nikoho nesmí zajímat, jak to máte doma, zda žijete s mužem, ženou, oběma nebo sami s kočkou. Vaše soukromí začíná tam, kde končí nutné nároky pozice, o kterou se ucházíte. Stejný problém nastává i u brigád a krátkodobých prací, které jsou inzerovány pouze pro studenty. Takový nárok může být opodstatněný pouze v případě požadavků na jejich zkušenosti nebo kvalifikaci související se vzděláním, ne však na jejich věk. Brigádu si tak může vybrat i senior nebo člověk v produktivním věku jako přivýdělek.
Otázky věku jsou obecně u pracovních inzerátů i pohovorů časté téma. V mnoha firmách nevhodné otázky na věk nahradila formulace „do mladého kolektivu hledáme…“ Proč se mnoho společností a podniků obává zaměstnávat lidi nad 50 let a seniory je trochu záhada. Přitom právě pracovníci v tomto věku jsou za možnost aktivní účasti ve společnosti vděční, a často se za prostor k seberealizaci omezí ve vlastních nárocích na pracovní dobu nebo například čas dojíždění. Také už mívají hodně pracovních zkušeností.
Diskriminace nemocných i vyléčených
Podle studie Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik čtvrtina chronických pacientů s nemocemi, jako je například celiakie, cukrovka nebo vyléčená rakovina, při pracovním pohovoru tají svou nemoc. Byli mezi nimi i dospělí, kteří svá onemocnění překonali už v dětství, přesto se stále setkávají s různými formami diskriminace. Více než třetina z nich uvedla, že má problémy se získáváním různých finančních produktů, jako je životní pojištění, hypotéka, spotřebitelské úvěry a podnikatelské půjčky. „To se může týkat i osob, které prodělaly rakovinu a více než deset let jsou zdravé. V systému už jednou máte stigma onemocnění, a to se s vámi táhne,“ poznamenal Michal Koščík z institutu SYRI a Masarykovy univerzity v Brně, který v rámci SYRI vede výzkumnou skupinu Efektivita zdravotního systému. Z nedávného výzkumu úřadu veřejného ochránce práv nepřekvapivě vyplynulo, že stát, respektive jednotlivá ministerstva, nedokáže naplnit zákonem stanovený povinný podíl zaměstnanců s postižením.
Zdravý, nemocný, nebo je to jedno?
Ale zpět k pohovorům. Váš zdravotní stav je a musí být pro personalistu nebo budoucího zaměstnavatele tabu, je jen na vás, zda se rozhodnete o svém handicapu nebo omezení mluvit. Jiná situace nastává tam, kde je vaše postižení nebo omezení viditelné na první pohled. V takovém případě je třeba se připravit i psychicky na možné neúspěchy a nekorektní zacházení. I přes všechnu edukaci je ve společnosti i mezi personalisty stále mnoho lidí s předsudky a osobním zaujetím. Doporučuje se své postižení nebo onemocnění neuvádět v životopisu, protože s výkonem práce, na kterou jste kvalifikovaní, nesouvisí. Naopak se zaměřte na své schopnosti a dovednosti. Pobírali jste v minulosti invalidní důchod? Pak to má pro vašeho budoucího zaměstnavatele pouze výhody a stále mnoho zaměstnavatelů si není vědomo benefitů, které mohou získat, když přijmou zaměstnance se zdravotním postižením.
A potom je tu další problém. Stále více lidí je diagnostikováno s autismem nebo ADHD. Nejedná se přitom o postižení, ale o neurodiverzitu, která způsobuje, že ne všechny typy práce lze vykonávat úspěšně. V případě, že se vás taková diagnóza týká, je dobré zvážit své možnosti, podle odborníků je totiž vaší nejlepší volbou klidné pracoviště nebo práce s pevnou strukturou.
Ať už jste na tom jakkoli, určitě jsme vás v předchozích řádcích nechtěli odradit od hledání nového zaměstnání. Je jen dobré a žádoucí připravit se na vše, co během setkání s možným budoucím zaměstnavatelem může nastat. Určitě mají jednodušší situaci lidé mladí, krásní, aktivní a bez nejrůznějších omezení. Ale i v případě, že vám dávno není dvacet ani třicet let, není třeba se bát hledat novou kariéru a na své lepší budoucnosti zapracovat. Protože jediná zmařená šance je ta, o kterou jste se nepokusili.
