Patent neznamená automaticky kvalitu. Proč drahá kosmetika není vždy lepší?
Virální noční maska na rty za šest set korun, tělový balzám za devět set nebo všestranný krém s běžnými ingrediencemi za téměř dva tisíce. Takové, a i mnohonásobně vyšší, umí být ceny dnešních kosmetických produktů. Je ale nutné utratit za ně polovinu výplaty? Je drahá kosmetika skutečně lepší a kvalitnější než ta levnější, při jejíž cenách si na konci měsíce nemusíme utahovat opasek a večeřet kamení?
Kosmetický průmysl je neustále se vyvíjející a rostoucí trh, ve kterém se ročně protáčí miliardy dolarů. Není se čemu divit. Nároky na zdravý, mladistvý a svěží vzhled jsou mnohem vyšší než kdy dřív. Svou zásluhu na tom mají zejména sociální sítě, které jsou doslova plné žen i mužů s dokonalou pletí či perfektním make-upem. Rozdíl mezi fotkami celebrit v časopisech z přelomu milénia a influencery z Instagramu je však znatelný. Dnes se totiž navíc dozvíte, a to v rámci jednoho půlminutového videa přímo od konkrétní osoby, jaké produkty jsou potřeba k tomu, abyste přesně takto mohli vypadat i vy. A že se mnohdy jedná o kosmetiku za horentní sumy asi není třeba dodávat.
Reklama není zadarmo
Na to, abyste měli zdravou a krásnou pleť ale platinovou kartu ani rohlíkovou dietu nepotřebujete. Kvalitní péči si můžete dopřát i za mnohem nižší částky. Jaký vliv má tedy cena na kvalitu nebo účinnost kosmetiky, kterou si chystáte koupit? Biochemik a propagátor vědy v oblasti kosmetiky Fipah má v této otázce jasno: „Cena jako taková nediktuje kvalitu chemické formulace a tím pádem ani kvalitu samotného produktu. Na cenu má vliv velmi mnoho faktorů. Často je ovlivněna marketingem, výzkumem či klinickými studiemi, ale je to také záležitost optimalizace výrobních nákladů, a vliv na to mají například i dodavatelé.“
Fipah influencer
Fipah má vystudovanou biochemii a věnuje se zejména propagaci vědy a vědecké komunikaci v oblasti kosmetiky. Zaměřuje se na poukazování na bezpečnost a regulaci kosmetiky, časté mýty, greenwashing, sciencewashing i jiný zavádějící kosmetický marketing. Jeho tvorbu můžete sledovat na Instagramovém účtu @fipahskin nebo na fipah.com.
Velké firmy, jako je třeba L’Oréal mající pod sebou značky jako CeraVe, La-Roche Posay, Garnier či Mixa za sebou opravdu mají silný výzkum, ale díky jejich optimalizaci dokážou prodávat produkty, které jsou často cenově dostupné, nebo jejich ceny alespoň nejsou astronomické.
Cena neodráží účinnost
Jedním z nejdůležitějších faktorů při hodnocení kosmetických produktů je jejich složení. Možná jste si všimli, že dražší značky (nebo jejich ambasadoři) často zdůrazňují používání prémiových ingrediencí získávaných buď v těch nejmodernějších laboratořích světa nebo na samotném vrcholku Mount Everestu. Jenže mnoho levných výrobků obsahuje aktivní látky naprosto totožné. „Glycerin bude vždy glycerin, nezávisle na tom, v jak drahé kosmetice se ocitne. To se týká i mnoha dalších látek, jako například vitaminu C (kyseliny askorbové). Stoprocentní vitamin C je jednoduše stoprocentní vitamin C, bílá krystalická látka a jedna konkrétní specifická molekula s daným názvem i specifi ckými vlastnostmi. Nemůže na ní být něco kvalitnějšího nebo méně účinného. A to platí pro mnoho dalších ingrediencí,“ vysvětluje biochemik Fipah.
Kvalita produktu je často daná zejména schopností spolu jednotlivé látky skvěle namíchat, vytvořit ideální a účinné kombinace. Fipah upozorňuje také na to, že sice můžeme mít před sebou deset produktů s identickým složením, ale jejich chování a účinky mohou být naprosto odlišné. Zkrátka a dobře, nejsou důležité jen složky samotné, ale také jejich poměr nebo zpracování.
Pozor na greenwashing
Možná jste si už i vy koupili velice drahý, čistě přírodní krém ve skleněné lahvičce a recyklované krabičce a měli jste radost, že jste udělali něco nejen pro sebe, ale také pro naši planetu. Peněženka sice nadšením nevýskala, ale přírodní složky jsou přece šetrnější, lokální výroba ekologičtější a ten skleněný obal dokáže produkt déle uchovat. Akorát, že vůbec.
Je důležité pamatovat na to, že naopak velká výroba bývá častokrát šetrnější, lépe optimalizovaná a účinnější než ta malá a lokální. Ta může být pro životní prostředí často víc zatěžující, než se na první pohled zdá. „Vyrobit čistý vitamin C bez kontaminace v laboratoři je velmi jednoduchý a energeticky optimální proces, naopak získat vitamin C z rostliny znamená, že danou rostlinu musím někde zasadit a vypěstovat ji na půdě, kde by mohl být les nebo jedlé plodiny. Dále je potřeba rostlinu zalévat, sklidit, odvézt vozidlem, které jezdí na naftu, do továrny na zpracování a extrakci, která probíhá pomocí strojů poháněnými elektřinou, a následně vitamin C postupně izolovat a oddělit od rostlinného odpadu, který při tom vznikne,“ vyjmenovává Fipah.
Ekologický a přírodní výrobek je často pouhá chiméra, která jen ztělesňuje estetiku, kterou si jako spotřebitelé představujeme. Ať už se jedná o vizuál webu, tonalitu marketingové komunikace nebo o obal samotný. Biochemik Fipah, jenž se specializuje také na greenwashing (dezinformace šířená firmou, která se snaží společnosti prezentovat jako environmentálně zodpovědná) upozorňuje na fakt, že démonizovaný plastový obal je k planetě častokrát mnohem víc šetrný než ten skleněný. Jednoduše proto, že sklo je mnohonásobně těžší než plast, a tak se při jeho transportu také vyloučí mnohonásobně větší množství emisí.
Mýty vs. fakta
O levné i drahé kosmetice koluje nespočet mylných představ. Na adresu šamponu za dvacetikorunu jsem slyšela výroky o padání vlasů, o krému za sedmdesát korun zase to, že z něj budu mít akorát kopřivku, o vazelíně, jakožto o ropné hrůze se mluví roky. Na druhé straně pak stojí luxusní kosmetika, která získává nálepky plné superlativů. Bylo by samozřejmě krátkozraké tvrdit, že skvělá není, jen v tom zkrátka není sama. „Například balzám na rty La Mer stojí asi 2200 Kč, ale obsahuje úplně běžné a účinné látky, jako je démonizovaná vazelína nebo octyldodecanol. Každá firma cílí na nějakého spotřebitele a existují značky, které cílí na ty bohaté. Tudíž pro tyto zákazníky jednoduše produkt vyrobí a postaví na tom byznys,“ vysvětluje Fipah. Je tento balzám špatný? Pravděpodobně ne, ale znovu platí, že fantasticky naformulovaný balzám může být velmi drahý, ale i naprosto cenově dostupný. Cena zkrátka není ukazatel kvality.
Dalším mýtem nabaleným na drahou kosmetiku, je mýtus patentů. Mít na něco patent nebo použít v kosmetice látku, kterou nikdo jiný nepoužívá, ale kvalitu výrobku neudává. „Výzkum na daný patent může být minimální nebo žádný, a pokud vůbec existuje, tak je často od daného výrobce, nikoliv nezávisle ověřený. Máme zde tedy střet zájmů a takové výsledky je třeba brát s rezervou,“ říká biochemik Fipah a dodává, že inovace je v kosmetice samozřejmě důležitá a soukromé výzkumy v ní mají své místo, ale, ostatně jako ve všem, je potřeba přistupovat k věcem s otevřenou myslí, kritickým myšlením a bez zažitých mýtů.