„Objevuje se mýtus, že císařský řez je způsob, jak se vyhnout porodu. To je ale omyl,“ říká Khousnoutdinova
Zrození dítěte je jedním z nejsilnějších okamžiků v lidském životě, přesto si z něj řada žen odnáší místo pocitu vítězství spíše pocity beznaděje a trauma. O tom, jakým směrem se v současnosti ubírá české porodnictví, proč se mění k lepšímu a jak se připravit na to nejkřehčí období, tedy šestinedělí, mluví v novém dílu podcastu Moje psychologie sociální vědkyně a zakladatelka nadačního fondu Propolis33 Lilia Khousnoutdinova.
Co se děje za dveřmi českých porodnic? Podle Lilie Khousnoutdinové jsme na tom v mnoha ohledech lépe, než si myslíme, a posun vpřed je obrovský. Paradoxně k tomu přispívá i dramaticky klesající porodnost, která nutí nemocnice o rodičky soutěžit. Výsledkem je větší otevřenost k inovacím. Stále běžnější je vertikalizace u porodu, možnost kontinuální péče zvolené porodní asistentky, odložený podvaz pupečníku nebo koncept tzv. laskavého císařského řezu, který minimalizuje trauma a podporuje bonding.
Šestinedělí jako vakuum a síla komunity
Velkým tématem rozhovoru je také šestinedělí, které Lilia popisuje jako výjimečný stav bytí. Ženy v Česku po návratu z porodnice donedávna padaly do jakéhosi systémového vakua. Pokud měly potíže, nezbývalo jim než sbalit novorozeně a vydat se zpět do nemocnice.
Lilia Khousnoutdinova proto zdůrazňuje, že příprava na období po porodu je naprosto klíčová. Místo investice do nejdražšího kočárku radí budovat záchytnou síť. Domluvit se předem s partnerem, maminkou, kamarádkami nebo dulou na konkrétní pomoci, ať už jde o uvaření polévky, úklid, nebo jen obyčejné vyslechnutí. Právě lidská podpora a překonání izolace jsou tou nejlepší prevencí poporodní beznaděje a vyčerpání.
Inspirace z Bhútánu a respekt k pestrosti
V rozhovoru se Lilia dotýká i svých zkušeností z Bhútánu, kde stále funguje silná komunitní a rodinná výpomoc a kde se úspěch státu neměří jen penězi, ale komplexním indexem hrubého domácího štěstí. Do české společnosti by si přála přenést především silnější ochranu ekologie a životního prostředí.
Za největší problém současného mateřství pak považuje toxickou kulturu nevyžádaných rad. Přála by si proto dvě zásadní věci: Abychom se přestali porodu tolik bát a abychom se k sobě začali chovat s větším respektem. To, že někdo vychovává děti nebo rodí jinak, by nemělo být vnímáno jako útok na naše vlastní volby, ale jako přirozená pestrost života.
Jak napsat porodní plán tak, aby fungoval a neprovokoval? Proč je v Česku stále mýtem, že císařský řez bolí méně než přirozený porod? A jak poznat, ve které porodnici vám vyjdou vstříc? To a mnohem více se dozvíte v aktuálním dílu podcastu Moje psychologie s Liliou Khousnoutdinovou, který najdete na svých oblíbených platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
