Závislost na zákrocích? Často se člověku něco děje uvnitř, a potřebuje si to sám přiznat
Je důležité se nevrhat po hlavě do neznámé vody, ale svá přání otevřeně probrat s odborníkem, taková je základní rada Pavlíny Vlasákové, spoluzakladatelky sítě klinik plastické chirurgie a estetické medicíny My Best Care.
Jak se ze zdravotní sestry stane majitelka estetické kliniky? Co vás zaujalo právě na tomhle oboru?
Jako zdravotní sestra jsem začala pracovat v pražském IKEMU, později jsem se přesunula do farmaceutické firmy, ve které jsme měli výhradní zastoupení pro produkty na omlazení kloubů, což byly zjednodušeně roztoky s kyselinou hyaluronovou. A právě tahle fi rma později přišla s kyselinou hyaluronovou jako s celkově omlazovacím prostředkem ve formě výplní. Věděla jsem, že je to produkt kvalitní, čistý a bezpečný, a líbilo se mi, že má širokou možnost využití. Že obsahuje jak jemné výplně pod oči, tak výplně na konturování obličeje nebo do rtů. Byla jsem nadšená. Přišlo něco nového a Česká republika se v tomhle směru začala probouzet.
Probouzet, v jakém smyslu?
Že se o sebe české ženy začínají starat, protože mají k dispozici produkty, které si dřív mohly dovolit jen celebrity nebo lidé, kteří měli hodně peněz. Tehdy ale přišel moment, kdy se staly fi nančně dostupné i pro běžné lidi. Byl to pro mě impulz pro osamostatnění se. Svěřila jsem se s nápadem na estetickou ordinaci manželovi, který je akčnější než já, a on souhlasil, že do toho půjdeme, a že mi pomůže, takže jsme si pronajali ordinaci v Berouně. Společně s další dermatoložkou, která se mnou pracovala, jsme začaly s touto službou seznamovat místní ženy. To bylo před dvanácti lety.
Na vaší klinice se zaměřujete na estetické úpravy lidí, kteří touží po změně, nebo také na lidi třeba po úrazu, popálení, mastektomii?
Tyto případy patří spíš do fakultních nemocnic, tam jsou na to rozhodně větší specialisté. My se opravdu věnujeme omlazujícím procedurám, ale do určité míry samozřejmě i některým léčebným postupům. Například pokud má člověk rosaceu, tedy začervenání pleti, akné nebo pigmentové skvrny, dokážeme pomocí našich laserů dané problémy léčit.
Kdo k vám chodí nejčastěji? Jde o muže, ženy, změnilo se to v průběhu let?
Mění se to. Dřív k nám chodily výhradně ženy, dnes už máme klientů mužů mnohem víc. Muži o sebe postupem času začali dbát, hlavní zákrok, pro který si k nám přijdou, je operace víček nebo vyhlazení vrásek mezi obočím.
A ženy?
U žen je to skoro vždy o fi nancích a my se snažíme jim nabídnout služby, které pro ně budou dostupné a prospěšné, a po kterých se budou cítit lépe. Řekla bych, že nejoblíbenější balíček u žen je vyhlazení vrásek na čele, přístrojové vyčištění pleti, aqua peeling a k tomu nějaká revitalizace nebo bioremodelace kůže, aby se vyživila a její kožní buňky omládly. Spousta žen také touží po hezkých, plných rtech, ale je potřeba říct, že u nás rozhodně neděláme takové ty přehnané, extrémně vyplněné rty, jde výhradně o jemný refresh.
Nejste první odbornice z oblasti estetické medicíny, která mi říká, že byste nikdy neudělala přehnaně vyplněné rty. Kde se to tedy dělá, když to estetické kliniky odmítají?
Velkým problémem jsou nelegální pracoviště, ale také kosmetické salony. Je to zajímavý byznys, takže se objevila spousta kosmetiček nebo lidí z jiných nelékařských profesí, které výplně do rtů aplikují, a udělají prostě to, co po nich klientka chce. Problém je v tom, že ze zákona tyto výplně aplikovat nesmějí, nemají k tomu odbornost. Klientky na začátku sice možná odejdou spokojené, ale pak zjistí, že je jim extrémně nepříjemné, jak mají rty přeplněné, a potom začnou vyhledávat renomovaná pracoviště, aby jim výplně rozpustila. Ono se sice říká, že výplně s kyselinou hyaluronovou jsou vstřebatelné, ale pořád jich určité množství pod kůží zůstává a dál nabobtnává, takže se její objem zvětšuje. Proto znovu opakuji, že s těmito produkty by měl pracovat jen člověk, který k tomu má odbornost a ví, jak se chovají, jaký je jejich původ a kolik jich může aplikovat.
Jak moc dokážou estetické zákroky ovlivnit naše sebevědomí?
Speciálně u prsou je to skutečně jako lusknutím prstu. Vidím to v každodenní praxi, že se žena po zákroku probere a okamžitě je jako vyměněná. Spokojená, šťastná, a to podotýkám, že má hrudník stále pod obvazy. Ví ale, že se podařilo vyřešit třeba nějakou asymetrii nebo povislost prsou po dětech, a okamžitě je sebevědomější. Vidíme to i u oživení obličeje nebo po malé dávce botoxu, kdy se pokožka lehce vyhladí, ale efekt je obrovský. Ty ženy se cítí úplně jinak. Čtyřicítka a padesátka jsou v tomhle ohledu hodně zlomová období, kdy přichází otázka: „A co teď? To už mě opravdu čeká jen práce, vnoučata a důchod?“ Jenže spousta z nich se nechce upozadit, nechce se s tím smířit, a navíc to, co bylo dřív tabu, se dnes vnímá úplně jinak. Takže ženy se k nám už nebojí chodit na drobné zákroky, ale zajímavé je, že se mnohé za to pořád stydí.
Jak to?
Protože stále panují mýty, že botox přefukuje obličeje, dělá nepřirozenou mimiku a znetvoří člověka. Takže k nám chodí ženy, které tají zákroky před kamarádkami, před rodinou, některé dokonce před svými partnery. Často přijdou s tím, že sice chtějí zákrok, ale potřebují, aby to na nich manžel nepoznal.
Říkala jste, že zlomové roky jsou čtyřicítka, padesátka. Já mám ale ve svém okolí spoustu žen, které byly na první aplikaci botoxu už ve dvaceti letech…
To je velký problém sociálních sítí, které mladé ženy v tomhle ohledu velmi ovlivňují. Obzvlášť poslední rok chodí hodně mladých slečen na výplně rtů a musím říct, že mě osobně to překvapuje, protože mají rty hezké, šťavnaté, a přesto touží po výplních. Většinou je to právě proto, že to vidí u nějaké infl uencerky, a na základě jejího doporučení dojdou k pocitu, že to potřebují taky.
Co v takových případech děláte?
Snažíme se jim to primárně vymluvit. Pokud je tam prostor pro nějakou jemnou výplň, jemný refresh, tak se nebráníme, ale samozřejmě si nejprve musíme promluvit. Když se ukáže, že to klientka opravdu chce, je o tom přesvědčená, ví, co od toho očekávat, můžeme to udělat, ale často bez nějakých výrazných změn. Problém je v tom, že klientka přichází s nějakou svou představou, kterou si nechce nechat vymluvit, a pak je ochotná oběhnout víc pracovišť, až nakonec narazí na nějaké, které jí ten extrémní objem udělá. Já osobně si ale myslím, že je to špatně, obzvlášť u takto mladých žen.
A jaký je váš přístup ke klientkám nebo klientům, kteří touží po radikální změně vzhledu? Třeba proto, že mají nízké sebevědomí nebo chtějí nějak od základů změnit svůj život?
Když se k nám kdokoli objedná, prvním krokem je vždy pohovor. Bavíme se s klienty a klientkami o jejich anamnéze, jak jsou na tom zdravotně, jaký život žijí. Velmi často díky tomu totiž pochopíme, s jakým cílem k nám přicházejí. Pokud na to klientka má věk a vidíme, že má tak výrazně povislou tkáň, že bychom jí nebyli schopni nabídnout adekvátní ošetření, posíláme ji na oddělení plastické chirurgie na facelift, protože my bychom nebyli schopni naplnit její očekávání. Ale k nám opravdu nejčastěji chodí klientky, které chtějí jen trošku omladit, trošku zlepšit aktuální stav, mnohé se samy obávají řezání a velké chirurgie. A právě jim umíme nabídnout drobné estetické zákroky, které je dokážou vrátit zpátky v čase.
Takže vaše klientky a klienti většinou vědí, co chtějí?
Většinou ano a samozřejmě je vždy to nejdůležitější, aby věděli, jestli chtějí výraznou změnu, nebo jen něco jemného. Často k nám také přijdou klientky, které se bojí jehel, jenže bez nich to moc nejde. Na druhou stranu máme klientky, které nemají problém ani se skalpelem, a pak bohužel také ty, které jsou na estetických zákrocích závislé. I proto právě s každým absolvujeme vstupní pohovor, abychom si mohli udělat základní obrázek. Vždycky se snažíme klientce nastínit, že nejde o to, abychom něco vyhnali do extrému. Mluvíme o tom, že dnešním trendem už nejsou přeplněné obličeje, i o overfi ll syndromu, což je situace, kdy jsou na sebe navrstvené právě výplně.
Jak s člověk stane na estetických zákrocích závislý?
Většinou se takovým klientkám nebo klientům děje něco uvnitř, a oni se to snaží kompenzovat vnějšími úpravami. Takové klientky už máme vytipované, dobře se s nimi známe, protože jde o naše stálice a bavíme se s nimi o jejich osobní situaci. Kolikrát dojdeme k tomu, že si úpravami dělají radost. Bohužel se to pro ně stává téměř drogou.
Máte pro takové případy na své klinice třeba psychologa nebo terapeuta?
Upřímně jsem nad tím už několikrát přemýšlela, ale neumím si představit, že bychom takové klience řekli, že její příští návštěva bude u naší psycholožky. Nechci, aby měl někdo pocit, že z něj děláme psychicky labilní osobu. Pokud mají nějaký problém, musí si to přiznat samy, musí cítit, že chtějí vyhledat pomoc terapeuta, nemáme právo je za ním posílat.
Jak vypadá klient nebo klientka, které byste odmítla?
Nedá se říct přímo odmítla, ale pokud cítíme, že klienti nejsou přesvědčení o tom, co chtějí, snažíme se jim naznačit pro ně vhodnější cestu. Ne vždy se to ale podaří. Občas k nám přijde někdo, kdo má v životě určitou dysbalanci, má problémy s partnerem, rozvádí se, něco se mu děje v rodině. Často vedeme i svým způsobem psychologický rozhovor, kdy zjistíme, že klientka si chce vlastně popovídat, a nějaký zákrok už je jen příjemný bonus, který jí zvedne sebevědomí.
Stalo se vám někdy, že klientka přišla na zákrok a během diskuse o něm zjistila, že nepotřebuje například zvětšit prsa, ale že se potřebuje rozvést?
To by byla spíš otázka na naše plastické chirurgy, ale nepochybuji o tom, že by to takové klientce na základě rozhovoru s ní dokázali říct. Je pro nás důležité vědět, s jakou motivací k nám klientka přichází a současně je nutné, aby věděla, jaká jsou rizika a jaká může mít reálná očekávání. Protože se občas opravdu stane, že je ta žena nemile překvapená, že očekávala něco, ale realita je odlišná. Nemůžeme udělat úplně všechno, jsme limitovaní postavou klientky, naši chirurgové by například nikdy neudělali velká prsa ženě, která má drobnou postavu. Nesedělo by to k ní a ani anatomicky by to nebylo možné.
Co byste poradila lidem, kteří se o estetické úpravy zajímají, ale bojí se jich?
Aby si našli pracoviště, ke kterému budou mít důvěru a tam se objednali na nezávaznou konzultaci. Estetické úpravy nejsou něco, bez čeho nemůžete žít. Proto je důležité se do ničeho nenutit, nevrhat se po hlavě do neznámé vody, ale probrat to s odborníkem. Říct si, co očekáváte, svěřit se s vašimi obavami a třeba najít společnou cestu. Správně by se mělo vždy začít u miniinvazivních zákroků, revitalizovat pokožku a teprve později se po drobných krůčcích třeba posouvat dál. Opravdu nikdy bych nikomu nedoporučila jít rovnou do nějakých razantních zákroků. Pokud bude mít klientka pocit, že jí jsou ty drobné kroky příjemné a že se cítí lépe, může U miniinvazivních zákroků by se mělo začít. Revitalizovat pokožku a pak jít pomalu dál. v nich pokračovat, ale pokud bude mít pocit, že to není ono, pak by se do toho nikdy neměla pouštět.
Co jsou podle vás ty první zákroky, které pomáhají cítit se lépe?
Podle mě je univerzálním ideálním zákrokem, který hodně pomáhá hlavně klientům a klientkám po čtyřicítce, operace horních víček. Ti lidé si velice často stěžují na bolesti hlavy, únavu a po operaci tak vidí změnu nejen vizuálně, ale cítí i výrazné fyzické zlepšení. Z estetického hlediska jsou pak skvělé první zákroky, které bych zjednodušeně nazvala jako očistné, například aqua peeling, což je vlastně hloubkové podtlakové čištění pleti se zapracováním kyseliny hyaluronové. Je příjemné a neinvazivní, takže žádný strach.
Vy osobně za sebou máte nějaké zákroky? Cítila jste, že by bylo dobré si je vyzkoušet doslova na vlastní kůži?
Musím přiznat, že nejsem příznivkyní toho, abych si na sobě vyzkoušela úplně všechno, protože jak už jsem říkala, u nás na klinice klademe velký důraz na opatrnost a přirozenost. Mám za sebou refresh rtů, operaci víček, bioremodelaci kůže a ultrazvukový lifting na zpevnění spodní části obličeje. Nikdy nemusíte jít ani zdaleka do všeho, co je v nabídce, ale důležité je zmínit, že to taky není o tom, že se někde objevíte jednou za rok. Často za námi chodí klientky s požadavkem, ať jim uděláme něco, co aspoň rok či dva vydrží, ale takhle to bohužel nefunguje.
Jak to tedy funguje?
Nemusíte pravidelně chodit jen na dražší ošetření, jako jsou například výplně, botox, nitě či špičkové lasery, ale pokud vám jde o nějaké dlouhodobé omlazení pleti, je pravidelnost opravdu klíčová. Není možné očekávat, že přijdete jednou za dva roky a bude to stačit. Pravidelnost terapie a interval podle typů ošetření je často 1krát za 1 až 3 měsíce, kromě chemického peelingu a aqua peelingu, tam je to častější. Je opravdu důležité intervaly dodržovat. Je to podobné, jako kdybyste si vzala jednu tabletu antibiotik a očekávala, že jste vyléčená. I estetické zákroky jsou pro pleť určitou formou terapie, potřebuje několik postupných kroků, abychom byli schopni vrátit se v čase.
Znamená to tedy, že jakmile s takovou terapií začneme, měla by být už doživotní?
To samozřejmě ne, je to zcela na vás. Když přestanete, nevrátí se zase všechno okamžitě tak, jak to bylo. Zase probíhá postupný, pozvolný proces. Ideální je přijít také v době, kdy vám ty zákroky opravdu mohou pomoct. Kůže se nám mění s tím, jak stárneme, nikdy v ní nebudeme mít tolik kolagenu, jako po narození. Zlomovými roky jsou pak čtyřicítka a padesátka, a pokud chceme naši pokožku omlazovat, měli bychom s tím začít v momentě, kdy proces stárnutí ještě dokážeme brzdit.
Když pomineme estetické zákroky, můžeme tomu nějak pomoct my sami? Vitaminovými doplňky, vhodnou kosmetikou, krémy s SPF?
Jsme moc ráda, že to zmiňujete, protože velká spousta českých žen ještě stále nepochopila nutnost kvalitní fotoprotekce. Pořád se setkávám s tím, že klientky nechtějí používat opalovací krémy s SPF 50, protože chtějí být opálené, jenže vystavení slunečnímu záření způsobuje opravdu rychlé stárnutí kůže, tvoří se na ní pigmentové skvrny, zvýrazňují se znaménka. Jestli bych chtěla opravdu něco vyzdvihnout, pak to, že každodenní ochrana kvalitním SPF je naprostá nutnost. A to i v zimě, nebo když je pod mrakem. V dnešní době máme k dispozici řadu produktů s SPF, které dokážou hydratovat, jsou příjemné, nelepí a umí i to, že se s nimi opálíme. Ale vždy zdravě a bezpečně, to je naprostý základ.
Zdroj: autorský článek
